Tržek - povídání o prostoru a čase

Mnohá malá místa, zdánlivě zapomenutá lidmi i  dějinami, mají to, čemu se říká „genius loci“,  srovnatelné s místy velkými, jimiž šla historie.

Téměř na půli cesty mezi Klatovy a Sušicí, leží  malá ves, o níž se nedočtete v historických knihách, jejíž význam není dán událostmi, které se zde staly.

TRŽEK je dnes, ostatně jako vždycky předtím, malou vsí skrytou v předhůří Šumavy. Viditelný ze Svatoboru či Borku, skrytý pohledu z vrcholů hraničních hor,  rozprostřený na úpatí  Zboudovky ( 732 m) a hory sv. Bartoloměje ( 692 m), je Tržek tichým a malebným místem, kde je radost být.

První zmínkou připomínající existenci Tržku je latinský zápis datovaný rokem 1394, který říká :

„...pan Lev z Malonic dal převorovi a konventu kláštera dominikánů v Klatovech na ošacení bratří tohoto kláštera stálý roční plat čtyři (původně zapsáno tři) kopy grošů od níže jmenovaných poddaných obyvatelů vsi Tržek, totiž 2 kopy gr. od Blahuta, 1 kopu od Vacka a 1 kopu od Ješka, které platí za sebe a za pole, která obdělávají. Řečení bratři budou za života Lva z Malonic z tohoto platu brát 2 kopy grošů, po jeho smrti celý plat 4 kop gr."

Z hloubi času tak vystupují Blahuta, Vacek a Ješek, první známí „ Tržkováci.“

Dalším zábleskem, jež poukazuje na historickou existenci Tržku,  je zpráva o tom, že se v roce 1581 u Tržku poškorpili Adam z Běšin se Sezimou Štěnovským z Kadova, jenž v té době vlastnil Střeziměř a Křištín. Pan Adam a pan Sezima se natolik pohádali, že jejich spor skončil až u soudu v Praze a díky či kvůli nim  jméno TRŽEK  proniklo do historických análů.

TRŽEK byl zřejmě nejprve majetkem malonických zemanů, poté běšinských . Jeden z nich, již zmíněný Adam, Tržek roku 1604 prodal. Komu ? Nevím. Nicméně v polovině 17. století ves patřila jakémusi Franzi Straussovi z Chlistova.

V roce 1651 vystupují z historické anonymity další  osadníci.  Připomínáni jsou Matěj Ježek, poddaný s manželkou a 5 dětmi, Andres Čabrada, poddaný, Jakub Malsa, Matěj Popel, Šimon Svátek, Bartoloměj Píchovec.  Ona jména (s výjimkou Malsy) dodnes ve vesnici zní.

Brzy poté přichází období, v němž jsou osudy Tržku spojeny s Týncem, odkud své dominium řídili hrabata Kolowrat – Krakovští.

Záznamy, doposud nezpracované, se množí – soupisy poddaných, dominikální knihy, matriky, trhové smlouvy etc.

Čas od času vystupují z temnoty věků výjimečné osobnosti – biskup Josef Maria Koudelka například.

A tak Tržek dál žije svoji tichou „historii“.  Lidé přicházejí a odcházejí a místo na mapě planety nevýznamné, se stává významnou součástí jejich osobní historie. 

.. i oi tom jsme si povídali v Tržku dne 20.12.2014

Vánoční přání

V posledních dnech jsem udělal dvě „zajímavé zkušenosti“, které mě přivedly k napsání tohoto textu :

·         tiskem proběhla neuvěřitelná zpráva. Ředitel jedné základní školy v italském Bergamu rozhodl, že napříště nebude v jeho škole vystaven vánoční betlém, a to s ohledem na víru, přesvědčení a city ne-křesťanských žáků a rodičů jeho školy.

·         Určitý necitlivý přístup k Vánocům a období, které mu předchází, z naší vlastní strany. Jako by Vánoce začínaly ve chvíli, kdy se v supermarketech objeví vánoční výzdoba a končily momentem, kdy děti otevřou dárky pod stromečkem.

Obě „zkušenosti“,  ta první zprostředkovaná tiskem, ta druhá prožitá, hovoří o jedné a téže skutečnosti . O tom, jakým způsobem vnímáme ( my Češi, Italové … Evropané  …)  sebe a svoji kulturu, chcete-li civilizaci.

Měli bychom se skutečně vzdávat betlémů, vánočních stromků a koled ? A proč ? Měli bychom si nechat vnutit „komerční“ rytmus Vánoc ? A proč ! Čím nám Vánoce jsou ?

Aby nedošlo k mýlce - samozřejmě vím, že „rozhodnutí jednoho ředitele školy“ kdesi v dálce je jen „kapkou v moři“ a nezboří svět.  Dokonce ani  marketingový plán „šitý na poměry“ toho či onoho obchodního řetězce nakonec neurčuje to, jak my chceme prožívat své svátky a žít svůj život – vždyť máme přeci svobodu žít tak, jak chceme.  Ale … obě skutečnosti, při nichž „mlčící většina Evropanů“ zůstává v „defenzivě“, vypovídají o čemsi jiném.

O ataku, tu skrytém, tu zjevném na kulturu a tradice „staré Evropy“ přicházejícím „zvenku i zevnitř“.  A kupodivu a paradoxně o Evropě jako „staré babičce“  hovoří i papež František, který dobře ví, že významnou součástí,  ba přímo  stavebním kamenem či kameny této kultury je křesťanství  … .  Mohu  -  jako Čech a Evropan – vůbec „něco takového říkat?“ I to me napadá, i tak daleko došla má „vnitřní cenzura“, protože opravdu nechci být necitlivý k druhým. Jaká je odpověď – ta moje zní :  Nesporně ano - chceme-li jako Evropané být kulturně citliví k „jiným“-  máme právo na ty samé ohledy k „nám.“

A proto letos „kašlu na dárky a vánoční shon“ a hodlám se věnovat vánočním tradicím. Budeme zpívat koledy, louskat ořechy, půjdeme nejen na půlnoční …  Vidíte, že už slibuji za celou rodinu a říkám my ?  Proč ne - vždyť Vánoce jsou svátkem rodinným, krásným a skvělým. Ale co vlastně jsou Vánoce ?

Vánoce, tak jak je dnes známe, jsou starobylým křesťanským svátkem.  Připomínáme si při nich narození Ježíše Krista –  Ježíška. Liturgicky byl tento svátek definován  vlastně až ve 4.století. 

Atmosféru a kouzlo Vánoc významně ovlivnil v 13. století sv. František z Assisi, který „nade všechny ostatní svátky slavil narození dítěte Ježíše.“  František „vymyslel“ – tj. inscenoval  i první betlém, vlastně scénku narození Ježíška. Stalo se tak o Vánocích roku 1223 v jeskyni v blízkosti umbrijského městečka Greccio. Postavy příběhu byly tytéž jako dnes – malý Ježíšek v jesličkách, Josef, Marie, oslík, volek, tři králové …   Betlémy ( živé i „neživé“) se záhy staly součástí vánočních oslav a tradic křesťanské Evropy. Do Čech ( respektive Prahy) prý „přišly“ ještě před koncem 16. století.  

Vánoční stromky jako symbol Vánoc se poprvé objevily v německých městech někdy v 16.st.,  jejich velké rozšíření však přineslo až 19. Století. V téže době byl vyzdoben i první český vánoční stromek – zřejmě se tak stalo v roce 1812 na zámečku v Libni v rodině ředitele Stavovského divadla Liebicha. Do českých rodin, nejprve těch bohatých, později i méně majetných, se stromky dostaly až v druhé polovině 19. století.  

A tak se zrodila i jedna z nekrásnějších rodinných tradic českých Vánoc – pod vánoční stromy „Ježíšek a andělé“ dávají (zejména hodným)  dětem  dárky, dnes mnoho dárků.  K Vánocům patří i zpívání koled,  vlídnost a laskavost spojená s koncem roku a očekáváním nového roku … chcete-li  se přesvědčit sami, nakolik betlémy, koledy, stromečky  vzájemně souvisí, stačí jen vzpomenout názvu či počáteční verše koled, které znáte z dětství … nevěříte ? Pomůžu Vám : „ Já bych rád k Betlému … Narodil se Kristus pán … Chtíc, aby spal, tak zpívala ..“ – stačí jen zasnít se a Vánoce začínají.  Dnes je 10.12. a všude kolem, zdá se mi, už se koleduje …

A to má háček.  Vánoce totiž nezačínají ani koncem října, ani koncem listopadu, jak se nás snaží přesvědčit supermarkety a jak dokazuje vánoční výzdoba, která je už několik týdnů všudypřítomná ( a je zpravidla i krásná). Liturgicky  začínají Vánoce až 25.12. svátkem Narození Páně ( tj. Ježíše Krista) a končí 6.1. slavností Zjevení Páne – tj. Na Tři krále. Štědrý večer, který je dle české tradice začátkem vánočních svátků,  je vlastně vigilií před svátkem Narození Páně. Není tedy „koncem Vánoc“, nýbrž jeho začátkem.  Všichni víme, že nyní tu jest Advent.

Advent je obdobím čtyř týdnů ( či nedělí) předcházejícím Vánocům.  V západní tradici je to období ztišení, očekávání a radostné přípravy na příchod Spasitele.  Jak krásně zní verše :

Rosu dejte, nebesa, shůry a oblakové dštěte Spravedlivého.

Otevři se, země a vydej Spasitele.

Nebesa vypravují slávu Boží

a dílo rukou jeho zvěstuje obloha.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.

Jako byla na počátku, i nyní, i vždycky 

a na věky věků. Amen

 Měli bychom se radovat z temných podvečerů, v nichž se tak krásně tajemně sní. Měli bychom se těšit na to, co přijde.  

V praxi posledních mnoha desítek let je bohužel advent chápán jako období „materiální přípravy“ na Vánoce a konec roku. Smývá se tak jeho původní význam a kouzlo. Organizujeme různé oslavy, nakupujeme dárky, objednáváme „vánoční dovolené“. Možná by bylo lépe zklidnit se, setkat se s rodinou a přáteli, třeba i péct vánoční cukroví ( ale ne, že „se to musí“, ale že chceme) a pomalu se těšit na krásné Vánoce.

Budeme-li se radovat a užívat toho, co je nám dáno a přáno, a budeme-li trvat na tom, že tak jsme po staletí žili a chceme žít i nadále, odpovíme tím nejlépe na všechny „ataky naší kultury“ ať přicházejí odkudkoliv.  A kromě toho nedílnou součástí našeho života a civilizace skutečně je víra, křesťanská, a ta je navzdory všem „protinázorům“ vírou lásky a naděje. Ti, kdo tvrdí jinak, se mýlí. Ti, kdo ve jménu této víry konali jinak, mýlili se též.

A tak doufám, že klatovské Vánoce, stačí se jen podívat na výzdobu a kulturní programy, budou jistě hezké. Kouzelné budou, uděláme-li si je takové.

Přeji Vám krásné požehnané Vánoce, hodně zdraví a štěstí v novém roce.