Pokud by láska a naděje ztratily víru ...

V prvním listu Korintským píše apoštol svatý Pavel o lásce, naději a víře. Drtivá většina křesťanů důvěrně zná slavné verše : " Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon" ( celý text viz : První list Korintským )  končící slovy : " .. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska".

Je zřejmé, že láska je klíčem ke "království nebeskému." Láska v tisíci podobách a odstínech nás provází "údolím života i na stezce smrti." Kde jsou pak víra a naděje? Nejsou jen odleskem lásky? Stěží. 

Víra, naděje a láska jsou božské ctnosti. Jsou vloženy do našich srdcí Stvořitelem. Je tomu prostě tak, ať si myslíme my, "moderní lidé", cokoliv. Moderní lidé ..? Jsme zvyklí provokovat, mít svůj názor, rovnat se Bohu (?), z odkazu minulosti si chceme vzít, dle našeho názoru,  to dobré ... to špatné či nadbytečné pak odhodit na smetiště dějin. Ale co je dobré a co je ještě dobré? Poznáme to? Nejsme jen posedlí pýchou?

Věříme si a říkáme: "Láska a naděje nás mohou provázet i nadále, víru však nahradíme poznáním!" Jak pošetilé.