Několik poznámek na okraj koronavirové krize.

Tento text vznikl ve dvou dnech, v pátek 20.3. a v neděli 22.3. Původně jsem nezamýšlel dát jej na blog, mezitím se mnohé stalo ... ale říkám si, proč ne? Snažíme se všichni cosi dělat, abychom společně koronavir překonali, podporujeme opatření vlády, ale také cosi chceme - zůstat lidmi, nechceme být jen figurkami, o které se kdosi stará. 

Je to chvilka, co vláda vyhlásila stav nouze a donutila nás, v zájmu nás všech a našeho zdraví, abychom výrazně omezili své svobody, které jsme donedávna považovali za nedotknutelné a svaté. Musíme nosit roušky, abychom se nenakazili a nenakazili jiné, nesmíme nakupovat, kdy chceme, s lékařem máme komunikovat raději přes telefon, nemůžeme ve své vlasti  volně jezdit „jen tak z místa na místo“ a navštěvovat své přátele (rodiny zatím ano), nemůžeme chodit do kina, do divadla, „na pivo“ (což je pro mnoho Čechů zvlášť kruté), nemůžeme jezdit do ciziny … je toho mnohem víc, co vše v zájmu „nás všech vláda omezila a nařídila.“ Premiér, ministři, náměstci ministrů nám opakovaně připomínají, že nezaberou-li jejich „drakonická opatření“ (to slovo donedávna nikdo „neznal“), přijdou opatření ještě tvrdší, drakoničtější ..?

Ale proč? Odpověď, kterou dostáváme zní: kvůli koronaviru. 

Nebezpečný vir, svými příznaky připomínající chřipku, paralyzoval nejen naši zemi, ale doslova celý svět. Nyní, když píšu tyto řádky, je počet nakažených v Česku 995, 6 lidí se již vyléčilo, zatím nikdo nezemřel, šest lidí je však ve velmi vážném stavu – alespoň tak si to mohu dohledat na internetu .. v Itálii je již více než 4 tisíce mrtvých … média nabízejí „simulace a propočty“ statisíců mrtvých, pokud nebudeme „něco dělat.“ Naše vláda dělá – všichni víme co všechno díky médiím -  nemusím to tedy připomínat.

Jakkoliv souhlasím s tím, že cestou či prostředkem zastavení viru může být i celková karanténa obyvatelstva, je mnoho věcí, které se mi nelíbí, které bychom mohli dělat lépe. Zkusím zmínit několik z nich:

1)      Přestože musíme snést výrazná omezení svých svobod, a proč ne, je-li to třeba, nikdo z nás neví, jakých cílů chce vláda svými opatřeními dosáhnout . Zatím nám je neřekli. To je tragické a ošklivé podcenění rozumu  lidí. Budeme-li vědět, co musíme, proč, na jak dlouho, kdy a za jakých podmínek můžeme očekávat, že „opatření“ pominou, protože bylo dosaženo cíle, budeme je snáze snášet. Nebo snad ne? Představa, že o tom, „kdy to skončí, rozhodne pan Babiš či nějaký jiný úředník,“ je pro mě tristní. Měli bychom tedy znát to, čemu se říká strategie a taktika, že?

2)      „Umrtvení země“, strašný výraz(!),  použil jej v jednom z rozhovorů pan profesor Prymula, epidemiolog, náměstek ministra zdravotnictví, šéf krizového štábu … (schválně zmiňuji jeho funkce a tituly), také nese svá rizika, náklady a v konečném důsledku ohrožuje životy lidí. Uvědomuje si to vůbec „vláda?“  Uvědomujeme si to i my? Budeme tedy bez hlesu poslouchat to, co nám pan Prymula naordinuje v rámci "umrtvení země?"? Nejnověji se pan náměstek dal slyšet, že hranice mohou být zavřené klidně dva roky(!). Uvědomujeme si, co to znamená? Uvědomuje si, že jsme otevřená společnost a ekonomika a že se stěží můžeme na dva roky zavřít? Je skutečně na náměstí v Řeznu nebezpečněji než na náměstí v Plzni? A není ono slovo „umrtvení“ oním pověstným freudovským přeřeknutím se? Vše má své náklady, dokonce i „záchrana před koronavirem“. O tom se diskutovat nesmí? Ano, nechceme umřít, ale nechceme být ani „umrtveni,“ že?

3)      Jakkoliv nás „vláda“ vyzývá, abychom nepanikařili a byli rozumní, svými kroky k „panice a nerozumu“ zhusta přispívá. Určitě i tím, že nám nařizuje, co musíme, aniž by s námi hovořila o tom, proč to musíme – o čemž jsem psal v úvodu, ale i tím, že možná nechtíc „lidi rozděluje namísto, aby je spojovala.“ Že nemám pravdu? Příklad za všechny : chvályhodnou snahu občanů, (ke které mimochodem vyzýval sám pan premiér), kterou bychom mohli shrnout slovy „povídejte si se svými seniory, babičkami a dědečky, dojděte jim nakoupit, pomozte jim ve svém okolí“ vládní tým torpéduje opatřením, kterým určuje že (nejprve) mezi 10-12 hodinou smí nakupovat právě jen a jen senioři starší 65 let, záhy pak časový interval opraví na 7-9 hodinu (zřejmě aby senioři nepřišli o slevy v supermarketech!) a ochranka supermarketů aktivně brání ostatním (třeba zdravotním sestrám po noční) do obchodů vstoupit! Co to udělá s mezigenerační „solidaritou“ si netroufám odhadnout. A mimochodem –  nejsou ohroženi i lidé mladší ? Například po operacích, chemoterapii, chronicky nemocní z nejrůznějších důvodů, kteří se poctivě snaží starat se sami o sebe ...

4)      Špatný „management“ krize ze strany vlády prohlubuje „rozdělení lidí a země.“ Nejmenovaný starosta ze šumavské obce, která po mnoho let žije z „Pražáků či Pražáka“ nyní zavírá parkoviště, aby jej a jeho občany nepřijeli „Pražáci nakazit.“ Chápu, je nouzový stav, krize, turisté by neměli jen tak korzovat, řeknete si. Ale pozor – jsou tu i lidé, kteří v daném místě vlastní byty, domy, nemovitosti, mají zde své rodiny, přestože zde „trvale nebydlí“, milují to tu. Respektují nouzová karanténní opatření. Máme je nyní vyhnat?  Vyženou oni nás, až přijedeme časem do Prahy? Starostenský příklad je důkazem nízkých pudů a instinktů, nehodný následování. Omluvit jej nelze ani oním nouzovým stavem. A co k tomu stát? Ministerstvo zdravotnictví (?) „pohrozilo lufťákům, aby zůstali doma.“ 

5)      Češi mají smysl pro humor. Všiml si toho i profesor Halík, když v rozhovoru pro idnes zmínil jeden nový koronavirový vtip – „Češi tak dlouho vyhrožovali Babišovi, že ho zavřou, až zavřel on je- všechny!“ Češi však v dobách těžkých mají nejen smysl pro humorm, ale i pro realitu, jsou stateční, dá se s nimi diskutovat a vydrží. I proto si zaslouží, aby se s nimi nejednalo jako s malými dětmi. Nelze jim říkat „musíš a nesmíš“ bez toho, že by se řeklo „proč, jak, jak dlouho, za jakých podmínek“ ono „musíš a nesmíš“ platí.

A to je důvod, proč tento text píšu. Pojďme se o tom bavit, vyžadujeme, abychom byli informováni, abychom byli součástí „řešení“ a ne jen jeho „předmětem.“ Cesty do pekel jsou obvykle dlážděny těmi nejlepšími úmysly … pokud nás vláda nechce do pekla dovést, a já stále věřím, že ne, nemůže prosbu na zřejmé odpovědi na otázky, které dáváme ( a určitě jsem neuvedl všechny), odmítnout. 

Poznámka závěrem, symptomatická : Děsí mě, že v jakémsi rozhovoru /dnes/ ministr zdravotnictví jen tak klidně řekne, že žáci a studenti se do škol vrátí až v září … to je skoro poplašná zpráva. Možná to tak bude, nicméně „takto se to říkat nemá a nedá.“ A jestli to pan ministr nechápe, nemá tam být …  stejné platí i pro pana Prymulu, který „od boku“ řekne, že hranice budou zavřeny na dva roky.

A aby nedošlo k mýlce - chápu podstatu i rozsah problému. Přesto si myslím, že bychom neměli jen trpně snášet, co si vláda/vlády vymyslí. Snažme se chránit sebe i druhé, ptejme se však, co musíme a co můžeme. Ostatně jsme s "vládou" všichni na jedné lodi. Přejme tedy úspěch nám všem. A nezapomínejme, že také cosi chceme – žít jako slušní, svobodní lidé, kteří mají svoji vlastní budoucnost ve svých rukou, kteří ví, co je to svoboda a jakou má cenu. Součástí té "ceny" je i riziko žití nebo snad ne?

                                                                           ***

Nyní je již středa 25.3. V Česku je již 1.497 lidí nakažených koronavirem, 22.600 lidé bylo na koronavir testováno. 10 lidí se z této nemoci uzdravilo, 5 jich doposud zemřelo. Za tři dny se nám přeci jen dostalo některých informací, po kterých v textu volám. V televizi vystoupil pan premiér, poděkoval všem a připustil a omluvil se za chyby, které se staly … uvidíme, jak to půjde dál. To obecné, co v textu píšu, platí stále ...