Barokní jezuitské Klatovy 2015 - a co dál ?

Již podeváté se o posledním dubnovém víkendu uskutečnil v Klatovech projekt Barokní jezuitské Klatovy. Přestože patřím k těm, kteří jej organizují, dovolím si jej nyní několika řádky komentovat. Snad mohu.

Projekt je od svého začátku pojat barokně - zní v něm učené slovo, krásná hudba, nezapomíná na duchovní rozměr života. Potkávají se "tu" učenci s laiky, duchovní s ateisty, lidé slova s hudebníky a ani obraz a architektura nejsou opominuty.

Ačkoliv je projekt od samého počátku zaměřen na, řekněme, propagaci baroka a doby "temna", v níž tento styl u nás vládl, a ačkoliv stojíme v dobrém slova smyslu o přízeň "publika", nesnažíme se podbízet. Kvalita programu je pro nás důležitá. Dobře víme, že "laciné věci" by náročné klatovské publikum nepřijalo.

A právě klatovské publikum je prvním fenoménem projektu. Plný společenský sál Městské knihovny v Klatovech už překvapil nejednoho přednášejícího, když do něj vstupoval.

Program lze tradičně rozdělit do tří částí :

1. historická ( filosofická aj,) konference.

Velký dík patří paní Ivaně Čornejové, že s nadšením a láskou získává pro Klatovy skvělé přednášející a že pravidelně hovoří i ona sama. V letošním roce zaznělo osm přednášek a o každé by bylo možné napsat samostatný článek. Protože věřím, že do konce roku dokážeme vydat sborník přednášek, nyní je jen zmíním - v pořadí tak, jak byly předneseny a pánové a paní přednášející mně prominou, že výjimečně pominu jejich akademické tituly:

• pan Martin Svatoš hovořil o latinské literatuře 17. a 18. st. Přesvědčivě, s mnoha fakty, která se na posluchače valila s neúprosností příboje. 
• Pan Tomáš Havelka pojednal o katolické postille a o exemplech v ní obsažených. Zřetelně zaujal nejen pana Pelánka z týneckého zámku, protože barokní exempla zřejmě využíval i jím milovaný Josef Váchal, velká, tajemná a stále ještě nedoceněná postava.
• Pan Ondřej Koupil hovořil o svatováclavské bibli, jejíž vznik iniciovali dva pražští arcibiskupové ( Sobek a Valdštejn, mohu-li je takto familiérně pojmenovat),  a k redaktorům patřil i jezuita Matěj Václav Štajer. Ondřej Koupil hovořil s rozhodností amerického manažera.
• Pan Jan Linka nás překvapil nejen krásným dárkem v podobě překladu části textu, o němž hovořil. Hodinky zlaté Bohmila, jak se jeho příspěvek jmenoval, byly samy o sobě milým překvapením.

• Pan Jan Royt nezapřel, že je rodilý rétor. Jeho přednáška o krvavých obrazech a sochách patřila nesporně k vrcholům dne. Bylo zajímavé sledovat souvislosti, místa, příběhy. 
  
  
  
  
  
  
  
• Pan Bernhard Dick nás přesvědčil, že ani matematika nebyla v baroku Popelkou. Příběh anglického duchovního Bayese a  aplikace tzv. Bayesovy věty v současnosti toho byly důkazem.
• Pan Klaus Unterburger promluvil nejen o jezuitské vědě a jezuitských misiích do Číny. Zmínil i kontakty německého protestanta Wilhelma Leibnitze s jezuity a jeho respekt, který k nim choval.
• Paní Ivana Čornejová pak zhodnotila historické konference, které zazněly na Barokních jezuitských Klatovech. K naší radosti uvedla, že "BJK" jsou dnes již pojmem a že jsou vlastně i určitým fórem bádání o českém baroku.

Stručně shrnuto : navzdory nelehkým tématům vystoupení, byli všichni přednášející přijati publikem příznivě. To potvrdila i diskuse, která se po každé přednášce rozpoutala. Skvěle se do ní zapojili i sami přednášející ( kteří po své přednášce neopustili sál a vyslechli i vystoupení svých kolegů), Bylo úžasné sledovat, jak Jan Royt či Martin Svatoš diskutují s německými přednášejícími a jaké dotazy a připomínky je napadají. Poděkování pak patří paní Šárce Lesné, která nejen že přeložila přednášky německých profesorů do češtiny, takže publikum mohlo "naslouchat němčině s berličkou českého překladu v ruce", ale též tlumočila česko-německou diskusi.

2.  requiem a mše sv.

Účastníci Barokních jezuitských Klatov dobře ví, že i requiem je mší svatou. Že součástí každého ročníku jsou dvě mše - jedna je obětována za zemřelé z klatovských katakomb, jakoby nahlížela do minulosti, druhá pak za všechny přítomné, za klatovskou farnost, její pohled se upírá do budoucnosti. Při requiem pronesl homilii provinciál českých jezuitů Josef Stuchlý, při nedělní mši pak jezuita František Hylmar. Oba hovořili přesvědčivě, laskavě. Requiem doprovodil hudbou výborný smíšený sbor Šumavan ( vedený Jaroslavem Pletichou), jenž na  "BJK" vystupoval poprvé "samostatně" ( již jednou zde vystoupil společně s Kolegiem pro duchovní hudbu). Nedělní mši ozdobila obnovená premiéra díla téměř neznámého barokního autora ve výtečném  provedení Kolegia pro duchovní hudbu ( vedeného Vítem Aschenbrennerem)

- premiéra to byla skvělá.

3. Překvapení.

Po inscenacích herce Miroslava Částka či jezuitském latinském divadle jsme letos zvolili přednášku - homilii jezuity Františka Hylmara na téma Ignaciánská spiritualita. Přednáška se uskutečnila v kryptě katakomb. Ta násobila to, co František Hylmar říkal, Jakoby se prolomila hranice prostoru a času a přednášející skutečně naplnil to, co slíbil ve své anotaci : " ....  specifický duchovní přístup jezuitského řádu ke světu, k člověku s jeho vnitřním vesmírem a k Bohu prokázal v minulosti svou životnost a životodárnost. Vycházíme-li z toho, že dílo člověka má kořeny a živnou půdu v jeho mysli a srdci, v hloubi jeho tužeb a v šíři jeho horizontů, musí nás zajímat jeho duch. Proto nedělní večerní setkání v katakombách představí spiritualitu, kterou jezuitská tradice dodnes předává prostřednictvím duchovních cvičení, duchovního doprovázení a škol modlitby. Současný člověk nemá menší duchovní potřeby, možnosti a ambice než v minulosti."

Stručně a závěrem - deváté Barokní jezuitské Klatovy jsou "krásnou minulostí". Nesly se v duchu dvou latinských sentencí :

PER ASPERA AD ASTRA.

OMNIA AD MAIOREM DEI GLORIAM.

Dnes jsem komentoval jejich program a průběh. 

Je třeba, abych též poděkoval - to bych však rád učinil samostatně - neboť je komu a zač děkovat. 

A pak je tu jedna zajímavá otázka : Jak dál ?

Sdílené daně - text do Klatovského zpravodaje 4 - 2015

Vážení čtenáři,

dovolte mi, abych Vás po čase informoval o vývoji sdílených daní. Opakovaně jsem o tomto základním zdroji příjmu českých měst a obcí psal na stránkách Klatovského zpravodaje zejména v té době, kdy vláda premiéra Nečase přijala poslední výraznou změnu v jejich rozdělování. To bylo v roce 2012.  Od roku 2013 platí tzv. „nové rozpočtové určení daní“, které  - zjednodušeně řečeno – říká, kolik které město, obec či kraj získají ze státního rozpočtu jako svůj podíl na tzv. sdílených daních.  Jen pro pořádek připomenu, že sdílenými daněmi jsou daně z příjmů, a to jak fyzických, tak právnických osob, včetně této daně vybírané formou srážky z kapitálových výnosů a daň z přidané hodnoty.

České noviny (a to ty tištěné i internetové) v posledních týdnech přinesly celou řadu informací o vývoji sdílených daní. Tiskem běžely dva druhy zpráv – ten první připomínal, že vývoj výběru daní je špatný a že městům ministerstvo financí neposílá to, co ona očekávají a že jim tudíž budou chybět významné zdroje jejich rozpočtů. Ten druhý zdroj naopak připomínal, že města v minulém roce dostala „to, co nikdy“ a že díky tomu se zvýšily zdroje na financování jejich např. investičních potřeb. A kupodivu a oprávněně tyto zprávy zaujaly i několik občanů našeho města. Dostal jsem několik otázek, jak to tedy „vlastně s těmi daněmi pro město je?“ Dovolte mi, abych na ně odpověděl i zde.

1)      Město Klatovy v minulém roce obdrželo nejvyšší částku z titulu sdílených daní. Tabulka pracující s daty od roku 2008 je toho názorným dokladem:

Z tabulky je patrné, že jsme v roce 2008, tj. na začátku krize, obdrželi z rozpočtu 212,7 mil. Kč. Poté jsme museli v létech 2010 až 2012 „vystačit“ s částkami pohybujícími se okolo 180 mil. Kč. V roce 2013 jsme opět přesáhli hranici 200 mil. Kč, a to o 10,1 mil. Kč. V loňském roce jsme pak z rozpočtu formou sdílených daní dostali 220,6 mil. Kč.

Pro ty, kteří neradi studují tabulky, mohu nabídnout tu samou informaci vyjádřenou v grafu popisujícím vývoj celkové částky sdílených daní, jež Klatovy v tom kterém roce získaly ze státního rozpočtu : 

Vzhledem k tomu, že naše příjmy jsou jen mini-odrazem příjmů státu ( upozorňuji, že stále hovoříme pouze o sdílených daních), je zřejmé, že nové rozpočtové určení daní městu Klatovy skutečně přineslo určitý efekt. Efekt, který by měl, v momentu kdy česká ekonomika začne skutečně růst a lidé a firmy budou platit daně, znamenat růst příjmů ze sdílených daní. Děje se tak již nyní ?

2)      Bohužel nikoliv. V roce 2014 totiž vývoj sdílených daní příznivý není.  Ke konci března roku 2013 jsme formou sdílených daní obdrželi  59,5 mil. Kč, ve stejném období roku 2014 necelých 57 mil. Kč, letos pak pouhých 48,4 mil. Kč.

Vývoj můžeme opět ilustrovat grafem: zachycuje nárůst příjmů sdílených daní, a to vždy za první tři měsíce roků 2013 až 2015 :

Rok 2015 je bohužel tím nejslabším, což nás samozřejmě netěší. Co s tím ?

1) Máme určité finanční a časové rezervy, které nám umožní vyčkat dalšího vývoje sdílených daní. Nemusíme tedy na "kvartální propad" v příjmu ze sdílených daní unáhleně reagovat. Nicméně rezervy, které máme, bychom raději použili na jiné účely, než je "krytí výpadku v příjmu ze sdílených daní."

2) Zda a jakým způsobem bude muset město Klatovy reagovat na vývoj sdílených daní v roce 2015 bude zřejmé v průběhu června. Pokud by vývoj signalizoval propad sdílených daní k úrovni 200 mil. Kč, či dokonce pod ní, bude  nutné přijmout opatření, která zajistí, aby i za této situace město hospodařilo zodpovědně. 

Prostě nám nezbude nic jiného, než si s danou situací poradit.

Zajímavou otázkou, jež je ovšem předmětem diskuse jiné, je, proč tomu tak je ? Ekonomika prý díky péči České národní banky a její politice kvete. Výběr daní prý nestagnuje ... proč pak ale na naše účty přichází méně sdílených daní než v předchozích dvou létech, kdy platily stejné principy jejich rozdělování, je zřejmě záhadou.

Zřejmě nás čeká zajímavé daňové jaro. Doufejme, že skončí happy endem.

Ing. Václav Chroust

místostarosta Klatovy