Nejvýznamnější florentskou rodinou, jak ví (asi) každý maturant, jsou Medičejové. Po staletí vládli tomuto městu a širokému okolí. Nejprve "neformálně" jako první občané republiky - asi tak lze popsat vliv, jež měli na dění Florencie své doby Cosimo Starší, jeho syn Petr ("Dnový" - od dny, zákeřné nemoci oné doby) či Lorenzo Il Magnifico ( česky snad Vavřinec Nádherný). Poté pak vládli jako vévodové a nakonec i jako velkovévodové Toskánští (etrusští), jejichž moc, sláva a význam byly srovnatelné s králi a císaři své doby. Vždyť jejich dcery, abych zmínil jen Kateřinu a Marii, byly dokonce francouzskými královnami - a ne ledajakými.
A právě ona "majetková vznešenost", ale i "vznešenost ducha", je od doby ( nejméně) Cosima Staršího charakterizovala. Podporovali malíře, sochaře, literáty, vzdělance ... jakoby finanční úspěch chtěli "vykoupit" mecenášstvím - doslova a do písmene - všeho druhu. A tak díky nim jsou dodnes ve Florencii uchovány vzácné manuskripty, starověké sochy, díky nim tu rozkvetla renesance do své neuvěřitelné, florentské krásy. Ale ani Medičejům nebylo nic lidského cizí ... jistě jim lze připsat i hrdost smísenou s pýchou, jíž se určitě ( formálně i reálně) jako smrtlenému hříchu snažili bránit.
 |
| Giuliano de Medici, vévoda z Nemours a jeho náhrobek |
Dva velcí medičejští papeži, bratranci, Giovanni ( nebo-li papež Lev X : 1513 - 1521) a Giulio (nebo-li papež Kliment VII : 1523 - 1534 ) stáli u zrodu myšlenky vybudovat u kostela San Lorenzo (tj. Svatého Vavřince ) ve Florencii, který byl farním kostelem jejich rodiny, tzv. novou sakristii coby mauzoleum významných členů svého rodu. Pohřební svatyně měla být členěna čtyřmi náhrobky : Lorenza Il Magnifica ( který byl otcem Lva X.), Giuliana de Medici ( který byl otcem Klementa VII a bratrem Lorenza Il Magnifica), Lorenza Medici, vládce Florencie a vévody z Urbina ( + 1519), který byl vnukem Lorenza Il Magnifica a otcem Kateřiny Medičejské, francouzské královny a Giuliana de Medici, vévody z Nemours, syna Lorenza Il Magnifica, tj. i bratra papeže Lva X. Pokud se laskavému čtenáři začínají Medičejové "plést" ( stejně jako uvozovky, kterých možná nadužívám) nevadí ... důležité je, že jakýmsi pomyslným úhelným kamenem či pojítkem jejich osudů je Lorenzo Il Magnifico, největší z Medičejů.
 |
| Lorenzo de Medici, vévoda z Urbina a jeho náhrobek |
Kardinál Giulio de Medici byl zřejmě zadavatelem stavby a výzdoby, realizátorem byl geniální Michelangelo Buonarotti. Ten se ujal své práce - jako architekt i jako sochař. Bohužel (?) začal s náhrobky dvou, řekněme, méně významných Medičejů - vévody z Urbina a vévody z Nemours. Trochu zvláštní volba, zdá se, srovnáme-li význam zmíněných mužů - význam, jak jej nahlížíme my dnes, byť možná pohledem kardinála Giulia mohlo být vše jinak. Jakoby Michelangelo "malinko zapomněl" na Lorenza a Giuliana ...což je poněkud "podezřelé", protože Lorenza Il Magnifica / a asi i Giuliana / měl Michelangelo rád a ctil je. Naopak na Medičeje po roce 1520 nahlížel poněkud s despektem, ovšem zřejmě skrývaným.
Komu tedy skutečně patří náhrobky, které dnes v medičejské kapli obdivujeme, je možná tajemstvím. Na internetu lze nalézt články ( a koupit lze i knihy) od Petera Barenboima. Ten tvrdí, že "všechno je jinak", jak praví stará židovská anekdota. Že figury na náhrobcích skutečně zobrazují Lorenza a Giuliana, ale ne ty "mladé, nevýznamné", nýbrž ty "staré, skvělé" - Lorenza Il Magnifica a jeho bratra Giuliana. Podívejme se na ně :
 |
| Giuliano |
 |
| Lorenzo |
Při pohledu na oba muže se zdá, že Barenboimova teorie má cosi do sebe.
Giuliano se poněkud smutně dívá do budocnosti ( kterou mu vzalo spiknutí Pazzi, při němž byl zavražděn, aniž by cokoliv stihl dosáhnout ..), naopak Lorenzo sedí zamyšlený jako skutečný vládce, bojovník, možná i myslitel. To vše by symbolicky oba "popisovalo." Nezdá se Vám ?
Když však do kaple vstoupíte představí Vám každý průvodce oba "pány" tak, jak jsem napsal výše - jako vévodu z Nemours a jako vévodu z Urbina ... a řekne Vám, že Lorenzo Il Magnifico a Giuliano de Medici tu jsou pohřbeni také, prostě, bez náhrobku ...
