úterý 9. ledna 2018

Koukám, jak ten čas letí ...

Koukám, jak ten čas letí ...


Nevím, jestli je to správné "heslo" či název krátké poznámky, ale jiné lepší mě nenapadlo. 

Na rozdíl od mnoha jiných, jsem měl oba Bushe rád, mohu-li to takto říci. Starší George Bush ( HW) https://cs.wikipedia.org/wiki/George_H._W._Bush byl prezidentem ve chvíli, kdy se "to u nás měnilo", navštívil Prahu ( a to byla událost!) a krásně mluvil anglicky (americky?), což jsme mohli s Janou posoudit díky novému satelitu, který jsme si tehdy pořídili a který nám pomyslně otevřel svět. Vyhrál první válku v Iráku ( ale zastavil svá vojska a nešel dobýt Bagdád) a protože ve volbách slíbil nezvýšit daně ( "read my lips, no new taxes), ale slib nedodržel, prohrál svoje znovuzvolení s Billem Clintonem. Možná by svět byl jiný, pokud by George H.W. Bush vyhrál.

Mladší Bush - George W. Bush ( https://cs.wikipedia.org/wiki/George_W._Bush) byl prezidentem 9.11.2001 - tj. v den, kdy muslimští teroristé zaútočili na Ameriku. I on vyhrál válku, zničil Sadáma Husajna, v mnohém ohledu prosadil dominanci USA. Dokázal obhájit svůj prezidentský post, ale znepřátelil si "multikulti" nejen z Ameriky, ale z celého světa. Média mu nebyla nakloněna a ve chvíli, kdy jej nahradil Barack Obama, "slintala blahem." A nejen ona ... kdo si dnes vzpomene na tu trapnost, kdy nový US prezident Obama dostal Nobelovu cenu míru, aniž by byl býval cokoliv významného kdy pro mír udělal ?

Krátký text ale nepíšu proto, že bych chtěl připomínat oba Bushe, nýbrž kvůli obrázku, na němž oba jsou  ... otec a syn .... George Bush. Časy se mění! Oba Bushové jsou nyní "mimo politiku, zapracoval na nich čas." Nic to ale nemění na respektu, který k nim můžeme mít. Nicméně obrázek je  naléhavavou výzvou - čas letí, proč jej marnit zbytečnostmi! 

Žijme tak, jako bychom měli žít navěky! Žijme tak, jako bychom měli umřít zítra! Duch se možná nevzdává, ale v tomto materiálním světě "komunikuje" prostřednictvím těla. To podléhá zkáze .. není tedy proč a nač čekat, je třeba žít ( ne na plné "pecky", ale naplno), je třeba milovat, doufat, s pokorou pracovat, sdílet své sny a přání a přát jiným ... čas letí, to, co dokážeme ( fyzicky) dnes, nemusíme dokázat zítra. A i kdybychom stále ještě "mohli", nemusíme už mít tu příležitost učinit tak ... i to je součástí lidského osudu. 





Žádné komentáře:

Okomentovat