středa 30. října 2019

Piemont, den čtvrtý - 29.10.2019

Piemont – výlet, den čtvrtý, 29. 10. 2019, opět „piemontský.“


V noci zřejmě pršelo a ráno nás zaskočilo neprostupnou a nepropustnou mlhou. Předpověd sice naznačovala, že bude zataženo, ale o mlze ani slovo! Chvíli jsme přemýšleli, co „s tím“ – v kraji, který je „postaven na krásných výhledech a pohledech“, je mlha přeci jen problém. Nakonec jsme se rozhodli zkusit „výletovat.“ První cíl byl 10km vzdáléné Cherasco. Je to příjemné menší město, asi 10 tisíc obyvatel, ale obávám se, že v roztroušených po různých, od sebe vzdálených částí obce. 

Samotné Cherasco na mě působilo menším dojmem. Nicméně – krásný kostel Santa Maria Popolo, nádherná běloskvoucí brána se sochami světců a světic, zahrádka okolo kostela -  vše působilo, navzdory sychravé mlze, příjemně. Hezká zastávka.

Druhým naším cílem se stalo muzeum vína v Barolu. Je situováno v krásném hradu kdysi slavného rodu Falletti. Je ovšem vším, jenom ne hezkým muzeem. O barolu se tu také cosi praví, ale expozici zřejmě sestavil nějaký velmi „moderní duch“ s nátiskem „průmyslové revoluce“ – proto si tu „na mnoha místech můžeme zatočit klikou a šlápnout na jakési šlapaldo“, sledovat lanka a lana převodových ústrojí,  obdivovat, jak mechanika otvírá a zavírá „scénu-obraz“ toho či onoho. Připomnělo mně to návštěvu Ameriky – „too much to see, so hard to believe!“ Líbila se mi jen ta část, kde stará kuchařka komunikuje s mladým kuchařem (oba samozřejmě jako video) o  piemontské kuchyni a kulinářské tradici. O muzeu dál více psát nebudu. 

Psát však musím, velmi rád, o rodině Falletti. Ta vládla zdejšímu kraji, domohla se značného bohatství i uznání. Jejími posledními příslušníky byli Carlo Tancredi  Falletti (narozen 1782) a jeho manžela ( v Itálii známá jako) Giullieta di Barolo. Giullieta, vlastně Juliette, se narodila roku 1785 do známé rodiny Colbertů ( jejím prapradědečkem byl ministra financní Ludvíka XIV Jean Baptiste Colbert). Byl to vynikající pár, bohužel však neměli své vlastní děti.
Proto svůj život věnovali konání dobra, charitativní práci. Kdo by se chtěl o páru dozvědět více, stačí kliknout na tento odkaz: Markýzové Falletti.V roce 1991 byl manželský pár blahoslaven papežem Janem Pavlem II. Bezpochyby právem.

Po „návštěvě muzea“ jsme se vrátili na ubytování a pěšky vyrazili do Verge – nakoupit a na oběd. Krám byl však zavřený, přišli jsme chvíli po 12:30, kdy se tak stalo, hostinec ovšem také. Krásně to tam vonělo, ale starší paní nám vysvětlila, že dnes mají zavřeno ( google však hlásil otevřeno!) a abychom přišli až večer. S nevyslovenou poznámkou „tak si to sněz sama,“ jsme šli zase zpět do Collina San Ponzio. Bez nákupu, hladoví!

A pak jsme zaimprovizovali. Pojedeme do Grinzano Cavour. Věděl jsem, že je tam hrad, kde bydlel kdysi Cavour a že tam snad nakoupíme nebo si i dáme oběd. Grinzano bylo super – nejprve jsme narazili na jednu docela obyčejnou, ale příjemnou pizzerii a skvěle se tam najedli. Pak jsme nakoupili v obchodním domě Metro a nakonec jsme dojeli až na „vrcholek města,“ kde dodnes stojí hrad, v němž od roku 1832 do 1849 žil Camillo Benso, hrabě Cavour.

A právě zde a právě v této době zachraňujíc tím i své hospodářství, tento činorodý a strategicky uvažující muž, „vymyslel“ barolo. Samozřejmě ne sám. Barolo jako suché červené víno, špičkové kvality, jako „krále vín.“ Čímž nepomohl jen sám sobě, ale doslova tisícům a tisícům vinařů, kteří dnes barolo produkují. A neváhají za láhev účtovat 20 či spíše více eur. Expozice na hradě Cavour je výborná, moc se nám tu líbilo. Možná i proto, že se mlha, přeci jen na chvíli, poněkud rozptýlila a my jsme viděli to, co vídal Cavour každičký den. Překrásnou piemontskou, či montferatskou krajinu.

Grinzano Cavour nás smířilo s mizerným počasím, které jsme tu dnes měli. Byl to skvělý den! Uvidíme zítra.

A nyní pár obrázků z dnešního dne:




















Piemont - den třetí, 28.10.2019


Piemont – výlet, den třetí, 28. 10. 2019, opět „piemontský.“

V Colline San Ponzio se nám spalo skvěle. Odpočati, což je pro cestovatele či turisty našeho ražení důležité, jsme se vydali zkoumat kraj, kde vzniká výjimečné víno Barolo. Ostatně kvůli tomu jsme sem přijeli, že?

Valná většina Čechů, kteří milují pití vína a vinnou kulturu vůbec, nepochybně ví, že barolo je vynikající červené italské víno. „Opulentní, tělnaté, bohaté na třísloviny, avšak zároveň delikátně ovocité, elegantně parfémované, s finesou jemu vlastní“.  Méně lidí však ví, že barolo není nic jiného než nebbiolo splňující určité ( regionální a  technologické)  podmínky, aby mohlo být nazýváno barolem.

První otázka tedy zní : „ Coje nebbiolo?“ Odpověď je nasnadě. Skvělá stará odrůda vína, zřejmě známá již Římanům (zmiňuje ji již Plinius starší) slavná právě zde v Piemontu. Jméno nebbiolo se odvozuje od italského nebbia či piemontského nebia. Obě slova se do češtiny překládají jako mlha. Snad proto, že se nebbiolo sklízí v druhé polovině října, kdy jsou tu časté mlhy, což potvrzujeme. Zažili jsme je.

Zmínil jsem podmínky. 

Ty „regionální“ jsou jasné:
Barolem se smí nazývat pouze nebbiolo vypěstované na všech vinicích měst a míst Barolo, Castiglione Falleto a Serralunga d´Alba. Tato tři města jsou jakýmsi pomyslným srdcem „barola“. Barolo se však oprávněně vyrábí i na části vinic v městech a obcích Cherasco, Diano d´Alba, Grinzane Cavour, La Morra, Montforte d´Alba, Novello, Roddi a Verduno. Všechna tato místa se nacházejí na jihozápadě od Alby v provincii Cuneo.

Technologické podmínky jsou poněkud složitější, zjednoduším je na : „hrozny nebbiloa musí zrát na svažitých slunných vinicích, po sklizni víno musí zrát nejméně 38 měsíců, z toho nejméně 18 měsíců musí ležet v dřevěných sudech. A vinař musí respektovat enologické postupy, jež jsou pro výrobu barola stanoveny.

A ještě jednu zmínku k barolu je třeba dodat – zasloužil se o něj muž, jehož celé jméno italsky zní : Camillo Paolo Filippo Giulio Benso, conte di Cavour, di Cellarengo e di Isolabella,  stručně CAVOUR. Ministerský předseda Piemontu (sardinského království) a první ministerský předseda „moderní“ Itálie. Muž, který se v zájmu sjednocení Itálie a povznesení své země upracoval k smrti. Možná nejkrásnější část svého života prožil na svém hradě Grinzano Cavour. Hrad a jeho hospodářství převzal zchátralé, nicméně za pomoci generála Paola Stagliena a posléze nadšeného francouzského obchodníka a enologa Louise Oudarta vlastně „vymyslel“ moderní suché barolo. Ale příběh „Cavour a barolo podrobněji“ si ponechám na jiný zápis.

A co jsme dnes viděli?

Barolo : malé městečko, jež dalo jméno skvělému vínu, o němž jsem právě psal. Je tu muzeum barola, které hodláme navštívit zítra. Dnes jsme se jen prošli uličkami tohoto miniměsta a bylo nám tu velmi příjemně.

Serralunga d´ Alba: nad městečkem ční hrad ze 14.st. Zůstal zachován ve své původní podobě a je svým způsobem symbolem své „commune“ a kraje. Shlíží spatra na vinice, z nichž pochází zejména skvělé barolo. Serralunga je díky své dominantní pozici zdaleka viditelná. Přesto, troufám si tvrdit, nejkrásnější pohled není na Serralungu, ale ze Serralungy „dolů.“ Milá stará paní nás přesvědčila, snadno, abychom si u ní nakoupili její skutečně skvělé víno.

Alba : Počátky tohoto města jsou spojeny s antickým Římem. Konzul Gnaeus Pompeius Strabo, který zemřel roku 87 před Kristem, toto místo uznal městem. Narodil se tu  římský císař Publius Helvius Pertinax Augustus, tedy Pertinax,  který v roce 193 následoval  v úřadu (nakrátko) Commoda. V temném středověku město velmi trpělo nájezdy barbarů. Po četných proměnách se stalo součástí vévodství savojského. V moderní době nelze pominout statečnost jeho občanů za 2. světové války. Dnes tu žije něco málo přes 30 tisíc obyvatel, město je sídlem slavné „čokoládové“ firmy Ferrero a je pomyslným centrem hornatého regionu Langhe, části Piemontu. Slavné je i díky lanýžům – konají se tu úžasné „lanýžové“ festivaly. Kdo neochutnal lanýže /nebo-li tartufi/ netuší, co píšu. Nám se Alba velmi zamlouvala!

A tím náš pracovně –turistický den skončil. Večer jsme při dobrém víně sledovali ( přes internet) udílení českých státních vyznamenání. Tak trochu jsme tím oslavili vznik Československa v roce 1918.

A na závěr minialbum dnešního dne:










neděle 27. října 2019

Barolo - den druhý



Piemont – výlet den druhý, 27. 10. 2019, již „piemontský.“

Z Feldkirchu jsme skoro „na jeden zátah“ dojeli až do Barola. Vlastně kousek za Barolo, kde nyní bydlíme, do Colina San Ponzio.  

Cesta byla prima, švýcarská dálnice, tunel San Bernardino, samotné San Bernardino se svými (asi) 1630 m nad mořem, průjezd „italským Švýcarskem“ ( tj. Lugano etc.) – vše šlo hladce. Až tak, že jsem se „potichu“ začal strachovat, kdy a kde se zastavíme. Ale protože jsem svoji obavu nevyslovil nahlas, „čertík“ ji neslyšel a my jsme dojeli nevídaně a skvěle načas. A protože Jana, cestou, vyjednala s našimi ubytovateli, že můžeme přijet již v 13:00 a ne až po 16:00, ubytovali jsme se hned!


Díky tomu jsme udělali první pěší výlet – okolí Colina San Ponzio se svými fantastickými výhledy. Šli jsme usilovně a velmi rádi, protože se bojíme, že tak krásně jako dnes, už nebude. Anebo to svatý Jakub, náš patron a ochránce na cestách, „lehce opraví?“ Možná jsme mu měli své obavy svěřit dříve a ne až dnes … Nicméně, to, co jsme viděli dnes odpoledne a v podvečer, skutečně stálo za to! 

Procházíme se v Langhe, Piemontu, v oblasti zapsané jako World Heritage v UNESCO … etc. etc. … a hlavně, procházíme se krajem, který je kouzelný, magický a krásný a který souzní s tím, co známe a milujeme. Připadáme si jako doma. Stejně jako v Umbrii, v Toskánsku, ve Wachau, v Alsasku, ve Francích. 

To, co je povzbuzující a inspirující, je malinký detail – žijeme v tak krásné zemi, která si s těmi, v nichž nyní jsme, nezadá. Chybí ji jen víno, to si snadno přivezeme. Nechybí ji esprit, vášeň, tajemství. A právě proto, přicházíme-li ze své země, z Pošumaví, ze Šumavy, do těchto krásných zemí „cizích,“ cítíme se tu doma. Právem.

Závěrem, místo pozdravu, několik obrázků Vám všem a pozdravů našim starším dětem, které v naší nepřítomnosti "hlídají rodný dům.":

















pondělí 21. října 2019

Trip to Piedmont

Barolo wine:
https://en.wikipedia.org/wiki/Barolo


Barbaresco wine:
https://en.wikipedia.org/wiki/Barbaresco

Conte Cavour:
https://en.wikipedia.org/wiki/Camillo_Benso,_Count_of_Cavour
https://en.wikipedia.org/wiki/Kingdom_of_Sardinia

Asti:
https://en.wikipedia.org/wiki/Asti
https://en.wikipedia.org/wiki/Montferrat

Alba:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alba,_Piedmont
https://en.wikipedia.org/wiki/Langhe

Allesandria:
https://en.wikipedia.org/wiki/Alessandria

Cuneo:
https://en.wikipedia.org/wiki/Cuneo

Novara:
https://en.wikipedia.org/wiki/Novara

House of Savoy:
https://en.wikipedia.org/wiki/House_of_Savoy

Turin:
https://en.wikipedia.org/wiki/Turin

Piedmont:
https://en.wikipedia.org/wiki/Piedmont



čtvrtek 26. září 2019

Immaculata - Klatovy 2019

Klatovská Immaculata 2019
Čtvrtek 26.9.2019 se zapíše do dějin našeho města jako den, kdy se na vrchol jezuitského kostela vrátila socha Immaculaty - Panny Marie bez poskvrny počaté. Nová Immaculata je vysochána z pískovce sochařem Tomášem Frantou, je "kopií?" té původní, která na kostele stála nejpozději v roce 1675 a sňata byla 23.8.2018. Nová socha dorazila do Klatov včera v podvečer, dnes před 10:00 začal obřad, v jehož rámci ji emeritní plzeňský biskup Mons. František Radkovský požehnal. Pomáhal mu místní farář P. Jaroslav Hůlle, požehnání sledovaly stovky lidí, kteří chtěli být "při tom." Poděkování patří všem, kteří se podíleli na tom, že Immaculata bezpečně vystoupala  "k nebesům."


V průběhu dopoledne jsem opakovaně odpovídal na otázky: 

1) Otázka první "materiální" : "Jak velká je nová Immaculata a kolik váží?" (Na tu se ptali všichni)


Nová Immaculata je 3,5m vysoká, váží 7,5t + její podstavec váží 2,5t, dohromady tedy Immaculata s podstavcem zatíží vrchol kostela váhou 10t! Bude tam, věřím, po staletí a právě proto je dnešní den v mnoha ohledech výjimečným.


2) Otázka druhá "také materiální": "Co se stalo se starou sochou Immaculaty?"
Ta je nyní restaurována a do Klatov se i ona navrátí. Kam? Zatím o tom diskutujeme a jednáme. Možná přímo k jezuitskému kostelu, možná do blízkosti kostela arciděkanského. Dnes mně paní Fictumová, manažerka projektu kostela, sdělila novinku - hvězdná korunka staré Immaculaty měla jen sedm hvězd (a ne dvanáct!) a nesla na sobě letopočet 1853 … 


3) Otázka třetí "klíčová": Co je to Immaculata?"
Jako Immaculata se označuje Panna Maria, matka Ježíše Krista. Slovo "Immaculata" je zkratkou z "Immaculata conceptio= Neposkvrněné početí." Panna Maria byla bez poskvrny počatá.  Tomu současný člověk asi nerozumí … snad by se dalo stručně říci, že se Panna Maria narodila "nezatížena prvotním hříchem." Ten "spáchali" Adam a Eva, když se nechali v rajské zahradě (Edenu) svést hadem a pojedli jablka ze stromu poznání. Za to byli bohem vyhnání z ráje ... a v potu tváře si dodnes my, jejich potomci, snažíme zasloužit náš denní chléb.

A zde je (mé) malé fotoalbum z dnešního dne, chcete-li je vidět, staří kliknout na tento odkaz :

Immaculata - Klatovy 26.9.2019




Immaculata chvíli před "usazením" na vrcholu kostela.


Immaculata na své nebeské (klatovské) cestě.

... s autorem sochařem Tomášem Frantou.

… jednou na dnešní den budou vzpomínat?

… i naše maminky chtěly vidět Immaculatu ..

 …. a nebyly (naše maminky) zdaleka samy ...

… sdíleli jsme radost s biskupem Františkem.

… to jsou ti šikovní chlapi, kteří ji na vrchol transportovali … další seděl v jeřábu ..