Dámy a pánové,
scházíme se tu dnes,
abychom si připomněli 80. výročí úmrtí pana Tomáše Garigue Masaryka, prvního
prezidenta Československé republiky, prezidenta Osvoboditele. Scházíme se,
abychom si připomněli život velkého muže, který se skutečně nesmazatelně zapsal
do historie našeho národa, Evropy a světa. Který dokázal překonat malost své
doby, malost a určitou provincionalitu svého okolí a se železnou vůlí,
vytrvalostí, věren svým etickým a morálním ideálům vybudoval dílo, jehož
dominantním prvkem je obnova úplné samostatnosti českého státu, ale nejen to. TGM
dokázal být člověkem z masa a kostí, dokázal milovat, rvát se o svoji
pravdu, užívat života. Nebyl tedy jen figurou „politickou“. Lidé jej přijímali za
svého, svědčí tomu i důvěrné oslovení „tatíčku“, jímž jej nazývali – určitě i
s ohledem na vysoký věk, jehož se dožil v plnosti síly. Jak řekl Karel
Čapek v nekrologu: „Zemřel stařec v plnosti života, muž v plnosti cti a vladař
v plnosti lásky.“
Sám TGM řekl: „Život měříme příliš jednostranně; podle
jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit,
než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si
nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky,
bez radosti.“
A to jsou klíčová
slova, jimiž bychom měli poměřovat naše úvahy o svém prezidentovi a vzpomínky
na něj. Měli bychom se snažit, aby byl „živý“ i v tom, jak na něj
vzpomínáme, aby byl živou inspirací i pro naše dnešní činy, neboť časy se sice
mění, ale lidé a jejich podstata zůstávají. A jsou-li vládcové tohoto světa
praktičtí a humanističtí idealisté, jako byl, jak já se domnívám, TGM, jsou to
vládcové připraveni vládnout v tom dobrém slova smyslu. Vést svůj lid a je
jedno je-li to jen jeden národ, více národů, celá Evropa nebo celý svět.
Mají-li vládcové, a TGM pro mě vládcem byl, byť velmi dobře chápu a znám limity
jeho prezidentské funkce, ideu a vizi, ale skutečně ji mají a ne jen o ní
hovoří, mohou pak hory přenášet a dokážou vést lidi do země zaslíbené. Masaryk
byl vizionář, byl to vůdce (a opět pozor v dobrém slova smyslu), byl to i
filosof na trůně, ovšem s praktickým a pragmatickým vztahem k životu.
Neboť co by byly platné vize, nedošly–li by naplnění. To by bylo jen jakési
plané snění.
„Cíl náš musí být určitý, a pak silný cit půjde za ním. Jen
citem a instinktem se nedostaneme nikam. Praxe bez teorie není možná.“
Masaryk však pevně
věřil v demokracii a jeho slova: „Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty
nedostatky, ale ne překonávat demokracii“,
jsou více než aktuální právě dnes. Demokracii opět, díkybohu již delší dobu
máme, ale mnozí tu dnes žehrají na to či ono a koketují s myšlenkami
ne-demokratickými. Tož máme-li demokracii, usilujme o to, abychom měli i
demokraty, aby každý mohl říci, cituji TGM: „Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru
francouzského monarchy: „Stát jsem já". Nebo skromněji: „I já jsem stát".
Jsme na půdě školy … a
historie je prý učitelkou života, podotýkám vyučující prostřednictvím činů,
uvažování, úsilí konkrétních lidí. Máme-li to štěstí, že po sobě tito lidé,
jako je tomu v případě TGM, zanechají literární dílo, jež je klíčem k jejich
životu, máme, řekl bych, skoro za povinnost jejich odkaz studovat a učit se
z něj. Vidím-li dnešní českou (a nejen českou) vrcholnou politiku,
doporučil bych nejen našemu prezidentovi, aby onu masarykovskou inspiraci
usilovně hledal. Nestačí jen občasný citát, prezidentův obraz viditelně vyvěšený
tu i onde. Důležitý je duch, smysl, étos, aby správa věcí veřejných nebyla jen
jakousi materialisticko sociální péči o určité skupiny lidí. Nebát se a nekrást
musí platit dnes jako tehdy a motto „bez osobní odvahy a odpovědnosti nelze dělat politiku
opravdovou demokratickou a lidovou“ by měli mít napsáno na
svém štítu všichni ti, kteří se dnes politikou sice živí, ale nedělají ji. Příkladů
známe více než dost.
Pravda – svět je dnes
opravdu jiný, než jej znal TGM, rychlý, mediálně všelijak zkroucený: co si
například myslet o tom, když média hovoří o tzv. „post-pravdivém“ světě, že?
Věřím, že nakonec dojdeme k tomu, že se odpovědět dá slovy TGM: „Svět stál a stojí na práci, ne na náladě, svět udržuje se jen
prací, a to prací drobnou, prací stálou.“
To nejsou kožená slova
z nějaké čítanky, ani knížecí rady. Z těch prostých slov promlouvá
život sám a vlastně i TGM. Skončím
prosbou:
Zapomeňme na Masaryka
z učebnic a novinových článků a zkusme se přiblížit k němu jako člověku.
Byť s ním nemusíme v mnoha věcech souhlasit, byť jej můžeme i za
mnoho věcí kritizovat, onen „intimní“ rozhovor přes propast prostoru a času
přesto za to stojí.
Dámy a pánové, děkuji
Vám za pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat