Trump ... Trump ... Trump

Nikdy jsem si nemyslel, že bych psal blog na téma "Trump". 

Možná bych neměl : to by mně určitě doporučila moje manželka Jana : " Napíšeš něco, co si myslíš opravdu upřímně ( ne jako Stanislav Gross) a co čtenář, to jiné čtení. Budeš si myslet A, ale kdekdo si to bude vykládat jako B." 

Obávám se, že může mít pravdu. Ale nedá mně to ... politika, historie, smysl dějin a smysl našeho života, života jedince ... to vše mě zajímá a kromě toho, přestože svoji ženu miluji, nedělám jenom věci, se kterými souhlasí. A protože mě miluje, jak pevně věřím, odpustí mně i to, co se jí nelíbí ... mám za to, že to tak má, pánové, většina z nás. A že to je skvělé.

No ale k věci. Jsem rád, že nejsem Američan a že jsem tudíž nemusel nedávno k volbám. Také mně ale nevadí, jak ty "jejich volby dopadly." Byly svobodné, přišlo jim hodně lidí a vyhrál (překvapivě) kandidát, který se nelíbí ani médiím, ani establishmentu, ani EU, dokonce ani "mnohým u nás." 

Kdesi ve velkých amerických "cities" se prý stávkuje a nespokojení lidé blokují ulice, silnice, mosty .. netuším, co všechno dalšího. Dokonce jsem viděl i transparent " NOT MY PRESIDENT" : ten mně byl povědomý, na chvilku jsem měl pocit, že v tomto ohledu jsme Ameriku ( jde-li to vůbec) předběhli. 

Ale upřímně : je to jeden z nejstupidnějších transparentů ( a prohlášení ), které lze shlédnout. Sice trefně popisuje duševní rozpoložení svého nositele, ale to je "asi tak všechno" ( jak se tu kdysi říkalo). 

Prezident, je-li zvolen, je prezidentem ať se to Pepíkovi, či Pavlovi, byť by i byli ověnčeni tisíci akademickými tituly, případně čímkoliv jiným, líbí nebo nelíbí.  Pepík a Pavel, kteří obviňují své nezodpovědné, přihlouplé, nevzdělané ...  spoluobčany, kteří něco takového dopustili, by měli, při vší úctě a s ohledem na své akademické tituly, pochopit a uznat, že tomu tak je či může být. 

Že v demokracii se "hraje podle pravidel", že ta "pravidla jsou dána na začátku hry" a že je není možné měnit "nakonec", protože to nedopadlo tak, jak jsme si mysleli .. ."

Zdá se, že tohle chápe Hillary Clinton i Barack Obama, kteří v tomto duchu mluví a jednají ( asi ), ale že je to težké pochopit "jiným".  Ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, bude si muset zvyknout na to, že americkým prezidentem záhy bude Donald Trump a že ostatní ... se s tím  budou muset smířit. 

Možná to nebude až tak špatná změna. Možná si dokonce my, Evropané, leccos uvědomíme, o leccos se budeme starat sami (např. generálové hovoří o rozpočtech na obranu) a možná, dá-li Bůh a voliči, "to vymete" třeba jen pana Junckera ... nevím, jak to vidíte vy, ale pro mě to není až tak špatná představa.

Evropa a idea "United in Diversity" - tj. " jednotni v různosti" - je skvělá myšlenka, navzdory tomu, co hlásají "euroskeptici všech ražení." Největším nebezpečím této myšlenky nejsou "euroskeptici", nýbrž ti, kteří ji nyní "institucionálně okupují" : pro mě třeba pan Juncker. Jak řekl moudrý dominikán : "Největším nebezpečím pro víru a církev jsou zbožné kecy!" 

Anebo se mýlím ?

Martin Šimek : Modlitba pro M.

Při slavnostním předání klatovského poeziomatu veřejnost jsme měli možnost potkat se také se zajímavým plzeňským ( či dobřanským?) básníkem Martinem Šimkem. Daroval nám útlou, ale krásnou sbírku MODRÝ PARAVÁN. Z ní dnes vybírám jednu půvabnou báseň a přeji panu Šimkovi ( nejen dodatečně  k jmeninám) hodně úspěchů a inspirace.

Modlitba pro M.

Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic

a sníh pak padal vzhůru do nebe

Kamenným andělům vtom světlo padlo na líc

začali křídly pleskat o sebe

Jsou těžká křídla jsou-li vytepána

obratnou pěstí z hloubi kamene

Když ta se zlomí k zemi padá rána -

to na svůj původ kámen vzpomene

My nejsme z kamene ach my jsme jenom z prachu

a čím jsme lehčí tím víc nestálí

Dej Bože života i naděje i strachu

abychom vždycky k Tobě stoupali

Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic

a sníh pak padal vzhůru do nebe

Kdo světlo přijal když mu padlo na líc

ten stoupá s ním a už ho nezebe