Ara Pacis

Na nábřeží Tibery v těsné blízkosti ruin Augustova mauzolea se nachází (dnes) krásná a zajímavá Ara Pacis Augustae neboli oltář "Augustova" míru. Kdysi významná kultovní i světská stavba, později antická památka, kterou po pádu říše bahna z rozvodňující se Tibery, jež pravidelně po staletí zaplavovala Martova pole, uvrhla do zapomnění. Znovu objevena byla  v 16.st., ale až Benito Mussolini a jeho fašistický režim vzhlížející se ve slávě antického Říma ji "revitalizovali" a zpřístupnili veřejnosti. V roce 2006 byla fašistická "teca del Morpurgo" stržena a dle plánů a pod taktovkou architekta Richarda Meiera (Richard Meier) byla vybudována ve skle, kovu a betonu nová "ochranná budova" nazvaná "Ara Pacis museum." Ta byla předmětem ostré kritiky, nicméně po určitých úpravách tu dnes je a "kryje" krásný Ara Pacis Augustae.

Naše nedávné toulky Římem nás zavedly až sem ... Ara Pacis nás zaujala. Kladli jsme si otázku : Co to je? Turistická atrakce? "Cosi" významnějšího, hlubšího? Uvozovky u slůvka "cosi" naznačují rozpaky, které nás v první chvíli prostoupily. 

To, že se  Ara Pacis nacházela na Martových polích, znamená, že byla za hradbami starověkého Říma. Martova pole byla "předměstím"(?), kde se organizovala armáda, probíhaly zde triumfy, byla to nejživější a nejvíce obydlená část Říma. Zřejmě však různé části Martových polí vypadaly různě:

Na obrázku ( zdroj wikipedie : Martova pole) vidíte "isolu/ostrůvek" v Tibeře, na němž je dnes kostel zasvěcený Sv. Bartoloměji ( psal jsem o něm na svém blogu:San Bartolomeo all Isola).  Tato část je pře-zastavěná,že?

V Muzeu Ara Pacis ukazují model, který zobrazuje severní část Martových polí se samotnou Ara Pacis:

Zde to vypadá jinak. Všimněte si, prosím, kruhové budovy Augustova mauzolea a stíhlého obelisku, malý avšak půvabný oltář Ara Pacis je nalevo od obelisku. Oltář - tj. jeho stavbu - zřejmě objednal římský Senát. Dokonce známe i datum "kdy" - 4.7. 13 před Kristem. Měl připomínat návrat Octaviana Augusta z Hispánie a Gálie. Velký a všemocný Augustus tam strávil tři roky, budoval silnice, zakládal kolonie, města a místa, konsolidoval tam moc svoji i moc Říma. Sloužil tam Římu. Vracel se domů a oltář možná nejlépe vystihoval, oč mu ( a Římanům) šlo - nastolit Pax Romana, římský mír. Svět a systém, který ctí závazky, směřuje do budocnosti a je složitý i jednoduchý zároveň. Je mnohovrstevnatý. Potřebuje být praktický i idealistický. K horizontále našich životů je nutné přimknout vertikálu směřující k nebi, k Bohu.  Ale jak? A Římané by zřejmě dodali "... a ke kterému bohu?" Cizí jim totiž nebyl ani "neznámý Bůh."

Ara Pacis je možná i politickým projektem. Je výrazem (?) civilního pojetí náboženství (opravdu?), snahou "zbožtit či zbožnit(?)" císaře/augusta, jeho rodinu a okruh blízkých. Dají se skutečně tak vyložit reliéfy, které pokrývají stěny svatyně? Malinko o tom pochybuji, ale pokud se chcete seznámit s podrobným výkladem na toto téma, nabizím ( v angličtině):Ara Pacis - English a pokud Vám stačí stručné české heslo, nabízím :Ara Pacis - česky

Nyní k budově samé : několika obrázky se pokusím přiblížit to, co tu architekt Meier vybudoval. Mně se to líbilo.

Samotný oltář, který jste zatím jen letmo zahlédli na předchozích obrázcích,  vypadá takto :

Stěny oltáře jsou zdobeny reliéfy. Co "vše a proč co" zobrazují,si snadno přečtete na wikipedii. 

 Mě asi nejvíce oslovil reliéf zobrazující ženu s dětmi: 

Moje postava tu je jakýmsi měřítkem, jak velký je reliéf, jak velký je oltář. Podstatnější je, co reliéf zobrazuje:

Odborníci nejsou zajedno. Shodnou se na tom, že žena je bohyní, že scéna zobrazuje plodnost a prosperitu. Ale co je to za bohyni? Italia? Tellus ( tj. Země)?, Venuše nebo Mír - tj. Pax? Zřejmě je to, s ohledem na vše ostatní, právě bohyně míru PAX. 

Navzdory všem nedostatkům, úskalím a protivenstvím, byla římská říše ( i se svým otrokářským systémem) možná právě díky bohyni PAX a díky Pax Romana  krokem kupředu. Souhlasíte?

Maličkost závěrem : Obelisk, který stál v blízkosti Ara Pacis, svým stínem ukázal vždy 23.9. na vstup do Ara Pacis. Ten den slavil Augustus své narozeniny ... jak antické! Jak současné! O tempora, o mores! S Vergiliem však můžeme řici: " Olim meminisse iuvabit." ( ... a to je i moje hádanka nakonec : co že to Vergilius říká?)

Rozloučení se s Římem

Zítra odlétáme domů. Ačkoliv se těšíme, trochu se nám bude po procházkách Římem stýskat. Než jsme vyrazili, měli jsme dojem, že "tímto do-poznáme" celý Řím. Mýlili jsme se. Je stále mnoho a mnoho, co bychom měli a mohli objevit. Příště?

A nyní, namísto "rozloučení se", přidám několik obrázků. Zvolil jsem krutou metodu. Z každého dne pouze dva. Zdaleka to nejsou ty nejhezčí, nejzajímavější atd. ... mně se ale líbí. Jsou to ty, které se mně vybavily, které mě upoutaly, když jsem letmo procházel ten který den.

Den první : Let a ubytování se,Vašík letěl poprvé, já po šestnácti létech:

Tady jsme bydleli, příjemný apartmán ve čtvrti Navona.

Den druhý : Andělský hrad a Andělský most. Z hradu je fantastický výhled na město.

Den třetí : Ačkoliv toho bylo tento den dost, milujeme náměstí Navona a celé okolí. Kdo by nemiloval?

Den čtvrtý : Velký výšlap do Trastavere, na Janikulum. Skvělé výhledy na celý Řím. Přesto sem dávám "sv. Vojtěcha" a za všechny milé a sympatické římské čísníky jejich kolegu z Trastavere. Byl super.

Den pátý : Řím jsou jezuité a jezuité jsou Řím, že? Dva jejich kostely, Il Gesú a San Ignazio de facto definovaly baroko. Nelze je pominout:

Den šestý : Opět platí, bylo to krásné a bylo toho dost. Nachodili jsme více než 18 km, viděli jsme skvělé věci, ale nezbývá než nabídnout dva Berniniho "detaily" z galerie Villa Borghese!

Den sedmý  Pomyslné "farewell", OK, obrázek první je ze Santa Maria Popolo, Caravaggio, obrázek druhý je Ara Pacis - což je i má "nultá hádanka" pro čtenáře mého blogu. Co to je ?

A hádanky závěrem, pro ty, co je mají rádi :

Hádanka první : kdo je tento muž?

Hádanka druhá a těžší: "co" či "kdo" to je a kde se tato socha nachází?

Hádanka třetí a nejtěžší: Kdo to je ? Kdo tento obraz namaloval? ... a vzpomenete si na příběh tohoto mladého muže?

Brzy na shledanou.

Spinario - tajemný kluk z kapitolinského muzea

Na letošní "jarní prázdniny" jsme si naplánovali výlet do Říma. Ačkoliv jde "formálně o prázdniny jarní", doma napadlo 30 cm sněhu, mrzne (snad až - 15), ale co naplat, "plány se mají plnit, jsme, rádi, v Římě." ( Byť by určitě bylo krásně i v Tržku, představa, že jsme tam "zapadáni" je úžasná). Zatím se nám výlet daří až nad očekávání náramně ... (nechci to zakřiknout) ... připomněli jsme si některá místa, objevili nová. Každý výlet má mít své vrcholy, takže :

První, umělecký, vrchol naší cesty jsou palatinská muzea. Na internetu se snadno dohledá, oč jde, co zde vše je atd. Návštěva je však, jak jsme dnes poznali, "must"- česky "musí se tam." Pozor - je třeba si vyhradit poměrně dost času. Nebudu nyní psát, co vše se zde dá vidět a o čem snít. Nebudu opěvovat ani skvělý balkón, z něhož lze snadno přehlédnout Forum Romanum "jako byste tam byli." Zmíním jedinou věc, jediný artefakt : Spinario. Chlapce s trnem v noze, či "kluka, který si ten trn vyndavá." To zaujetí je nadčasové. Niterný moment sochař změnil ve věčný, nezdá se Vám:

Soustředění se, kouzlo okamžiku. Ten kluk, jak jej sochař zachytil, nemá ani ponětí o věčnosti a přesto je tato socha/fotka nesmrtelná. Prostupuje časem, věky, to, co zachycuje sice bylo "před dvěma tisíci lety, ale mohlo by to být včera.."  Kdo to je ?

Budete-li malinkou "zkoušet internet", záhadu snadno(?) vyřešíte, takže :

1) Možná je to Podalirius, syn Aesculapův ( bůh, antický, lékařů).

2) Možná je to Ascanius, syn Aeneův a Creusy, dávný předek klanu Juliánů, z nichž pocházel i slavný Gaius Iulius Caesar, ano Caesar!

3) Možná je to věrný Gnaeus Martius .. kdo ví?

Tak jako tak, tuto sochu daroval Římu papež Sixtus IV v roce 1471. Jde o dílo patřící do 1.st. před Kristem. Pro mě a pro Vás budiž pozvánkou do Capitoline Museums, protože jsou skvělá!

Kde je hledat? http://www.museicapitolini.org/en/

Co si o nich přečíst? 
https://en.wikipedia.org/wiki/Capitoline_Museums

http://www.rim.maweb.eu/piazza-del-campidoglio-a-okoli/kapitolska-muzea/