Rozhořčení pana Gershmana nad tím, že česká zahraniční politika opouští odkaz Václava Havla, je očividné, ale českou zahraniční politiku nedělá jeden náměstek na ministerstvu zahraničí, jak by se ze slov pana Gershama zdálo, byť by byl onen náměstek sebevíce výmluvný a vlivný.
Velmi kontraproduktivní jsou slova :
" ... Česká republika je relativně malá země, ale ve světě vynikala právě touto agendou, která byla velmi respektována. Stejně jako byl ve světě uznáván sám Havel. On i ta agenda měli svoji tvář, osobnost. A když to teď odhodíte, tak se budete muset zeptat, kým vlastně jste, co zůstalo. A nezůstalo by toho moc."
.. nezůstalo by toho moc ... to jsou silná slova, tím pan Gershman uráží nejen české politiky, ale i celou českou společnost. To chtěl ?
Nemám dojem, že by Češi chtěli "zpátky do Ruska" a že by , v kontextu dějin, o kterých ten pán ví asi příliš málo, "po nich nezůstalo moc." Věty o "žebrákově plecháčku" jsou přímo odpudivé.
Jestli pan Gershman má, a evidentně má, problém s některými českými politiky, tak jim svým "rozhovorem" skvěle pomohl. Ti, které on kritizuje, zřejmě jsou "antiameričtí" a spolu s nimi zřejmě i lidé, kteří je, řekněme, "podporují" - ti všichni rozhovor budou číst jako "sprostý diktát, co bychom měli dělat". Ty ostatní nepotěšil, říká totiž také : " Česko je malá země, Rusko velká, a když začne uplatňovat svoji sílu - jak to dělá právě nyní -, tak uhnete, skloníte hlavu, držíte se zpátky. Havel to nazýval českou malostí, čecháčkovstvím, prostě schovat hlavu do písku a nedělat žádné potíže." Na to mu ti "antiameričtí" namítnou : " A Amerika není velká země ? " Druhou námitku raději nebudu psát.
Kdysi dávno, jeden ( podle Gershmana) "Čecháček", který by býval měl právo stýskat si a kritizovat , napsal : "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!"
Tou vládou, předpokládám, nemyslel "formální vládu - úřad, instituce", nýbrž možnost svobodně rozhodovat o sobě samých. K tomu je potřeba diskuse a ne mentorování a nařizování. Toho si Češi užili v minulosti dost.
Poznámka závěrem : Všimli jste si, že slavný citát Jana Amose Komenského obsahuje i krátkou pasáž, kterou téměř nikdo nezná a která bývá pomíjena ? " ... hříchy našimi na hlavy naše uvedeného.. " a v tom je klíč.
P.S. Nepochybuji o tom, že pan Gershman má Česko rád a že zde má hodně přátel. Rozhovor se mu ale hrubě nepovedl. Důležité je "co se říká, ale i jak se to říká."
Žádné komentáře:
Okomentovat