Od pondělka máme opět tzv. nouzový stav. Zatím jej jako příliš nouzový nepociťujeme, alespoň ve srovnání se situaci, kterou známe z počátku března tohoto roku. Tehdy po 12.3. byla "země vypnuta" a čekali jsme na nejhorší. Tehdejší čísla (pozitivních, nemocných a vážně nemocných v nemocnicích, zemřelých) se nám dnes jeví jako "procházka zahradou růží, které voní." Po té procházce nám však zůstaly obrovské společenské a hospodářské škody, o škodách na našich duších a charakterech ani nemluvě.
Velkou vinu, jak se nyní říká a píše, nese za současnou nepřehlednou situaci vláda. Andrej Babiš coby její premiér tak intenzivně a trapně peskoval svého ministra zdravotnictví a ten to tak dlouho trpně snášel, až jsme "prošvihli léto, abychom se připravili na 2.vlnu pandemie..." Nevím, zda-li tomu tak skutečně bylo. Ministr byl určitě peskován, ale to ostatní ... co jsme prošvihli? Všichni jsme tak trochu chtěli "nevidět a neslyšet, možná i zapomenout" a možná to byla (paradoxně) cesta správná. Nicméně z dnešního pohledu platí to, co nyní "všichni" píšou : nebylo to správně.
Dodnes nám ale nikdo nevysvětlil, zda "pozitivně testovaný" člověk je automaticky i "nemocný a nakažlivý a nebezpečný." Pouze předpokládáme, že to tak je. Ti, kdo by měli vědět, se dohadují, jak to vlastně je. Nyní, díky "strašidelným číslům" ( více než 5.000 pozitivně testovaných denně), vedou ti, kdo tvrdí, že "testovaný je nemocný, nakažlivý a nebezpečný." Uvidíme časem.
V každé krizi je třeba chytat se záchranných bodů. Zkusme to! Tím prvním je uvědomit si, jaké jsou naše možnosti, jaké máme "zbraně v boji s pandemií." (Nyní pominu vakcíny, léky atd. a soustředím se na "kapacity.")
Netuším, proč česká vláda více neinformuje o tom, jak jsme/nejsme na pandemii covidu připraveni/nepřipraveni. Zatím to vypadá, že jsme na tom totiž docela dobře. Na "seznamu" (web seznam.cz) jsem našel zajímavý článek, jehož obsahu chci věřit: Kapacity českých nemocnic
Stručně z něj vybírám:
V České republice je k dispozici (asi cca):
a) 4.500 lůžek "JIP" ( jednotka intenzivní péče), z toho:
b) 1.000 lůžek je vybaveno tzv. ÚPV ( umělou plicní ventilací), a
c) 70 lůžek je vybaveno tzv. ECMO ( tj. mimotělních dýcháním)
V úterý 6.10.2020 bylo v českých nemocnicích 326 pacientů ve vážném stavu, 150 z nich bylo napojeno na umělou plicní ventilaci, případy "ECMO" se "počítají v jednotkách ( kolik jich tedy bylo, netuším).
Článek obsahuje i "jeden hezký obrázek," který říká, jaké jsou "JIP" kapacity jednotlivých krajů a jak jsou nyní využity:
Vůbec nechci zpochybňovat nebezpečí COVID(u), ani bolest a utrpení lidí, kteří se kvůli této nemoci dostali do vážného stavu či na ni zemřeli. Chci jen říci, že my ostatní ( a ostatně i ti, co jsou či byli nemocní) potřebujeme vědět a znát, abychom netápali ve tmě a mohli sami za sebe zvážit rizika, která podstupujeme.
Věřím, že předchozí čísla, jsou krůčkem k tomu, abychom se orientovali. Nyní zbývá věřit, že kapacity dané technikou budeme umět využít díky práci lékařů, sester a ostatního personálu pro dobro nemocných ( "abychom neřešili jen to, že nám "nesmí dojít" lůžka a "nedošli nám" lékaři a sestry..) a že budeme mít k dispozici i léky a různé preparáty ...
A pak je tu druhá otázka : zamyslet se nad tím, kdy, při nepříznivém vývoji pandemie, budou "tyto kapacity" vyčerpány. O tom, že budou či mohou být, se píše a mluví a "straší nás tím." Možná zbytečně, určitě nezodpovědně. Ani nezodpovědné (epidemiologicky) chování lidí nezakládá "právo nezodpovědně je strašit" - z jednoho prostého důvodu : nejvíce vystrašeni jsou vždy ti, co jsou (epidemiologicky) zodpovědní.
Uklidňující je i Rozhovor s Martinem Balíkem (vedoucím lékařem z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Tu v minulosti také vystudoval).
Žijme, nebojme se, ale buďme opatrní!
