Faráři v Chlistově do roku 1910

Osudy chlistovského kostela by si zasloužily samostatného článku. Mě však nyní zajímají jen první faráři v kostele , který se za časů císaře a krále Josefa II stal lokálií ( kostelem s vlastním knězem) a posléze i farností. 

Na portafontium.eu lze nalézt i farní kroniku Chlistova, uvádí se tu datace 1787 – 1969 (pochybuji). její titulní strana je zajímavá:

Budete-li se trochu snažit, přečtete si tu i slova "Chlistov" a "Josef Rambousek, lokalista." Zřejmě až lokalista Rambousek začal psát "Chronik anebo také Gedenkbuch" - německy.

Na straně (webové) 123  začíná česky psaný přehled farářů chlistovských:

Stručně vypisuji (volné citace, prosím o shovívavost, přejímám formulace (zřejmě) faráře Engelmanna):

1.     Prvním lokalistou zdejším byl P. Hieronymus Ulm, „ordinis Praedicatorum Klatoviensis monasterii“, dominikán z klatovského kláštera. Do Chlistova přišel 1. 2. 1787, dlouho se mu nedařilo získat ubytování, nakonec prý získal bídnou světničku u rolníka Jakuba Janouška (Krejčíře), kde „zůstával 2 leta 4 měsíce za roční plat 6 zl.stř. „Působil zde blahodárně 22 let a 20 dní a byl všeobecně oblíben a vážen. Zemřel 78 let stár dne 21.2.1809 v Klatovech, kam se za příčinou návštěvy odebral, raněn byv mrtvicí. Dne 23.2.1809 byl tam od děkana Ignáce Zacha za velikého účastenství duchovních i lidu pochován.“

 2.     Druhým lokalistou byl P. Matěj Schwingreis. Narodil se v Horažďovicích a přišel sem z Kralovic, kde byl 3 leta kaplanem. Před tím byl po více let na vojně u myslivců co nadmyslivec, kdež nabyl velkých zkušeností. Co pastýř zdejší účinkoval velmi horlivě a zdárně, miloval pořádek a nabyl si zásluh velkých, působil zde též co pomolog. Zemřel 23.3.1826 v 45 roku svého věku, účinkovav zde 17 let.

 3.     Třetí lokalista byl P. Matěj Berkowetz, byl kooperátorem v Předslavi, odkud sem 25.7.1826 co lokalista dosazen byl. Účinkoval zde nepořádně a vlažně skoro 10 let, dostal se odsud dne 15.11.1835 za lokalistu do Bubovic.

 4.     Čtvrtý lokalista byla P. Matěj Porák, narodil se v Lišově u Budějovic, po svém vysvěcení byl nemocen a žil v Lišově na odpočinku. Dne 15.11.1836 byl se ustanoven za administrátora a 16.2.1836 za lokalistu. Vystoupil hned v první době svého úřadování velmi přísně proti zde panujícím zlořádům: tanečním muzikám, hraní v karty a opilství. Sázel stromy, zakoupil mnoho chrámového náčiní i třetí zvon sv. Vojtěcha. Vůbec působil zde blahodárně až na to, že si nechal od Týneckých pánů vzíti louku, kterou zdejší lokalisté přes 40 let užívali.

 5.     Pátý lokalista byla P. Josef Rambousek od roku 1842 (15.8.) až do 26.10.1857. Působil zde skoro 15 let, byl velmi horlivý a pilný, jenže bez velikého výsledku, poněvač byl na řeč chybný. Jeho povinností bylo vzatou louku zpět vydobýti, což ale neučinil. Za něho roku 1854 vyhořel kostel, postranní dva oltáře nechal vynésti, kam je dal, není známo. Kdyby je byl nechal na svém místě, byly by stály až po dnes. Roku 1857 stal se prvofarářem a přišel odtud do Jilovic u Třeboně, kdež 17.1.1872 v Pánu zesnul.

 6.     P. František Prantl od 12.5.1858 až dok 9.10.1874. Narodil se v Radouni okrouhlé dne 10.8.1812, na kněžství vysvěcen dne 25.7.1839 a kaplan v Písku. Kooperátor v Písku r. 1847, c.k. vojenský kaplan 1855, farář zdejší od 12.5.1858. Byl přísný, zavedl pořádek, napomínal a kázal zvláště v kázáních, pro faru ba ani pro kostel neučinil ničeho, za něho měl se stavět nový farní kostel, z čehož pak sešlo, když velkostatkáři přemluvili představené přifařených obcí, aby nechtěli nový kostel, který by je mnoho stál, že dostanou kaplana. Zemřel zde po kvapné nemoci dne 9.10.1874.

 7.     P. Josef Paleček, narodil se ve Švihově dne 25.10.1818, na kněžství vysvěcen 8.8.1844, kaplan v Kolovči, farář v Ouboči 1854, na odpočinku 1864-1869, farář v Neurazech 1869, farář v Chlistově 1875. Obšírný jeho životopis viz na str. 71-81. Působil zde horlivě, zvlášť výmluvně kázal, byl velmi spořivý, za něho se stalo vyškolení obcí Těšetin a Srbic do Mochtína, a Bernartic do Mlázov. Odtud přišel r. 1878 za faráře do Bezděkova. Po smrti zanechal mnoho peněz, z nichž učinil nadání ve všech farních kostelích, kde byl farářem, na 6 mší sv. a celoroční modlení, též i na chudé pamatoval.

 8.     P. Josef Lepič , narozen v Drahově 28.2.1840, na kněžství vysvěcen 24.7.1864, byl kooperátorem ve Stráži, 15.2.-14.5.1866 administrátor v Rataji, 14.5.1866 – 30.1.1872 kooperátor ve Stráži, od 30.1. až 1.6.1872 administrátor ve Stráži, od 1.6.1872… od 7.10.1878 farářem zde. Dne 11.1.1884 obdržel expositorium canonicale, 20.7.1885 jmenován sekretářem bisk. vikariátního úřadu. Dne 10.10.1887 byl jmenován účet vedoucím kostela Chlistovského. Dne 23.5.1889 biskupským notářem. Dne 10.1.1890 rezignoval na úřad bisk. Vikariátního sekretáře a dne 8.6.1891 byl prezentován pro faru Žirovnickou. (Píše již jiná ruka, zřejmě jeho nástupce: „Byl to kněž velice činný, pořádku milovný a v jednání svém velmi opatrný. Za 13 letého působení svého na zdejší osadě staral se všemožně o postavení chrámu Páně, farní budovy a o utvrzení osadníků svých v duchu katolickém. Život a působení své vylíčil vlastnoručně v této knize na str.82 až do str. 123. Zemřel rakem střevním v Žirovnici dne 20.11.1891, pobyv tam necelých 5 měsíců. Odtud odcházel již velmi churavý, nemohl zde vymoci si kaplana, o něhož žádal. Dosáhl věku jen 51 ¾ let.“

 9.     P. Václav Engelmann, narozen dne 28.9.1856 ve Lnářích, byl kaplanem v Krumlově, v Jistebnici, 20.7.1879 byv vysvěcen. Dne 14.10.1883 stal se farářem v Mlázově (tj. Mlázovech)  a dne 12.10.1891 farářem v Chlistově. O působení svém vypravuje v této knize od str. 123 do str. 215 a dovolávaje se lásky křesťanské a obecné křehkosti lidské, prosí svého důstojného pana nástupce o mírné posouzení činnosti své. Dne 31.10.1910 končí své působení zde a odchází na stálý odpočinek do Písku.

Svatý Jan Nepomucký v Chlistově

 

Nejslavnějším a „světově nejpopulárnějším“ (slavný a populární není totéž!)  českým svatým je bezesporu sv. Jan Nepomucký. Jeho sochy, obrazy, oltáře, kostely najdete nejen na území bývalé „rakouské“ (název se proměňoval, proto ty uvozovky) říše, samozřejmě nejvíce v Čechách a na Moravě, ale doslova po celém světa. Ani Chlistov není výjimkou. Díky Václavu Engelmannovi, který tu kdysi byl farářem, se Chlistov dodnes chlubí, v dobrém smyslu toho slova, sochou sv. Jana Nepomuckého. Ta stojí mezi kostelem a farou. Jak se tam objevila? A kdo byl Václav Engelmann a kde se tu vzal? Odpověď hledám v chlistovské farní kronice.

 

Ta říká, že dne 1.7.1891 odešel z Chlistova farář P. Josef Lepič. Odešel do Žirovnice (nemocen…  dlouho na svém novém působišti nepobyl, zemřel totiž ještě před koncem téhož roku). Chlistov dostal na starost mlázovský farář P. Václav Engelmann (farářem v Mlázovech byl 8 let). V Chlistově působil nejprve jako administrátor „excurrendo,“ posléze byl vybrán (ze šesti uchazečů) za faráře. Ačkoliv již 12.10.1891 složil v Českých Budějovicích požadovanou přísahu, přistěhoval se do Chlistova až 5.11.1891. Důvodem „zpoždění“ byly nutné opravy fary. Do farnosti byl oficiálně uveden 15.11.1891 „veledůstojným Petrem Götzem, vikářem ze Strážova“. Ještě do poloviny června 1892 se však musel coby administrátor starat i o svou bývalou faru v Mlázovech. Zdá se, že chlistovská fara byla tehdy „zajímavější“ než ta mlázovská.

Václav Engelmann byl zřejmě energický muž. A možná i trochu vznětlivý a svárlivý, jak naznačují zápisy z farní i školní kroniky. Pro svoji farnost však žil.  Asi mu nebylo lhostejné, kde žije a v čem žije. I proto si nechal opravit budovu fary.  Jeho předchůdci bydleli na severní straně farní budovy, kde měli svůj pokojík a kuchyň. „Já však, jsa milovník slunce, vyvolil jsem si obydlí na straně jižní,“ píše Engelmann ve farní kronice. A tak v bývalém obývacím pokoji nechal nově vylámat okna na jih, hostinský pokoj pak proměnil ve svoji kuchyni. Nutno však bylo vybourat do ní nový vchod z chodby. Z bývalé kuchyně pan farář udělal hostinský pokoj a ještě tu a tam vytvořil nové dveře, přesunul schody atd. Vyměnil kamna. Opravil taras ke kostelu, dřevník, maštal, dlažbu a vchod k faře – prostě se v Chlistově zabydlel po svém. Později  nechal vykopat i novou studnu. „Peníze založil jsem do toho sám a čekám jich vrácení z fondu. Těmito opravami fara velmi pěkně zřízena, že nemá rovné v okolí,“ píše pan farář Engelmann v kronice. 

 

V roce 1893 pak pan farář Engelmann učinil rozhodnutí, jímž je dodnes zapsán do životů nás všech. Pořídil sochu sv. Jana Nepomuckého.

Ponoříme-li se do chlistovská farní kroniky, dočteme se (volné citace):

 

 O slavnosti sv. Kříže dne 17.9.1893 „byla od mne, potestata delegata socha sv. Jana Nepomuckého, kterou jsem pořídil s dobrovolných příspěvků v ceně 100 zlatých, posvěcena.“ Nejvíce na sochu sv. Jana Nepomuckého přispěl pan učitel ve výslužbě Václav Mašek s rodinou (26 zlatých), pan farář Engelmann přispěl 5 zlatými, pan učitel Maydl s rodinou 3 zlaté, paní statkářka Stocká(?) 3 zlaté. Přívoz sochy v ceně 3 zlatých zřejmě zajistil rolník ze Sluhova František Dražka. Obec Střeziměř dala 5 zlatých. Mnoho dalších přispělo menšími částkami. Celkem bylo vybráno na sochu 69 zlatých a 77 krejcarů! Socha byla zakoupena v Rožmitále v továrně Jeho Eminence pana arcibiskupa a hraběte Schönborna za 60 zlatých („ceněná však byla na 100 zlatých!“ – sleva byla dána „díky milosti pana kardinála.“ Socha je 1,84 m vysoká, váží 480 kg. Podstavec pod ní zhotovil chlistovský kameník Šimon Šafránek za 25 zlatých. Přívoz podstavce obstaral rolník Janeček, který bydlel vedle kostela. Při svěcení byli přítomni kněží: bratr místního faráře Pater Karel Engelmann, farář chudenický, kaplan Vodička, mlázovský farář P. Krejsa a kolinecký farář P. Hugo de Pauli. Přišlo nesčetné množství lid. Deo Gratias!“