čtvrtek 14. září 2017

TGM - Klatovy 14. září 2017

Dámy a pánové,

scházíme se tu dnes, abychom si připomněli 80. výročí úmrtí pana Tomáše Garigue Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky, prezidenta Osvoboditele. Scházíme se, abychom si připomněli život velkého muže, který se skutečně nesmazatelně zapsal do historie našeho národa, Evropy a světa. Který dokázal překonat malost své doby, malost a určitou provincionalitu svého okolí a se železnou vůlí, vytrvalostí, věren svým etickým a morálním ideálům vybudoval dílo, jehož dominantním prvkem je obnova úplné samostatnosti českého státu, ale nejen to. TGM dokázal být člověkem z masa a kostí, dokázal milovat, rvát se o svoji pravdu, užívat života. Nebyl tedy jen figurou „politickou“. Lidé jej přijímali za svého, svědčí tomu i důvěrné oslovení „tatíčku“, jímž jej nazývali – určitě i s ohledem na vysoký věk, jehož se dožil v plnosti síly. Jak řekl Karel Čapek v nekrologu: Zemřel stařec v plnosti života, muž v plnosti cti a vladař v plnosti lásky.“

Sám TGM řekl: Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“

A to jsou klíčová slova, jimiž bychom měli poměřovat naše úvahy o svém prezidentovi a vzpomínky na něj. Měli bychom se snažit, aby byl „živý“ i v tom, jak na něj vzpomínáme, aby byl živou inspirací i pro naše dnešní činy, neboť časy se sice mění, ale lidé a jejich podstata zůstávají. A jsou-li vládcové tohoto světa praktičtí a humanističtí idealisté, jako byl, jak já se domnívám, TGM, jsou to vládcové připraveni vládnout v tom dobrém slova smyslu. Vést svůj lid a je jedno je-li to jen jeden národ, více národů, celá Evropa nebo celý svět. Mají-li vládcové, a TGM pro mě vládcem byl, byť velmi dobře chápu a znám limity jeho prezidentské funkce, ideu a vizi, ale skutečně ji mají a ne jen o ní hovoří, mohou pak hory přenášet a dokážou vést lidi do země zaslíbené. Masaryk byl vizionář, byl to vůdce (a opět pozor v dobrém slova smyslu), byl to i filosof na trůně, ovšem s praktickým a pragmatickým vztahem k životu. Neboť co by byly platné vize, nedošly–li by naplnění. To by bylo jen jakési plané snění.
„Cíl náš musí být určitý, a pak silný cit půjde za ním. Jen citem a instinktem se nedostaneme nikam. Praxe bez teorie není možná.“

Masaryk však pevně věřil v demokracii a jeho slova: Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii, jsou více než aktuální právě dnes. Demokracii opět, díkybohu již delší dobu máme, ale mnozí tu dnes žehrají na to či ono a koketují s myšlenkami ne-demokratickými. Tož máme-li demokracii, usilujme o to, abychom měli i demokraty, aby každý mohl říci, cituji TGM: Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: Stát jsem já". Nebo skromněji:I já jsem stát".

Jsme na půdě školy … a historie je prý učitelkou života, podotýkám vyučující prostřednictvím činů, uvažování, úsilí konkrétních lidí. Máme-li to štěstí, že po sobě tito lidé, jako je tomu v případě TGM, zanechají literární dílo, jež je klíčem k jejich životu, máme, řekl bych, skoro za povinnost jejich odkaz studovat a učit se z něj. Vidím-li dnešní českou (a nejen českou) vrcholnou politiku, doporučil bych nejen našemu prezidentovi, aby onu masarykovskou inspiraci usilovně hledal. Nestačí jen občasný citát, prezidentův obraz viditelně vyvěšený tu i onde. Důležitý je duch, smysl, étos, aby správa věcí veřejných nebyla jen jakousi materialisticko sociální péči o určité skupiny lidí. Nebát se a nekrást musí platit dnes jako tehdy a motto „bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku opravdovou demokratickou a lidovou“ by měli mít napsáno na svém štítu všichni ti, kteří se dnes politikou sice živí, ale nedělají ji. Příkladů známe více než dost.

Pravda – svět je dnes opravdu jiný, než jej znal TGM, rychlý, mediálně všelijak zkroucený: co si například myslet o tom, když média hovoří o tzv. „post-pravdivém“ světě, že? Věřím, že nakonec dojdeme k tomu, že se odpovědět dá slovy TGM: Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.“

To nejsou kožená slova z nějaké čítanky, ani knížecí rady. Z těch prostých slov promlouvá život sám a vlastně i TGM.  Skončím prosbou:
Zapomeňme na Masaryka z učebnic a novinových článků a zkusme se přiblížit k němu jako člověku. Byť s ním nemusíme v mnoha věcech souhlasit, byť jej můžeme i za mnoho věcí kritizovat, onen „intimní“ rozhovor přes propast prostoru a času přesto za to stojí.


Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost.