Jsou dny, které se nezapomínají. Jsou protkány stříbrnými vlákny našich vzpomínek. Proč stříbrnými ? Protože barvy duhy čas přemění ve stříbro starých filmů.
Takový je 16. květen. Slavíme svatého Jana z Nepomuku, byť umučen byl 19. března. 16. květen mu ale sluší. Je to den, kdy se pro tuto zemi narodil (například) náš syn Petr a my všichni jsme šťastni, že ho máme. Pro "nebe", jak říká "naivní přítel," se narodili jiní : ( například) Giovanni Coppa, kdysi nuncius v České Republice, později kardinál : zemřel 16.5.2016.
Zemřeli však i jiní. Byli solí země, pracovali proto, aby činili dobro. Milovali a byli milováni. Jakkoliv pochybovali o nesmrtelnosti své duše, žili jakoby neměli nikdy zemřít, jakoby věčnost byla s nimi sama.
Avšak anděl smrti navštěvuje ty, které on sám vyvolil, nečekaně, očekáván, dle své volby. A my pak přecházíme ze světa do světů s verši, které nám jako slza skanou ze rtů :
Ne, nenatrháš z nebe hvězd ... abychom končili slovy : Svatý Jene z Nepomuku ...
Anebo se mýlím ?
