Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená
do tebe padají nejdražší semena.
Padají, padají, ale nescházejí,
snad je ti hrobaři hluboko sázejí.
Zajímá-li nás rodinný rodokmen a
osudy těch, kteří nás předcházejí, měli bychom si pamatovat, kde spočinuli
poté, co se jejich životní pouť uzavřela. Část našich předků je pohřbena na
hřbitově v Chlistově.
Je to relativně „nový“ hřbitov.
Založen byl roku 1860, situován je jižně od obce ve svahu pod lesem směrem na
Žďárovnu a Tržek. Jeho půdorys tvoří obdélník, delší strana je orientována ve
směru východ-západ. Hlavní vstup do hřbitova je ze strany západní, nové kamenné
schodiště vede k bráně s tympanonem. Dominantou dlážděné hlavní
hřbitovní cesty je pozlacený kříž. Plocha hřbitova má rozlohu 2.020m2, hřbitov
je po celém obvodu obehnán zdí. V roce 2008 získala hřbitov obec Chlistov
(od plzeňského biskupství) a záhy zajistila jeho rozsáhlou opravu ( na zdi
hřbitova je neumělá báseň chválící tehdejšího starostu Václava Boučka).
V blízkosti márnice je hrob Rubášů
(Popelů) z Tržku čp.3.
V něm leží můj pradědeček Josef (* 1882, +1951),
prababička Josefa (* 1894, +1976) a můj kmotr, jejich syn Josef (Pepík, *1923,
+1990). Je to nový hrob, který byl vykopán v roce 1951, kdy zemřel pradědeček.
Hrob je vyzděný, měl být vlastně hrobkou, ale při pohřbu pradědova sestra z Kolince
trvala na tom, že „tělo patří do hrobu“ a tak rodina nechala hrobku zasypat
zemí a tak to už zůstalo i při dalších pohřbech.
Původní rodinný hrob měli Rubášové
nedaleko, „přes uličku.“ Dnes je místo prázdné, zelené.
V něm byla jako
poslední pohřbena Marie Rubášová, rozená Huspeková (*1850,+1925), která „symbolicky“
zemřela na svátek Sv. Kříže (14.9.) v roce 1925. Před ní byl v hrobě uložen
její manžel Petr (správně Petr Pavel) v roce 1911, který se narodil,
nemýlím-li se, v roce 1845.
Další hrob, který nás zajímá, patří
rodině Jakuba a Magdaleny Valdhauserových (nebo Waldhauserových). 
Nyní, když
píšu tyto řádky, netuším, zda jsou v něm pohřbeni jako první … protože
jejich rodiče jsou zřejmě pohřbeni jinde. Budu se muset dotázat maminky, zda to
ví ona. Jakub se narodil 14.8.1874 ve Stříteži a zemřel 5.7.1955 v Tržku čp.15.
Magdaléna rozená Javorská se narodila v Tržku čp. 2 27.5.1879 a zemřela v Tržku
čp.15 dne 1.7.1958 těsně po půlnoci ( v 0.30). Jakub a Magdaléna do Tržku
přišli na pozvání Jakubovy sestry Marie Kloudové v roce 1911. Před tím
bydleli v Soběticích a v Klatovech, kde se v roce 1910 narodil
můj dědeček Karel Valdhauser. Marie Kloudová neměla se svým mužem Štěpánem děti, Štěpán navíc pracoval jako správce na
statku v Podolí, kde zřejmě i s Marií bydleli, proto nabídli Jakubovi
svoje hospodářství s tím, že si vymínili výminek.
Marie Kloudová, rozená Waldhauserová,
leží spolu s manželem Štěpánem v tomto hrobě, napravo od hrobu rodin Mazancovy a
Pajerovy:
Marie se narodila 25.5.1868 ve
Stříteži, zemřela 10.1.1956 ve 14:00 v Tržku.
Poslední hrob, který dnes zmíním,
patří rodině Hasnedlově ze Sluhova. Leží v něm tátův strýc Václav, tátův
dědeček a babička, tj. moji praprarodiče. Více budeme muset zjistit.
A to je stručný „rodinný“ závěr.
Mohli bychom se společně pokusit doplnit kusé informace, které tu uvádím. Bylo
by to prima … protože s „nimi“ máme možná společného více, než si myslíme.
Dokud „jde život“, máme pocit, že vše, co se nás týká, je důležité. Ale pak?
Možná bylo leccos důležité, co „s nimi, z minuty na minutu odešlo.“ Možná
i dnes by nám chtěli cosi říci. Nemohou.
Přes hranice prostoru a času se občas „prodereme“
modlitbou, meditací, vzpomínkou … přes hranici prostoru a času se k nám oni
dostanou „stejným způsobem…“ „Trajdejme“
tedy, dokud můžeme!
