Piemont
– výlet, den třetí, 28. 10. 2019, opět „piemontský.“
V Colline San
Ponzio se nám spalo skvěle. Odpočati, což je pro cestovatele či turisty našeho
ražení důležité, jsme se vydali zkoumat kraj, kde vzniká výjimečné víno Barolo.
Ostatně kvůli tomu jsme sem přijeli, že?
Valná většina Čechů,
kteří milují pití vína a vinnou kulturu vůbec, nepochybně ví, že barolo je
vynikající červené italské víno. „Opulentní, tělnaté, bohaté na třísloviny,
avšak zároveň delikátně ovocité, elegantně parfémované, s finesou jemu
vlastní“. Méně lidí však ví, že barolo není nic jiného než nebbiolo
splňující určité ( regionální a
technologické) podmínky, aby
mohlo být nazýváno barolem.
První otázka tedy zní :
„ Coje nebbiolo?“ Odpověď je nasnadě. Skvělá stará odrůda vína, zřejmě známá
již Římanům (zmiňuje ji již Plinius starší) slavná právě zde v Piemontu.
Jméno nebbiolo se odvozuje od italského nebbia či piemontského nebia. Obě slova
se do češtiny překládají jako mlha. Snad proto, že se nebbiolo sklízí
v druhé polovině října, kdy jsou tu časté mlhy, což potvrzujeme. Zažili
jsme je.
Zmínil jsem podmínky.
Ty „regionální“ jsou jasné:
Barolem se smí nazývat
pouze nebbiolo vypěstované na všech vinicích měst a míst Barolo, Castiglione
Falleto a Serralunga d´Alba. Tato tři města jsou jakýmsi pomyslným srdcem
„barola“. Barolo se však oprávněně vyrábí i na části vinic v městech a
obcích Cherasco, Diano d´Alba, Grinzane Cavour, La Morra, Montforte d´Alba,
Novello, Roddi a Verduno. Všechna tato místa se nacházejí na jihozápadě od Alby
v provincii Cuneo.
Technologické podmínky
jsou poněkud složitější, zjednoduším je na : „hrozny nebbiloa musí zrát na
svažitých slunných vinicích, po sklizni víno musí zrát nejméně 38 měsíců, z toho
nejméně 18 měsíců musí ležet v dřevěných sudech. A vinař musí respektovat enologické
postupy, jež jsou pro výrobu barola stanoveny.
A ještě jednu zmínku k
barolu je třeba dodat – zasloužil se o něj muž, jehož celé jméno italsky zní : Camillo
Paolo Filippo Giulio Benso, conte di Cavour,
di Cellarengo e
di Isolabella,
stručně CAVOUR. Ministerský předseda Piemontu (sardinského království) a první
ministerský předseda „moderní“ Itálie. Muž, který se v zájmu sjednocení
Itálie a povznesení své země upracoval k smrti. Možná nejkrásnější část
svého života prožil na svém hradě Grinzano Cavour. Hrad a jeho hospodářství
převzal zchátralé, nicméně za pomoci generála Paola Stagliena a posléze
nadšeného francouzského obchodníka a enologa Louise Oudarta vlastně „vymyslel“
moderní suché barolo. Ale příběh „Cavour a barolo podrobněji“ si ponechám na
jiný zápis.
A co jsme dnes viděli?
Barolo
:
malé městečko, jež dalo jméno skvělému vínu, o němž jsem právě psal. Je tu
muzeum barola, které hodláme navštívit zítra. Dnes jsme se jen prošli uličkami
tohoto miniměsta a bylo nám tu velmi příjemně.
Serralunga
d´ Alba: nad městečkem ční hrad ze 14.st. Zůstal zachován
ve své původní podobě a je svým způsobem symbolem své „commune“ a kraje. Shlíží
spatra na vinice, z nichž pochází zejména skvělé barolo. Serralunga je
díky své dominantní pozici zdaleka viditelná. Přesto, troufám si tvrdit,
nejkrásnější pohled není na Serralungu, ale ze Serralungy „dolů.“ Milá stará
paní nás přesvědčila, snadno, abychom si u ní nakoupili její skutečně skvělé
víno.
Alba
:
Počátky tohoto města jsou spojeny s antickým Římem. Konzul Gnaeus Pompeius
Strabo, který zemřel roku 87 před Kristem, toto místo uznal městem. Narodil se
tu římský císař Publius Helvius Pertinax
Augustus, tedy Pertinax, který
v roce 193 následoval v úřadu (nakrátko)
Commoda. V temném středověku město velmi trpělo nájezdy barbarů. Po
četných proměnách se stalo součástí vévodství savojského. V moderní době
nelze pominout statečnost jeho občanů za 2. světové války. Dnes tu žije něco
málo přes 30 tisíc obyvatel, město je sídlem slavné „čokoládové“ firmy Ferrero
a je pomyslným centrem hornatého regionu Langhe, části Piemontu. Slavné je i
díky lanýžům – konají se tu úžasné „lanýžové“ festivaly. Kdo neochutnal lanýže
/nebo-li tartufi/ netuší, co píšu. Nám se Alba velmi zamlouvala!
A tím náš pracovně
–turistický den skončil. Večer jsme při dobrém víně sledovali ( přes internet)
udílení českých státních vyznamenání. Tak trochu jsme tím oslavili vznik
Československa v roce 1918.
A na závěr minialbum dnešního dne:
Žádné komentáře:
Okomentovat