Klatovy - Lubský les - proslov na pietním aktu na památku obětí Heydrichiády

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás přivítal na pietním aktu, jímž si každoročně, v polovině června, připomínáme lidské oběti, které byly v průběhu tzv. heydrichiády zavražděny mezi 31.5. a 3.7. na této bývalé vojenské střelnici. Bylo jich 73, byli mezi nimi nejen zralí muži a ženy, ale i lidé mladí, dvě z žen byly dokonce těhotné.  Byli mezi nimi velmi, velmi mladí lidé, i celé rodiny, jež staly obětí msty, nacistické zvůle následující po atentátu na nechvalně proslulého Reinharda Heydricha, SS Gruppenführera a generála policie, který coby zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě během svého krátkého působení téměř zdecimoval český protinacistický odboj.

A právě atentát na tuto nacistickou kreaturu a jeho tzv. „schvalování“, jak nás poučují mladí klatovští badatelé Jan Jirák a Lukáš Kopecký, byly důvodem poprav zde ve Spáleném lese. Badatelé správně uvádějí to, co do svých spisů zanesli ti, kteří se podíleli na zdejších vraždách. Byl však atentát a jeho „schvalování“ tím skutečným důvodem ? Jevově jistě ano, logicky nikoliv : důvod je vždy v nějaké vazbě s příčinou … v jaké vazbě byla smrt lidí popravených zde v Lubském lese se smrtí Heydrichovou ? Jen v časové, v žádné logické, odpovídám, proto všichni ti, co zde byli zavražděni, byli lidé nevinní, byli to mučedníci, jejichž osudy a jména bychom neměli zapomenout, jakkoliv jejich lidské osudy byly různé.

Lidé z „lubského lesa“, dovolíte-li mně toto oslovení, nebyli ve své většině z Klatov. Mnoho z nich bylo z Bernartic, jihočeské obce, jež se dostala „do spárů“ klatovského gestapa, mnozí byli z Písku, Strakonic, Sušice, Věšína, ale i obcí z okolí Klatov,  Plánice … mohl bych přečíst celý seznam obětí, na nikoho bych nechtěl zapomenout.  Dnes mi dovolte připomenout jen některá jména : rodina Viktorova z Věšína, společně s otcem a matkou museli 1.7. zemřít i šestnáctiletý Jiří a devatenáctiletá Marie. Rodina Krzákova z Bernartic, s otcem a matkou byly popraveny i dcery : osmnáctiletá Zdeňka a jednadvacetiletá Jiřina. Rodina Doubkova …  slzy se nám derou do očí a ptáme se proč ?

Hořkost jejich posledních chvil  musela být bezmezná a nevím, kde hledali útěchu, lze-li ji vůbec v takové situaci a na této zemi najít. Maně mi tanou na mysli biblická slova : „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil ?“

Nemohu nevzpomenout slavný monolog, jež v samém závěru filmu Vyšší princip pronáší zdrcený profesor Málek, zosobněný skvělým Františkem Smolíkem : „ Vaši spolužáci…..byli včera zastřeleni…..pro schvalování atentátu. Z hlediska vyššího principu mravního…..vražda na tyranu není zločinem! Já protestuji tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevinná…..čistá krev…..ať padne na hlavu jejich vrahů.“

Prof. Málek svá slova, jak film vypráví, pronesl ve dnech, kdy zde v Klatovech gestapo pokračovalo ve své neblahé pomstychtivé činnosti. A já chci věřit, že filmová fikce, má odraz i v realitě tehdejší doby – že byli nejen lidé, kteří našli odvahu a sílu říci cosi obdobného, ale i lidé, kteří to byli schopni vyslechnout a udržet v sobě, nevyzradit slova, která by byla v tehdejší chvíli, pokud by byla vyzrazena, pomyslným polibkem smrti. Že i tehdy, uprostřed zoufalství, úzkosti, ba přímo strachu, byla mezi lidmi jiskra naděje, dotek lásky a pevná víra v to, že navzdory ukrutnému bezpráví, nespravedlnosti, zášti a všemu zlu, jež tehdy prostoupily prostor a čas, ve kterém lidé museli žít, že navzdory tomu všemu je mimo onen prostor a čas živá láska.

Že nakonec tak, jak nás svědci, jejichž slova prostupují časem, učí ( a říkáme jim někdy proroci), dojde každý své spravedlnosti a lásky, jež není svázána omezeností tohoto světa. Protože pokud by tomu tak nebylo, nelze zde najít smysl našich životů.

A proto mi dovolte závěrem, aniž bych komukoliv chtěl cokoliv vnucovat, vybídnout Vás k tiché vzpomínce na ty, kteří zde na tomto místě zaplatili vlastní nevinnou krví … pro mě osobně ta chvilka ticha, ke které Vás vyzývám, začíná slovy : „ Otče náš, jenž jsi na nebesích …“