Havel? V USA oslava, doma pohřeb - rozhovor s Carlem Gershmanem.

Dnešní Hospodářské noviny přinesly velký rozhovor pana Anýže s panem Gershmanem - viz. foto:

: http://archiv.ihned.cz/c1-63144370-havel-v-usa-oslava-doma-pohreb

Rozhořčení pana Gershmana nad tím, že česká zahraniční politika opouští odkaz Václava Havla, je očividné, ale českou zahraniční politiku nedělá jeden náměstek na ministerstvu zahraničí, jak by se ze slov pana Gershama zdálo,  byť by byl onen náměstek sebevíce výmluvný a vlivný. 

Velmi kontraproduktivní jsou slova : 

" ... Česká republika je relativně malá země, ale ve světě vynikala právě touto agendou, která byla velmi respektována. Stejně jako byl ve světě uznáván sám Havel. On i ta agenda měli svoji tvář, osobnost. A když to teď odhodíte, tak se budete muset zeptat, kým vlastně jste, co zůstalo. A nezůstalo by toho moc."

.. nezůstalo by toho moc ...  to jsou silná slova, tím pan Gershman uráží nejen české politiky, ale i celou českou společnost. To chtěl ? 

Nemám dojem, že by Češi chtěli "zpátky do Ruska" a že by , v kontextu dějin, o kterých ten pán ví asi příliš málo, "po nich nezůstalo moc." Věty o "žebrákově plecháčku" jsou přímo odpudivé.

Jestli pan Gershman má, a evidentně má, problém s některými českými politiky, tak jim svým "rozhovorem" skvěle pomohl. Ti, které on kritizuje, zřejmě jsou "antiameričtí" a spolu s nimi zřejmě i lidé, kteří je, řekněme, "podporují" - ti všichni rozhovor budou číst jako "sprostý diktát, co bychom měli dělat".  Ty ostatní nepotěšil, říká totiž také : " Česko je malá země, Rusko velká, a když začne uplatňovat svoji sílu - jak to dělá právě nyní -, tak uhnete, skloníte hlavu, držíte se zpátky. Havel to nazýval českou malostí, čecháčkovstvím, prostě schovat hlavu do písku a nedělat žádné potíže."  Na to mu ti "antiameričtí" namítnou : " A Amerika není velká země ? " Druhou námitku raději nebudu psát.

Kdysi dávno, jeden ( podle Gershmana) "Čecháček", který by býval měl právo stýskat si a kritizovat , napsal : "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!" 

Tou vládou, předpokládám, nemyslel "formální vládu - úřad, instituce", nýbrž možnost svobodně rozhodovat o sobě samých. K tomu je potřeba diskuse a ne mentorování a nařizování. Toho si Češi užili v minulosti dost.

Poznámka závěrem : Všimli jste si, že slavný citát Jana Amose Komenského obsahuje i krátkou pasáž, kterou téměř nikdo nezná a která bývá pomíjena ? " ... hříchy našimi na hlavy naše uvedeného.. " a v tom je klíč. 

P.S. Nepochybuji o tom, že pan Gershman má Česko rád a že zde má hodně přátel. Rozhovor se mu ale hrubě nepovedl. Důležité je "co se říká, ale i jak se to říká."

Bamberg - fotoalbum

Snad mi to Bamberg promine, ale hodlám na jeho příkladu vyzkoušet, jak v blogu funguje fotoalbum. Snad mi to promine i blogspot.

Abych dodržel pravidla blogu, zmíním několik slov o tomto krásném městě.

Jméno Bamberg odkazuje na starobylý vladařský rod Babenbergů, ti zde měli hrad někdy na počátku 10.st. Nicméně záhy byli z města, jemuž dali jméno, vyhnáni. Nejvýznamnějším mužem, který se zapsal do historie města, byl císař Jindřich II, ženou pak jeho manželka Kunhuta. Manželský pár,později svatořečený, dnes leží v bamberském dómu neboli katedrále.

Bamberg byl a je významným biskupským sídlem. Kníže-biskup byl všemocným pánem nad osudy svých poddaných, což se bohužel negativně projevilo v 17.st., kdy pod taktovkou místních biskupů probíhaly po mnoho let drsné čarodějnické procesy. Ukončil je až zásah císaře Ferdinanda II v roce 1632.  Tato část historie města je předmětem velkého zájmu, jak ostatně dokazují i četné zprávy, které lze nalézt na internetu. Příklady "otcovské péče" biskupů o své "ovečky" až tak populární nejsou a poněkud se ztrácejí v toku času.

Nicméně navzdory tomu Bamberg byl a je kouzelným městem s výjimečným espritem. Tvořili zde výjimeční umělci ( včetně rodiny Dientzenhoferů), tajemstvím zahalena je i nejzajímavější sochařská památka města - Bamberský jezdec - je to Štěpán Uherský ?

Jako hádanka působí i samotný dóm- má dva oltáře, dvojí zasvěcení, čtyři věže ... Východní část je zasvěcena sv. Jiří a je zde pohřben již zmíněný císařský pár a v kryptě pak německý král Kondrád III ( ten v Bambergu zemřel), západní část je zasvěcena sv. Petru a je zde pohřben papež Klement II, vlastním jménem Suitger, biskup bamberský, rádce císaře Jindřicha III. Bamberská katedrála je asi jediným kostelem na sever od Alp, kde jsou uloženy ostatky císaře i papeže.

V domě "U Raka" žil a tvořil po krátkou chvíli německý filosof Hegel. Napsal zde jedno ze svých významných děl " Fenomenologie ducha."

Bamberg bývá nazýván franským Římem, i on se totiž rozkládá na sedmi pahorcích, či spíše kopcích. Nám však spíše připomínal Prahu - Hradčany, Malou Stranu a Staré město. Praha je asi vznosnější, ale ta podobnost je očividná.

Gartenstr. 5

Biskup Josef Maria Koudelka - část I

Dnes bych rád připomněl jednoho zajímavého rodáka z našeho kraje, biskupa Josefa Maria Koudelku ( * 8.12.1852 v Chlistově u Klatov).

Sled událostí jeho života záměrně „obrátím“ a budu nejprve psát o jeho americkém životě a o tom, kým se stal.

Když totiž 24.6.1921 – tj. na svátek sv. Jana Křtitele – zemřel, byl druhým biskupem v diecézi Superior, což je i město v americkém státě Wisconsin. Měl za sebou zajímavou církevní kariéru. Považte – na kněze byl vysvěcen 8.10.1875 v Clevelandu, stát Ohio, byl velmi úspěšným farářem svatomichalské farnosti v témže městě, 29.11.1907 byl na žádost clevelandského biskupa Horstmanna jmenován pomocným ( světícím) biskupem v Clevelandu a zároveň titulárním biskupem v Germanicopolis. Vysvěcen jako titulární biskup v Germanicopolis byl 25.2.1908. V roce 1911 ( 4.9.) se stává pomocným biskupem v Milwaukee ( stát Wisconsin) a 6.8.1913 je jmenován biskupem v Superior. O tom všem nás informuje www.catholic.hierarchy.org, důvěryhodný zdroj. V jeho apoštolské linii nalézáme několik zajímavých kardinálů, včetně státního sekretáře papežského státu. I k tomu se lze „proklikat“ na zmíněném webu.

Jako pomocný biskup v Clevelandu měl Josef Koudelka na starosti početnou slovanskou komunitu v této diecézi. Byl tak prvním biskupem v USA se zvláštním pověřením ve vztahu k etnickým minoritám. Jeho předností byly jazykové znalosti, plynně hovořil česky, německy a anglicky, web clevelandského biskupství uvádí, že hovořil celkem 8 jazyky ( zřejmě k češtině přidávají i další slovanské jazyky, nepochybně musel být zběhlý i v latině) a když se stal biskupem diecéze Superior naučil se i jazyk ojibwe, dialekt jednoho z indiánských kmenů v oblasti. Studoval  umění, což se projevilo ve volbě uměleckých předmětů, jimiž zkrášloval své kostely. Zajímavé je  biskupské heslo, jež si zvolil : „ Omnibus omnia.“ Vysvětlil je ve své instalační řeči slovy : „ mé srdce je otevřené všem bez ohledu na to, zda jsou katolíky či ne.“ Josef Koudelka byl, jak už jsem zmínil,  teprve druhým superiorským biskupem, diecéze, která vznikla až v květnu 1906.

Největším úspěchem biskupa Koudelky, jak uvádí wikipedia, poctivě přiznávám zdroj, je založení sociální agentury, která se dnes nazývá Catholic Charities Bureau. Zasloužil se a vysvětil též dětský domov sv. Josefa v Superioru. Zde nalezlo svůj domov více než 200 sirotků. Do tohoto projektu vložil i své vlastní peníze. Poté,  co byl domov pro sirotky vybudován, pozval biskup Koudelka  „Sisters of Notre Dame of Cleveland“, aby převzaly péči o tuto instituci.

Jako biskup byl velmi aktivní, vykonal přes 100 vizitací farností a míst ve své diecézi.  (Zřejmě měl vztah k místním Indiánům, 8.12.1913 vysvětil na kněze Philipa Gordona z kmene Ojibwa, který se věnoval misím mezi Indiány. V roce 1943 byl tento první americký indiánský kněz tím, kdo přednesl přímluvy při zahajovacím zasedání US House of Representatives).    

Při svých cestách po Wisnonsinu si nemohl nepovšimnout, že mnoho půdy leží ladem, že není využívána. A tak se snažil, ve spolupráci s vlastníky pozemků, iniciovat kolonizaci území a přivést nové osadníky, kteří by na půdě pracovali a žili. I proto založil ve své diecézi benediktinské převorství, které pečovalo o několik far v okolí městečka Fifield. Biskup doufal, že tuto oblast budou kolonizovat Češi. Do své diecéze biskup Koudelka pozval i sestry od Sv. Františka a sv. Kláry, stejně tak podporoval sestry servitky.

V průběhu Velké Války ( 1.světová válka) biskup Koudelka vykonal cestu do Evropy, ve Vatikánu se sešel s papežem Piem X. Cesta zpět do Ameriky se prodloužila, loď, na které plul, byla opakovaně zastavena Angličany a Francouzi. Biskup prý po návratu řekl : „ Když jsem viděl Sochu Svobody v newyorském přístavu, přivítal jsme ji s radostí.“ Po návratu do Superior detailně popsal svoji cestu do Evropy svým „ovečkám“. Válku chápal jako „trest pro Evropu za to, že nerespektovala zákony Všemohoucího“ a svěřil jim i svůj dojem, že „trest začíná působit“, neboť „tam, kde nebyl žádný zájem o víru, je nyní modlitba pravidlem“. Údajně prý v Evropě vyzpovídal na 2.000 raněných vojáků a důstojníků v nemocnicích.

Jako biskup prý byl autoritou, neváhal říci rozhodné slovo. Jeho plány vybudovat katedrálu v Superioru ( první dva biskupové využívali běžný kostel coby proto-katedrálu) a sídlo biskupa však narazily na odpor některých kněží. Ti využili určité pochybnosti o loajalitě biskupa Koudelky k USA ( považovali jej trochu za cizince), což dokonce vedlo k tomu, že byl biskup Koudelka vyšetřován US prokuraturou. Kněz Rice jej totiž obvinil z toho, že bránil jeho patriotickým snahám a že je pro-německý. V průběhu šetření jeden z prokurátorů dokonce navrhl, aby byl biskup Koudelka uvězněn, nicméně jakýsi agent Parker ( z US Department of Justice) seznal, že biskup není neloajální, že je velmi inteligentní a že jeho obvinění pramení spíše ze sporů, které má se svými knězi a navrhl zastavit vyšetřování.

Josef Maria Koudelka zemřel ve své rezidenci 24.6.1921, obklopen  kněžími z diecéze, mezi nimiž byl i jeho synovec Charles Koudelka z Clevelandu. Po pohřebních obřadech v Superioru bylo jeho tělo převezeno do Clevelandu. Závěrečná bohoslužba se konala v kostele u sv. Michala, kde byl kdysi dlouhá léta farářem. Jeho tělo pak pohřbili na hřbitově Svaté Marie v Clevelandu – po boku jeho rodičů.

Jindřich Bílek

Dnes jsme se v klatovském krematoriu rozloučili s Jindřichem Bílkem ( * 1950 ), malířem, violoncelistou, učitelem hudby. Mužem mnoha rolí, který působil ( alespoň na mě) mladistvým dojmem. Myslím, že málokdo by mu býval "hádal" 64 let.

Potkávali jsme se při mnoha příležitostech, výstavách, koncertech, v soukromí i náhodně "na městě". Odešel v momentu, kdy připravoval další výstavu, kterou měl otevřít v Praze. Nestihl ji otevřít, den před versináží zemřel. Jako malíř se dopracoval k nevšednímu stylu, v některých ohledech provokativnímu, nicméně osobitému, nezaměnitelnému. Je škoda, že Jindřichovi nebylo přáno osudem tvořit déle. 

Nevím, jak dlouho budou v provozu jeho www stránky : 

http://www.jindrichbilek.cz/

Snad tedy mohu vložit několik obrázků, které Jindřich na svých stránkách prezentoval :

Závěrem pak odkaz na reportáž televize FILMPRO z výstavy v BayerischEisenstein :

https://www.youtube.com/watch?v=664KQp-wy2Q

Requiescat in pace.