Počátkem října proběhnou krajské volby. Před čtyřmi lety jsem napsal na svůj blog příspěvek, v němž jsem popsal „volební matematiku“. Stal jsem se, pro mě nečekaně, alespoň pro některé z vás, „expertem na to, jak se vlastně z výsledku voleb zrodí mandáty a zastupitelé“ v krajských volbách. Volební expert jistě nejsem, ale dovolím si stručně a snad i věcně na otázky odpovědět. Nebudu odkazovat na paragrafy a odstavce zákona či zákonů, vše podstatné, chcete-li, najdete v aktuálním znění zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů. Protože budu ke své odpovědi „potřebovat čísla“, dovolím si použít ta, která jsem již použil v roce 2016 – jde o reálná čísla volebních výsledků do zastupitelstev krajů v roce 2012.
1) Jak strany získávají mandáty?
Předpokládejme, že volby již skončily, jsou spočítány hlasy pro všechny strany a „vše je v pořádku“, nikdo nic „nereklamuje“- což samo o sobě je úspěch.
Můžeme se tedy věnovat výpočtu mandátů. Mandáty pro strany se přidělují v tzv. skrutiniu, do něhož postupují všechny strany (politická hnutí, koalice), které získaly alespoň 5 % z celkového počtu platných hlasů v kraji.
Výsledky voleb (platné hlasy) v roce 2012 byly takové, že do tzv. „skrutinia“ postoupily pouze Občanská demokratická strana (44.160 hlasů), Česká strana sociálně demokratická (41.519 hlasů), Komunistická strana Čech a Moravy (34.919 hlasů) a TOP 09 a Starostové pro Plzeňský kraj (9.175 hlasů) . Jen tyto čtyři subjekty totiž překonaly 5% hranici (8.337,9 hlasů), jak vyžaduje zákon.
U těchto stran byly vypočítány tzv. podíly. Jak se podíly počítají? Postupně se dělí počet platných hlasů, které strana získala, čísly 1,42 poté 2, poté 3, poté 4 atd. až se „vyčerpá počet kandidátů na hlasovacím lístku“. Vznikne tak, za každou stranu, číselná řada – viz tabulka:
Strany, které postoupily do skrutinia, získaly ve
volbách celkem 77,80 % platných hlasů. Ve skrutiniu si však rozdělily,
v souladu se zákonem, 100% mandátů.
Nejlépe, ve smyslu „zhodnocení výsledku voleb dopadla“ sociální demokracie,
která svých 24,89 % hlasů z voleb přeměnila v 33,33 % mandátů – tj. v 15
„postů“ v zastupitelstvu Plzeňského kraje.
2) Preferenční hlasy a jejich vliv na získání
mandátů
Když jsme si vysvětlili, jak získávají
mandáty=zastupitelské posty strany, je třeba podívat se na to, jak ony
mandáty=posty získávají konkrétní kandidáti.
Popišme si to na příkladu Občanské demokratické strany. Postupem
popsaným v přechozím bodu jsme zjistili, že ODS získala v krajských
volbách 15 mandátů. Zbývá tedy odpovědět na otázku, kdo (který konkrétní
kandidát) mandát získá.
Zákon říká, že mandáty připadnou kandidátům tak, jak
jsou uvedeni na hlasovacím lístku – tj. v pořadí uvedeném na hlasovacím
lístku.
Jestliže však některý z kandidátů získal takový
počet přednostních (preferenčních) hlasů, který činí nejméně 5 %
z celkového počtu hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu (v rámci
kraje), připadne mandát přednostně tomuto kandidátu. Pokud je takových
kandidátů více, pak jsou seřazeni (sestupně) podle počtu získaných
preferenčních hlasů a ti z nich, kteří se „vejdou“ do počtu mandátů
získaných stranou, získají i mandáty.
Tedy konkrétně na příkladu ODS v roce 2012:
ODS získala 44.160 hlasů, z toho 5 % činí 2.208 hlasů. Všichni kandidáti, kteří získali více než 2.208 hlasů, jsou tedy v pozici „přednostní“ a jsou jim přednostně přiděleny mandáty, tehdy to byli:
- Jiří Pospíšil
18.501 hlas,
- Martin Baxa
5.183
hlasy,
- Rudolf Salvetr
3.262 hlasy,
- Vladislav
Vilímec
3.131 hlas,
- Jiří Šnebergr
3.006
hlasů,
- Marcela
Krejsová
2.373 hlasy,
tedy celkem 6 kandidátů. Ti získali své mandáty „díky
počtu svých preferenčních hlasů“.
Závěr?
To první, oč stranám jde, je získat maximální počet hlasů, a tudíž i mandátů. To je logické, byť propočet mandátů ve vztahu k počtu získaných hlasů až tak „úplně logický“, jak je vidno, není. Ale je v souladu se zákonem, všechny strany i všichni kandidáti jdou do voleb s vědomím toho, že tomu tak je a je to fér.
Preferenční hlasy? Zde je to složitější: platí závěr, že „všichni ví, do čeho jdou“, tím myslím kandidáty. Ví to však všichni voliči? S malým pousmáním říkám, že ti, kdo si přečtou tento příspěvek, to už vědět budou…
U větších stran podle mého názoru preferenční hlasy "nefungují". Přes onu pětiprocentní hranici (v rámci strany) se dostanou jen mediálně dobře známí kandidáti. Ty však strana zpravidla ale stejně nasazuje do čela kandidátek.
Přesto to neznamená, že dávat preferenční hlasy nemá smysl – přinejmenším tím dáváme signál tvůrcům příštích kandidátek, koho bychom si příště přáli. Je-li kandidát nasazený například jako 33 a v „cílové pásce měřené preferenčními hlasy“ je nakonec např. 11, pak to není neúspěch, byť se do zastupitelstva neprobojoval.
U menších stran, paradoxně, může být snazší onu pětiprocentní hranici překročit, a tudíž v rámci kandidátky přeskočit dopředu (a tím trochu pozlobit ty, kteří ve straně rozhodovali o tom, kdo a jak bude „nasazen na kandidátku“). Menší strany ovšem bojují s jiným problémem – oním pětiprocentním limitem - aby se vůbec do skrutinia dostaly.
Přesto všechno: stojí za to jít k volbám, volit a pak se zájmem sledovat, „jak to všechno dopadlo“. Nebo ne? U voleb na shledanou.
Přeji Vám hezký den.
