Jakkoliv to vypadá "divně", "hledání ztraceného času" ( ...s vděčností vzpomínám na pana Karla Čáslavského, který se tomuto inspirativnímu filmovému projektu věnoval), mě těší, uklidňuje, dává mi radost. Možná časem přeci jen napíšu cosi jako vzpomínky, ani ne tak své, ale vzpomínky na lidi, které jsem potkal, kteří ke mně dodnes promlouvají, některé jsem, přiznám bez ostychu, miloval.
Dnes jsem si vzpomněl na svoji prababičku. Ani nevím proč mně na mysl přišla zrovna ona a právě dnes.
Narodila se v roce 1894 v Číhani jako Josefa Šímová. Napadlo mě zkusit ji najít v matrikách na webu portafontium. Vím, že před časem matriky prošla Evička a použila je pro doplnění rodokmenu - i k tomu se brzy vrátím. Ale zpět k mému "nápadu" : prababička Josefa.
Mám na ni krásné vzpomínky. Vařila mi domácí "čekuládu do pracnových forem." Hlídala mě jako malého. I u slova hlídala jsem asi měl napsat uvozovky, protože to se mnou neměla lehké - byl jsem sice dítě hodné, moudré, klidné, ale zároveň velmi svobodné a byl jsem zvyklý "dělat si (skoro), co jsem chtěl." Hlídejte pak takového pravnoučka, že?
Prababička byla dlouhá léta vdovou, na stáro si užila své s družkou a posléze manželkou svého syna Pepíka, ale to je jiný příběh. Přesto ji nechyběla určitá laskavost a tak, jak já pamatuji, i určitá "povnesenost" nad denními trably. Mám ji spojenou s krásnou písničkou a dodnes slyším její hlas : "Koulelo se koulelo míšenský jablíčko, komu ty se dostaneš, má zlatá Pepičko .. komu bych se dostala, než Vašíku Tobě, Ty jsi hezkej já taky, šikneme se k sobě!" Také ji znáte?
O prababičce určitě (slibuji) napíšu esej ... dnes tedy jen stručně : na portafontium jsem našel:
a) záznam o svatbě jejích rodičů: snad je čitelný. Tatínek se jmenoval Josef Šíma, narozený 24.7.1858, maminka Marie Bejvančická, narozená 21.8.1875. V době svatby - 23.2.1892 - bylo tedy ženichovy téměř 34 let, zatímco nevěstě jen 16,5 roku, byla nezletilá a její tatínek František Bejvančický musel dát souhlas se svatbou. Ženich Šíma byl z Číhaně č.25, nevěsta ze Stobořic (dnes Zdebořic) č.12. Šímovi byli sedláci, otec nevěsty František Bejvančický byl jen "polodvorník." Ženichovy rodiče byli František Šíma, sedlák v Číhani č.25 a Marie Šímová, rozená Žižková z Číhaně čp. 9. Nevěstiny rodiče byli (již zmíněný) František Bejvančický ze Stobořic č.12 a Marie Bejvančická, rozená Martínková z Velkých Hoštic č. 13. Svědky svatby byli Josef Žižka z Číhaně č. 9 ( tedy někdo z rodu ženichovy maminky) a Vojtěch Bejvančický, sedlák se Stobořic č.17 (tedy někdo z rodu nevěstina tatínka). Byli to sourozenci rodičů svatebního páru? Či jejich rodiče? Zatím nevím.
b) záznam o prababiččině narození:
Prababička se narodila 26. října 1894, pokřtěna byla stobořickým farářem Janem Mirtlem dne 28. října 1894. Záznam samozřejmě zmiňuje oba rodiče, které už známe z předchozího záznamu o svatbě a opět i jejich rodiče. Nově však zmiňuje kmotry mé prababičky - prvním byl Josef Bejvančický, syn polodvorníka ze Stobořic č.12 ( předpokládám tedy, že to by bratr prababiččiny maminky), druhým kmotrem či spíše kmotrou byla Josefa Jančová, manželka polodovorníka ze Stobořic č.40. Kdo byla tato žena zatím nevím.
V naší kuchyni v Tržku visí fotografie mladé ženy v šátku. Od dětství znám její příběh, i proto tu s námi je už dlouhých 29 let (a jak dlouho tu byla s prababičkou nevím). Je to fotografie Marie Bejvančické, prababiččiny maminky. Ta se prý jako mladičká zamilovala do mladého stobořického učitele (pomocníka?). To se nelíbilo rodičům a tak prý ji rychle provdali za starého sedláka z Číhaně. Nyní vidím "skutečná data." Starý sedlák byl starý pouhých 34 let ... Marie byla skutečně mladičká .. podle toho, co jsem slyšel, měla umřít ve 42 letech, zřejmě na zápal plic ( "schvátila se na poli"). "Zbylo" po ní šest dětí, které nejstarší z nich, moje prababička, všechny nejprve vychovala, než se sama vdala. Měl jsem za to, že tím rokem, kdy Marie Bejvančická zemřela byl rok 1910 a že v té chvíli bylo mé prababičce necelých 16 let. Ale je to možné ? Pokud by Marie Bejvančická umřela v roce 1910, bylo by jí pouhých 35 let ... nezbývá, než se pustit do dalšího hledání.
Zatím, moji milovaní, na shledanou.
