Rozloučení se s Římem

Zítra odlétáme domů. Ačkoliv se těšíme, trochu se nám bude po procházkách Římem stýskat. Než jsme vyrazili, měli jsme dojem, že "tímto do-poznáme" celý Řím. Mýlili jsme se. Je stále mnoho a mnoho, co bychom měli a mohli objevit. Příště?

A nyní, namísto "rozloučení se", přidám několik obrázků. Zvolil jsem krutou metodu. Z každého dne pouze dva. Zdaleka to nejsou ty nejhezčí, nejzajímavější atd. ... mně se ale líbí. Jsou to ty, které se mně vybavily, které mě upoutaly, když jsem letmo procházel ten který den.

Den první : Let a ubytování se,Vašík letěl poprvé, já po šestnácti létech:

Tady jsme bydleli, příjemný apartmán ve čtvrti Navona.

Den druhý : Andělský hrad a Andělský most. Z hradu je fantastický výhled na město.

Den třetí : Ačkoliv toho bylo tento den dost, milujeme náměstí Navona a celé okolí. Kdo by nemiloval?

Den čtvrtý : Velký výšlap do Trastavere, na Janikulum. Skvělé výhledy na celý Řím. Přesto sem dávám "sv. Vojtěcha" a za všechny milé a sympatické římské čísníky jejich kolegu z Trastavere. Byl super.

Den pátý : Řím jsou jezuité a jezuité jsou Řím, že? Dva jejich kostely, Il Gesú a San Ignazio de facto definovaly baroko. Nelze je pominout:

Den šestý : Opět platí, bylo to krásné a bylo toho dost. Nachodili jsme více než 18 km, viděli jsme skvělé věci, ale nezbývá než nabídnout dva Berniniho "detaily" z galerie Villa Borghese!

Den sedmý  Pomyslné "farewell", OK, obrázek první je ze Santa Maria Popolo, Caravaggio, obrázek druhý je Ara Pacis - což je i má "nultá hádanka" pro čtenáře mého blogu. Co to je ?

A hádanky závěrem, pro ty, co je mají rádi :

Hádanka první : kdo je tento muž?

Hádanka druhá a těžší: "co" či "kdo" to je a kde se tato socha nachází?

Hádanka třetí a nejtěžší: Kdo to je ? Kdo tento obraz namaloval? ... a vzpomenete si na příběh tohoto mladého muže?

Brzy na shledanou.

Spinario - tajemný kluk z kapitolinského muzea

Na letošní "jarní prázdniny" jsme si naplánovali výlet do Říma. Ačkoliv jde "formálně o prázdniny jarní", doma napadlo 30 cm sněhu, mrzne (snad až - 15), ale co naplat, "plány se mají plnit, jsme, rádi, v Římě." ( Byť by určitě bylo krásně i v Tržku, představa, že jsme tam "zapadáni" je úžasná). Zatím se nám výlet daří až nad očekávání náramně ... (nechci to zakřiknout) ... připomněli jsme si některá místa, objevili nová. Každý výlet má mít své vrcholy, takže :

První, umělecký, vrchol naší cesty jsou palatinská muzea. Na internetu se snadno dohledá, oč jde, co zde vše je atd. Návštěva je však, jak jsme dnes poznali, "must"- česky "musí se tam." Pozor - je třeba si vyhradit poměrně dost času. Nebudu nyní psát, co vše se zde dá vidět a o čem snít. Nebudu opěvovat ani skvělý balkón, z něhož lze snadno přehlédnout Forum Romanum "jako byste tam byli." Zmíním jedinou věc, jediný artefakt : Spinario. Chlapce s trnem v noze, či "kluka, který si ten trn vyndavá." To zaujetí je nadčasové. Niterný moment sochař změnil ve věčný, nezdá se Vám:

Soustředění se, kouzlo okamžiku. Ten kluk, jak jej sochař zachytil, nemá ani ponětí o věčnosti a přesto je tato socha/fotka nesmrtelná. Prostupuje časem, věky, to, co zachycuje sice bylo "před dvěma tisíci lety, ale mohlo by to být včera.."  Kdo to je ?

Budete-li malinkou "zkoušet internet", záhadu snadno(?) vyřešíte, takže :

1) Možná je to Podalirius, syn Aesculapův ( bůh, antický, lékařů).

2) Možná je to Ascanius, syn Aeneův a Creusy, dávný předek klanu Juliánů, z nichž pocházel i slavný Gaius Iulius Caesar, ano Caesar!

3) Možná je to věrný Gnaeus Martius .. kdo ví?

Tak jako tak, tuto sochu daroval Římu papež Sixtus IV v roce 1471. Jde o dílo patřící do 1.st. před Kristem. Pro mě a pro Vás budiž pozvánkou do Capitoline Museums, protože jsou skvělá!

Kde je hledat? http://www.museicapitolini.org/en/

Co si o nich přečíst? 
https://en.wikipedia.org/wiki/Capitoline_Museums

http://www.rim.maweb.eu/piazza-del-campidoglio-a-okoli/kapitolska-muzea/

Osudy fotek

Dnes jsem čirou náhodou nalezl fotografii, která mě "otevřela" dávno zapomenuté vzpomínky a svět, který "docela prostě dávno zmizel." Posuďte sami :

Zleva : Petr Rajal, Miloslav Paroubek, Jaroslav Denk, Jaroslav Volf, Pavel Peroutka, Václav Chroust

Jsou na ní moji spolužáci a troufnu si říci i kamarádi z gymnázia v Klatovech. Tehdy jsme hráli mezitřídní fotbalovou ligu a čas od času si některý z třídních týmů mohl zahrát i proti profesorům. Myslím si, ale nejsem si jistý, že tato fotka je právě ze zápasu proti profesorům a zdá se mi ( a opět si nejsem jistý), že nám právě páni profesoři sdělili, jak se "co bude počítat a jaká jsou pravidla", protože z obličejů všech (na fotce) se dá vyčíst překvapení a (možná i) nesouhlas(?). Pokud je tomu tak, jak si myslím, hráli jsme tenkrát nerozhodně 2:2 a byl to prima zápas a den!

A nyní k tomu "osudu fotek." Ať už se fotíte rádi nebo neradi, vězte, že fotky jsou úžasné a skvělé. Jakkoliv zachytí jen okamžik, i ty nejméně povedené (zpravidla) mají schopnost evokovat atmosféru, pocity, dojmy, prostor i čas - v daný okamžik. Jejich cena časem roste … jsou tichými svědky našich životů a osudů. Až už tu dávno nebudeme, budou fotky na kterých jsme, vzpomínat na vše krásné, vzrušující, příjemné, strašné i strašidelné … co nás v našem životě potkalo. Že jsou to jenom slova? Nesouhlasím. Najděte si nějakou svou starou fotku z dětství, z dospívání a zamyslete se … ponořte se do těch "dávných" časů, kdy "jinak voněl svět." 

Podaří-li se Vám to jako mně nyní s mojí starou fotkou z gymplu, pak se Vám otevře "brána prostoru a času" (malinko přeháním) a zase na chvíli budete v čase, který jste možná milovali více, než jste si byli tehdy ochotni připustit. Jakkoliv milujeme svoji současnost / já ano a doufám, že i Vy/ je letmá návštěva naší minulosti naprosto kouzelná … vzpomněl jsme si na mnoho věcí, úžasné.

A tak foťte, protože dnešní fotky budou časem staré … a budou Vám, či jiným, připomínat, že jste a že jsme byli. A možná i trochu i to, jací jsme byli. A cosi si stále neseme s sebou … například krásnou báseň od Fráni Šrámka, která mě dodnes provází. Jmenuje se "Uprostřed cest."

Ne, nenatrháš s nebe hvězd.
A přece věř, že natrháš.
V boj marný když se nevrháš,
tu za dnů vázneš v jílu cest
a večer, tiskna bradu v pěst,
svůj oheň čadit zříš a civíš v noc,
hluchého srdce němá stráž.

Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát...

Územní studie - město Klatovy

Vážení čtenáři Zpravodaje,

ve svém prosincovém příspěvku jsem slíbil, že svůj první text v roce 2019 budu věnovat územnímu plánu respektive, územním studiím.  Již více než rok totiž architektonické týmy připravují územní studie, které se týkají (zejména) veřejných prostor našeho města. Studie jsou vedeny dobrou snahou ujasnit si souvislosti urbanistického vývoje a rozvoje města. Snažíme se o postupu prací (počínaje analýzami, pokračujíce přes koncept a finální návrh) informovat klatovskou veřejnost, a to publikováním dokumentů a zpráv na webu města (ale též na facebooku – to pro ty „mladší“, kteří tuto sociální síť zřejmě více využívají) a též veřejným projednáváním studií. Ve středu 9. 1. 2019 se například uskutečnilo již třetí takové veřejné jednání. Máme snahu informovat vás o celém procesu úplně.

Mrzí mě, že se nám, asi někdy i kvůli vlastním chybám a opominutím, ale nedaří „komunikovat“ tuto otázku stoprocentně. Možná k tomu přispívá i to, že není jednoduché se v problematice „orientovat“. Požadavky na územní studie (jejich tvorbu, využití) jsou definovány ve stavebním zákoně a v dalších metodikách (např. ministerstva pro místní rozvoj). Odborný jazyk, terminologie, těchto dokumentů je oříškem někdy i pro samotné architekty. Přesto nebo právě proto mně dovolte učinit několik poznámek ke „klatovskému pojetí“ územních studií.  

 1)      Co (vlastně) územní studie je a jaký je její vztah k územnímu plánu?
Náš územní plán předpokládá, že postupně bude zpracováno celkem 26 územních studií. Ty mají „konkretizovat“ územní plán, mají ověřit možnosti a podmínky změn v území a budou tudíž sloužit jako podklad pro rozhodování stavebního úřadu. Mají svým způsobem říci, jak bychom si jako město přáli, aby se dané území rozvíjelo. Územní studie jsou součástí územně plánovací dokumentace, ale pozor (!), jsou tzv. „měkkým nástrojem“, jak architekti někdy říkají. Existuje zásadní rozdíl mezi územním plánem a územní studií. Územní plán je „nedotknutelný“, závazný, systém jeho tvorby a změny je definován zákonem. Proces je zákonem přesně popsán. Územní studie „nedotknutelná“ není. Je-li zapsána do evidence, nelze ji (a to, co obsahuje) opominout. Lze však navrhnout jiné řešení, které je rovnocenné či lepší než územní studie a dosáhnout tak vlastně její změny. To, že je nové řešení rovnocenné či lepší než řešení, které obsahuje územní studie, musí pak úřad územního plánování uvést a prokázat ve zdůvodnění svého rozhodnutí.

V této chvíli pracujeme na metodice, která bude přehledně a jasně říkat, jakým způsobem bude stavební úřad s územními studiemi pracovat, jakým způsobem budou jejich případné změny iniciovány, projednány a zapsány.  Aby občané a investoři měli jistotu, že územní studie nebude překážkou, nýbrž „pomůckou“ pro rozhodování se – občanů i města (samosprávy i úřadu). 

2)      Jakým způsobem se územní studie pořizují?
Pořizovatelem územní studie je úřad územního plánování (u nás tedy odbor výstavby a územního plánování). Nicméně žádoucí je aktivní role samosprávy (města). V Klatovech bylo podnětem k pořízení studií schválení územního plánu, který jejich pořízení předepsal. Podnět však může dát i občan či investor. Město Klatovy bude v takovém případě postupovat tak, že podnět projedná nejprve „komise výstavby“ (její správný a úplný název je delší). Ta spolu s architektem města doporučí další postup radě města. Po projednání v radě města určený zastupitel (pro územní plán) požádá úřad územního plánování, aby územní studii pořídil. V součinnosti bude konkretizováno zadání územní studie. Jakmile bude územní studie hotova, bude opět projednána obdobným způsobem – v „komisi výstavby“, v radě města, v zastupitelstvu města. Teprve poté bude územní studie zapsána do územně plánovací evidence („řečeno úředně přesně“: bude vložena do evidence územně plánovací činnosti). 

3)      Kdo může územní studii vyhotovit?
Zpracování územní studie patří mezi tzv. vybrané činnosti ve výstavbě. Ty mohou vykonávat jen fyzické osoby, jež mají oprávnění k jejímu výkonu. Stručně tedy: architekti s autorizací v oboru architektura, územní plánování nebo krajinářská architektura, nebo architekti s autorizací se všeobecnou působností. I tuto skutečnost jsme museli respektovat při zadání našich územních studií, které jsou nyní před dokončením a budeme ji samozřejmě respektovat i v budoucnosti. 

4)      Na co nechceme zapomenout, je-li územní studie již vložena do územně plánovací činnosti?
 x) Aby byla řádně zveřejněna: V písemné podobě bude vždy k dispozici na úřadu územního plánování a na odboru rozvoje města. Bude však k dispozici i možnost dálkového přístupu (prostřednictvím internetu). Např. od 19. 12. 2018 jsou tak na webu města k dispozici návrhy územních studií města, které nyní připravujeme.

x) Aby byla aktuální:  Dojde-li, například, k vyhlášení nového záplavového území, s čímž původní studie nepočítala, musí se studie změnit.

x) Aby byly možné její racionální změny: Studie musí být pomocníkem, vodítkem. Je-li to potřeba, musí být možné efektivně studii (celou či část) upravit. Samozřejmě při respektování určitých pravidel a postupů. Ty bychom chtěli vtělit do dokumentu, který vzniká i na základě zkušeností, který nyní při přípravě současných územních studií děláme. I s tímto dokumentem vás rádi seznámíme, aby bylo jasné a zřejmé „kdo, co, kdy, kde, jak a proč“.

Všechna „aby“ mají jeden jediný smysl: vytvořit v oblasti územního plánování přehledný systém, dát šanci občanům orientovat se ve věci a úřadu dát určité „mantinely“ rozhodování.Poznámka závěrem? To, že územní studie cosi obsahuje, například informaci, že v určitém místě by bylo možné a vhodné zřídit parkovací dům, neznamená, že se „druhý den staví“. Pokud studie v nějaké části města uvažuje o jiném, než současném rozvržení prostorů a zejména komunikací a jejich napojení, opět to neznamená žádné „bourání, ani vyvlastňování“. Studie jen říká, jak bychom mohli postupovat, bude-li z iniciativy občanů, investorů, ale i města zájem dané území změnit. Pokud bude souhlas a spokojenost se současným stavem, studie „na změnu“ automaticky „netlačí“. A zcela na závěr – sympatické na studiích, které nyní připravují architektonické týmy, je i to, že logicky berou v úvahu i hledisko času: např. dokud nebude vybudován jihovýchodní obchvat města, není možné uvažovat o změně Plzeňské ulice. Bude-li hotový, je více než vhodné tuto velmi širokou komunikaci, která město pomyslně „rozděluje“, přeměnit, postupnými kroky, v komunikaci jinou, město spojující (s možností dodatečného parkování, zeleně atd.).

Přeji Vám hezký den.

 Václav Chroust  

Patrick Lambert - ten, který propaguje českou hudbu, Janáčka a Martinů

Posledních pár dnů jsme strávili s Patrickem Lambertem ( zatímco jeho manželka Jarka musela vyhledat vyhledat pomoc v klatovské nemocnici, kde se o ni na interním oddělení a interní JIP výtečně starali). Hovořili jsme také o hudbě a aby ne! Patrick Lambert je velkým propagátorem české hudby v Anglii a činí tak po mnoho let, činil tak i v době, kdy pracoval pro BBC : Patrick Lambert 75.

K jeho "miláčkům" patří Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. O Bohuslavu Martinů dokonce napsal zajímavou knihu : Lambert - Martinů.

V Klatovech jsme měli příležitost vyslechnout jeho přednášku, kterou organizoval spolek Bartolomeo. Přednáška byla doplněna  mnoha hudebními ukázkami :FILMPRO - Lambert. ( Fotogalerie : Fotogalerie).

Přeji Patrickovi a Jarce vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí a těším se, že se v Klatovech opět potkáme, třeba i na speciální přednášce (opět s hudebními ukázkami). Třeba bude Patrick hovořit o české hudbě před sto lety .. ?

Kdyby byl Patrick Indián, asi bychom mu mohli dát "indiánské jméno" ... ten, který propaguje českou hudbu, Janáčka a Martinů.

NGS - Kupka

O víkendu jsme konečně navštívili výstavu stručně nazvanou "KUPKA" nebo též František Kupka 1871 - 1957, 

kterou připravila Národní galerie a umístila ji do geniálního prostoru Valdštejnské jízdárny. Výstava běží již od 7.9.2018 a skončí již brzo 20.1.2019. Můj blog je tedy i jakousi pomyslnou pozvánkou na ni a zároveň velkým poděkováním institucím a lidem, kteří se na její přípravě a realizaci podíleli. (Třeba si to někdo z nich náhodou přečte a pochvala je ((poprávu)) potěší). Za všechny bych zmínil jen kurátorku výstavy PhDr. Annu Pravdovou, PhD. ( Základní info o výstavě).

Na webovém odkazu, který jsem právě uvedl, najdete vše o výstavě, jejím doprovodném programu ( programech)´, můžete si tak koupit i lístky ...

Oč výstavě a jejím autorům jde, jasně popsali na úvodní webové stránce, cituji:

Výstava představuje dílo Františka Kupky v celé jeho šíři, od raných prací z devadesátých let 19. století až po abstraktní práce z padesátých let 20. století. Díky spolupráci s francouzským partnerem se podařilo sestavit jedinečnou sbírku olejomaleb, prací na papíře, tiskovin a dokumentačních materiálů, která byla na jaře 2018 prezentována v pařížském Grand Palais, v obměněné podobě je nyní v Národní galerii Praha a na jaře 2019 se přesune do helsinského Ateneum Art Museum. Pražská výstava tak vedle děl ze sbírek Národní galerie uvádí četné práce ze sbírky pařížského Centre Pompidou, newyorského Guggenheim Museum nebo vídeňské Albertiny.

Chronologicky koncipovaná výstava je členěna do tematických celků, které umožňují návštěvníkovi sledovat umělcovu cestu od symbolismu k abstrakci, u jejíhož zrodu Kupka stál. Retrospektiva se zaměří na jeho symbolistické malby, první expresionistické portréty, cestu k abstraktnímu umění, barevné vertikály, řeč tvarů a barev, mašinismus i geometrickou abstrakci. Četné práce na papíře představí Kupku jako satirického kreslíře a znamenitého ilustrátora, umělce se zájmem o filozofii, antiku, náboženství i vědu.

A jak se nám líbila ? Přenáramně! Kupka je nejenom "nejdražším českým malířem", ale i myslitelem. Jeho abstrakce nepramení ze zoufalstí "jinak to neumím", nýbrž z filosofické úvahy "jak." Že výsledkem jsou skutečně hluboké obrazy ( a já příliš abstrakci nefandím) je zřejmé na první pohled. Pan František Kupka, výstava ( a s ní všichni, kdo ji "vymysleli a udělali") tak (alespoň u mě) získávají jedničku s hvězdičkou ... a s nadějí na "něco podobného v blízké budoucnosti."

A závěrem pár fotek ( bez blesku se na výstavě fotit smí, což je opět chvályhodné a skvělé).