čtvrtek 26. září 2019

Immaculata - Klatovy 2019

Klatovská Immaculata 2019
Čtvrtek 26.9.2019 se zapíše do dějin našeho města jako den, kdy se na vrchol jezuitského kostela vrátila socha Immaculaty - Panny Marie bez poskvrny počaté. Nová Immaculata je vysochána z pískovce sochařem Tomášem Frantou, je "kopií?" té původní, která na kostele stála nejpozději v roce 1675 a sňata byla 23.8.2018. Nová socha dorazila do Klatov včera v podvečer, dnes před 10:00 začal obřad, v jehož rámci ji emeritní plzeňský biskup Mons. František Radkovský požehnal. Pomáhal mu místní farář P. Jaroslav Hůlle, požehnání sledovaly stovky lidí, kteří chtěli být "při tom." Poděkování patří všem, kteří se podíleli na tom, že Immaculata bezpečně vystoupala  "k nebesům."


V průběhu dopoledne jsem opakovaně odpovídal na otázky: 

1) Otázka první "materiální" : "Jak velká je nová Immaculata a kolik váží?" (Na tu se ptali všichni)


Nová Immaculata je 3,5m vysoká, váží 7,5t + její podstavec váží 2,5t, dohromady tedy Immaculata s podstavcem zatíží vrchol kostela váhou 10t! Bude tam, věřím, po staletí a právě proto je dnešní den v mnoha ohledech výjimečným.


2) Otázka druhá "také materiální": "Co se stalo se starou sochou Immaculaty?"
Ta je nyní restaurována a do Klatov se i ona navrátí. Kam? Zatím o tom diskutujeme a jednáme. Možná přímo k jezuitskému kostelu, možná do blízkosti kostela arciděkanského. Dnes mně paní Fictumová, manažerka projektu kostela, sdělila novinku - hvězdná korunka staré Immaculaty měla jen sedm hvězd (a ne dvanáct!) a nesla na sobě letopočet 1853 … 


3) Otázka třetí "klíčová": Co je to Immaculata?"
Jako Immaculata se označuje Panna Maria, matka Ježíše Krista. Slovo "Immaculata" je zkratkou z "Immaculata conceptio= Neposkvrněné početí." Panna Maria byla bez poskvrny počatá.  Tomu současný člověk asi nerozumí … snad by se dalo stručně říci, že se Panna Maria narodila "nezatížena prvotním hříchem." Ten "spáchali" Adam a Eva, když se nechali v rajské zahradě (Edenu) svést hadem a pojedli jablka ze stromu poznání. Za to byli bohem vyhnání z ráje ... a v potu tváře si dodnes my, jejich potomci, snažíme zasloužit náš denní chléb.

A zde je (mé) malé fotoalbum z dnešního dne, chcete-li je vidět, staří kliknout na tento odkaz :

Immaculata - Klatovy 26.9.2019




Immaculata chvíli před "usazením" na vrcholu kostela.


Immaculata na své nebeské (klatovské) cestě.

... s autorem sochařem Tomášem Frantou.

… jednou na dnešní den budou vzpomínat?

… i naše maminky chtěly vidět Immaculatu ..

 …. a nebyly (naše maminky) zdaleka samy ...

… sdíleli jsme radost s biskupem Františkem.

… to jsou ti šikovní chlapi, kteří ji na vrchol transportovali … další seděl v jeřábu ..






úterý 24. září 2019

Flétna virtuózní - XX. mezinárodní festival komorní hudby Klatovy


Klatovy se již dvacet let těší koncerty Mezinárodního festivalu komorní hudby. Ročník letošní, jubilejní, přinesl doposud čtyři koncerty, které byly, bez nadsázky, krásné. Ten poslední, koncipovaný jako pocta Antonínu Dvořákovi, nás čeká 10.10.2019 v sále klatovské radnice. Vystoupí Kateřina Kněžínková za doprovodu Kristiny a Martina Kasíkových - tuto informaci berte, prosím, jako pozvánku.

Zmínit bych však chtěl koncert doposud poslední, tedy čtvrtý. Nazván byl : "Flétna virtuózní." Vicens Prats
a Jan Ostrý dokázali, že flétna je skutečně virtuózní nástroj a že i oni dva virtuózy jsou! Jan Ostrý nám navíc, jak je u něj obvyklé, osvětlil několik zajímavostí z "historického zákulisí" - příklad? Že Theobald Böhm je vlastně vynálezcem současné flétny a nejen jí.

Mně se nejvíce líbila skladba od Jean-Louis Tulou(a) - (1786 až 1865) - nazvaná Grand Solo č.3 pro flétnu a klavír, neméně úžasná byla skladba La Valse di bravura od Franze Dopplera (1821 - 1883), v níž oba pánové, Prats i Ostrý, zazářili. Výtečně je doprovázela paní Silvie Ježková.

Nezbývá než poděkovat všem, kteří se o koncerty zasloužili a popřát, aby do další desítky ročníků vstoupil festival, s ním město Klatovy, směle a skvěle!


Silvie Ježková

Vicens Prats


Virtuózní flétny v rukou virtuózů


úterý 27. srpna 2019

Pokud by láska a naděje ztratily víru ...


V prvním listu Korintským píše apoštol svatý Pavel o lásce, naději a víře. Drtivá většina křesťanů důvěrně zná slavné verše : " Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon" ( celý text viz : První list Korintským )  končící slovy : " .. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska".

Je zřejmé, že láska je klíčem ke "království nebeskému." Láska v tisíci podobách a odstínech nás provází "údolím života i na stezce smrti." Kde jsou pak víra a naděje? Nejsou jen odleskem lásky? Stěží. 


Víra, naděje a láska jsou božské ctnosti. Jsou vloženy do našich srdcí Stvořitelem. Je tomu prostě tak, ať si myslíme my, "moderní lidé", cokoliv. Moderní lidé ..? Jsme zvyklí provokovat, mít svůj názor, rovnat se Bohu (?), z odkazu minulosti si chceme vzít, dle našeho názoru,  to dobré ... to špatné či nadbytečné pak odhodit na smetiště dějin. Ale co je dobré a co je ještě dobré? Poznáme to? Nejsme jen posedlí pýchou?


Věříme si a říkáme: "Láska a naděje nás mohou provázet i nadále, víru však nahradíme poznáním!" Jak pošetilé. 




středa 8. května 2019

Tržek 18.5.2019 - mše svatá v kapličce


Je dlouholetou tradicí, že se v tržkovské kapličce (alespoň) jednou ročně koná mše svatá. Jsme vděčni kněžím, kteří ji zde sloužili. V posledních létech je to místní farář P. Ryszard Potega. 

Kapličku jsme opravili v roce 1998. Tehdy tu, po mnoha a mnoha "prázdných" létech, první mši sloužil P. Jan Wirth, náš kamarád. Přítomni byli i naši příbuzní z Ameriky. Slyšet rodilé Američany a Američanky, s nimiž máme společného prapradědečka a praprababičku, zpívat "Tisíckráte pozdravujem Tebe ... ", byl skutečný zážitek. 

V průběhu času se mnohé změnilo, "jedno" však zůstává - naše touha připomenout si životy všech těch známých/neznámých, jimž Tržek, Chlistov, Běšiny, Střeziměř, Křištín, Podolí, Střítež, Malonice, Sluhov, Velhartice, Kolinec ... byly domovem, životem, světem ... Časy se mění, čas neúprosně běží, lidé odcházejí a přicházejí ... domov a láska zůstávají.

Chcete-li se s  námi prostě pomodlit za ty, kteří Vám byli drazí ( či stále jsou), přijďte 18.5.2019 v 14:00 do Tržku ke kapličce:


čtvrtek 14. února 2019

Ara Pacis

Na nábřeží Tibery v těsné blízkosti ruin Augustova mauzolea se nachází (dnes) krásná a zajímavá Ara Pacis Augustae neboli oltář "Augustova" míru. Kdysi významná kultovní i světská stavba, později antická památka, kterou po pádu říše bahna z rozvodňující se Tibery, jež pravidelně po staletí zaplavovala Martova pole, uvrhla do zapomnění. Znovu objevena byla  v 16.st., ale až Benito Mussolini a jeho fašistický režim vzhlížející se ve slávě antického Říma ji "revitalizovali" a zpřístupnili veřejnosti. V roce 2006 byla fašistická "teca del Morpurgo" stržena a dle plánů a pod taktovkou architekta Richarda Meiera (Richard Meier) byla vybudována ve skle, kovu a betonu nová "ochranná budova" nazvaná "Ara Pacis museum." Ta byla předmětem ostré kritiky, nicméně po určitých úpravách tu dnes je a "kryje" krásný Ara Pacis Augustae.

Naše nedávné toulky Římem nás zavedly až sem ... Ara Pacis nás zaujala. Kladli jsme si otázku : Co to je? Turistická atrakce? "Cosi" významnějšího, hlubšího? Uvozovky u slůvka "cosi" naznačují rozpaky, které nás v první chvíli prostoupily. 


To, že se  Ara Pacis nacházela na Martových polích, znamená, že byla za hradbami starověkého Říma. Martova pole byla "předměstím"(?), kde se organizovala armáda, probíhaly zde triumfy, byla to nejživější a nejvíce obydlená část Říma. Zřejmě však různé části Martových polí vypadaly různě:





Na obrázku ( zdroj wikipedie : Martova pole) vidíte "isolu/ostrůvek" v Tibeře, na němž je dnes kostel zasvěcený Sv. Bartoloměji ( psal jsem o něm na svém blogu:San Bartolomeo all Isola).  Tato část je pře-zastavěná,že?

V Muzeu Ara Pacis ukazují model, který zobrazuje severní část Martových polí se samotnou Ara Pacis:

Zde to vypadá jinak. Všimněte si, prosím, kruhové budovy Augustova mauzolea a stíhlého obelisku, malý avšak půvabný oltář Ara Pacis je nalevo od obelisku. Oltář - tj. jeho stavbu - zřejmě objednal římský Senát. Dokonce známe i datum "kdy" - 4.7. 13 před Kristem. Měl připomínat návrat Octaviana Augusta z Hispánie a Gálie. Velký a všemocný Augustus tam strávil tři roky, budoval silnice, zakládal kolonie, města a místa, konsolidoval tam moc svoji i moc Říma. Sloužil tam Římu. Vracel se domů a oltář možná nejlépe vystihoval, oč mu ( a Římanům) šlo - nastolit Pax Romana, římský mír. Svět a systém, který ctí závazky, směřuje do budocnosti a je složitý i jednoduchý zároveň. Je mnohovrstevnatý. Potřebuje být praktický i idealistický. K horizontále našich životů je nutné přimknout vertikálu směřující k nebi, k Bohu.  Ale jak? A Římané by zřejmě dodali "... a ke kterému bohu?" Cizí jim totiž nebyl ani "neznámý Bůh."

Ara Pacis je možná i politickým projektem. Je výrazem (?) civilního pojetí náboženství (opravdu?), snahou "zbožtit či zbožnit(?)" císaře/augusta, jeho rodinu a okruh blízkých. Dají se skutečně tak vyložit reliéfy, které pokrývají stěny svatyně? Malinko o tom pochybuji, ale pokud se chcete seznámit s podrobným výkladem na toto téma, nabizím ( v angličtině):Ara Pacis - English a pokud Vám stačí stručné české heslo, nabízím :Ara Pacis - česky

Nyní k budově samé : několika obrázky se pokusím přiblížit to, co tu architekt Meier vybudoval. Mně se to líbilo.















Samotný oltář, který jste zatím jen letmo zahlédli na předchozích obrázcích,  vypadá takto :






Stěny oltáře jsou zdobeny reliéfy. Co "vše a proč co" zobrazují,si snadno přečtete na wikipedii. 




 Mě asi nejvíce oslovil reliéf zobrazující ženu s dětmi: 

Moje postava tu je jakýmsi měřítkem, jak velký je reliéf, jak velký je oltář. Podstatnější je, co reliéf zobrazuje:



Odborníci nejsou zajedno. Shodnou se na tom, že žena je bohyní, že scéna zobrazuje plodnost a prosperitu. Ale co je to za bohyni? Italia? Tellus ( tj. Země)?, Venuše nebo Mír - tj. Pax? Zřejmě je to, s ohledem na vše ostatní, právě bohyně míru PAX. 

Navzdory všem nedostatkům, úskalím a protivenstvím, byla římská říše ( i se svým otrokářským systémem) možná právě díky bohyni PAX a díky Pax Romana  krokem kupředu. Souhlasíte?

Maličkost závěrem : Obelisk, který stál v blízkosti Ara Pacis, svým stínem ukázal vždy 23.9. na vstup do Ara Pacis. Ten den slavil Augustus své narozeniny ... jak antické! Jak současné! O tempora, o mores! S Vergiliem však můžeme řici: " Olim meminisse iuvabit." ( ... a to je i moje hádanka nakonec : co že to Vergilius říká?)






pátek 8. února 2019

Rozloučení se s Římem

Zítra odlétáme domů. Ačkoliv se těšíme, trochu se nám bude po procházkách Římem stýskat. Než jsme vyrazili, měli jsme dojem, že "tímto do-poznáme" celý Řím. Mýlili jsme se. Je stále mnoho a mnoho, co bychom měli a mohli objevit. Příště?

A nyní, namísto "rozloučení se", přidám několik obrázků. Zvolil jsem krutou metodu. Z každého dne pouze dva. Zdaleka to nejsou ty nejhezčí, nejzajímavější atd. ... mně se ale líbí. Jsou to ty, které se mně vybavily, které mě upoutaly, když jsem letmo procházel ten který den.

Den první : Let a ubytování se,Vašík letěl poprvé, já po šestnácti létech:

Tady jsme bydleli, příjemný apartmán ve čtvrti Navona.


Den druhý : Andělský hrad a Andělský most. Z hradu je fantastický výhled na město.



Den třetí : Ačkoliv toho bylo tento den dost, milujeme náměstí Navona a celé okolí. Kdo by nemiloval?



Den čtvrtý : Velký výšlap do Trastavere, na Janikulum. Skvělé výhledy na celý Řím. Přesto sem dávám "sv. Vojtěcha" a za všechny milé a sympatické římské čísníky jejich kolegu z Trastavere. Byl super.



Den pátý : Řím jsou jezuité a jezuité jsou Řím, že? Dva jejich kostely, Il Gesú a San Ignazio de facto definovaly baroko. Nelze je pominout:



Den šestý : Opět platí, bylo to krásné a bylo toho dost. Nachodili jsme více než 18 km, viděli jsme skvělé věci, ale nezbývá než nabídnout dva Berniniho "detaily" z galerie Villa Borghese!



Den sedmý  Pomyslné "farewell", OK, obrázek první je ze Santa Maria Popolo, Caravaggio, obrázek druhý je Ara Pacis - což je i má "nultá hádanka" pro čtenáře mého blogu. Co to je ?



A hádanky závěrem, pro ty, co je mají rádi :

Hádanka první : kdo je tento muž?


Hádanka druhá a těžší: "co" či "kdo" to je a kde se tato socha nachází?


Hádanka třetí a nejtěžší: Kdo to je ? Kdo tento obraz namaloval? ... a vzpomenete si na příběh tohoto mladého muže?


Brzy na shledanou.