pátek 30. prosince 2016

Dante - génius, který se také mýlil.


Řekněte Dante a zazní Florencie … a zdáli pak ozvěnou Beatrice. Řekněte Florencie a oči Vám zaplní jas, krása a slzy, protože k Florencii nemůže být nikdo lhostejný. Buď ji milujete nebo nenávidíte. Má i svá stinná místa.  Přesto spojení není tak zcela jednoduché a ani samozřejmé.  Ano, Dante Alighieri se ve Florenci v roce 1265 narodil. Strávil tu valnou část svého života, Florencii  miloval a měl ji vždy na paměti,  nakonec však zemřel ( paradoxně) jako  florentský štvanec v Ravenně ( 1321) a tam je i pohřben. Proč tedy to silné pouto  : Dante= Florencie, Florencie= Dante ?


Možná proto, že  Dante se ve Florencii „narodil“ i jako umělec, jako „otec italštiny, pramen i koruna poezie“, jeden z vůdčích duchů Dolce Stil Novo, sladkého nového stylu. Zde potkal svoji platonickou lásku Beatrici Portinari, které zajistil nesmrtelnost ve svém díle  Commedia, či Commedia Divina tedy Božské komedii, jak ji později nazve jiný slavný Florenťan Giovanni Boccacio v prvním Dantově životopise.


To vše jsou „středoškolsky známé věci“, Dante byl  velký umělec,  předchůdce renesance. A žil ve Florencii. To ví přeci každý!Ale je to vše, co bychom měli o tomto výjimečném muži znát  ?Právě, že není !  Dante a jeho život by samy byly námětem na román ( přinejmenším), pokud by ovšem „naše moderní doba“ cosi tak složitého, rafinovaného a přitom tajuplného jako román je či být má, dokázala přijmout. Rychlost, pomíjivost, nedočkavost, netrpělivost – to vše jsou charakteristiky naší doby a i ty mohou za to, že   namísto románu věnujeme Dantemu slovníkové heslo a několik odstavců v učebnicích. Máme při tom hřejivý pocit, že je to tak správně.  Správně to není, jen snad je to příkladem toho, jak lze „zabít“  osobnost tím, že ji zařadíme do čítanek a že o ní učíme v hodinách literatury a dějepisu“. 


Mýlím se ? Já se obávám, že nikoliv, nicméně odpověď na to, zda ano či ne, si může každý, kdo bude číst tyto řádky, dát sám.


Stačí pouhé dvě otázky :1)      Proč a kdy se Dante stal florentským vyhnancem a proč se nikdy do Florencie nevrátil ?2)      Čím jiným a čím vším se Dante zabýval mimo poezie ?a pokud Vaši zvídavost, ale i zvědavost, zaujmou, dojdete (asi) záhy k přesvědčení, že skutečně slovníkové heslo nestačí a že muž jménem Dante Alighieri si zaslouží víc.Odpověď na první otázku souvisí s jeho politickou činností.  Kdo ji nezná, možná  nalistuje např. wikipedii a zjistí, že Dante byl mezi léty 1295 -1301 „politicky činný“, a to natolik, že v roce 1300 byl jedním ze šesti florentských priori. Byl představitelem tzv. bílých guelfů. Ačkoliv guelfové obecně podporovali papeže proti císaři, dostal se Dante jako představitel florentské republiky do sporu s papežem Bonifácem VIII. Toho podporovali florentští černí guelfové a ti též ve sporu, který byl de facto sporem o míru nezávislosti republiky na papeži,  převážili.  Dante, který zřejmě chápal politiku jako službu vlasti, neuspěl v politice -  služce partikulárních zájmů papežů, králů a jejich rodin. 


Dante, autor latinsky psaného politicko- filosofického pojednání  Monarchia, se po zbytek svého života (celých 20 let) musel pohybovat mimo dosah své Florencie, kde mu hrozila hranice a smrt v plamenech. Hrozba,  která už nikdy nepominula, přestože několikrát doufal, že se domů vrátí. V té souvislosti je zajímavé, že snad nejvíce spojil své naděje s mladým Lucemburkem, císařem Jindřichem VII ( otcem českého krále Jana Lucemburského). Dante doufal, že by Jindřich mohl být novým Karlem Velikým a asi i snil sen o sjednocení Itálie.  Císař sice dokázal Danteho nepřátele – černé guelfy – vyhnat z Florencie, ale bohužel zemřel  příliš brzy - 24.8.1313 v Bueonconvento, ( jeho ostatky dodnes leží v katedrále v Pise).  A s ním zemřela (asi) i největší Dantova šance na důstojný návrat do Florencie.


Danteho politické „angažmá“ je koneckonců  patrné i v jeho Božské komedii. Stačí si jen připomenout, kolik různých svých současníků na cestě peklem, očistcem i rájem potkává. A právě jejich umístění tam, či onam, je Dantovým soudem jejich životů a činů. „Je to přesně tento aspekt   - zájem účastnit se přímo událostí své doby, formulovat námitky, vyjádřit protest a zděšení – který jej spojuje s naší dobou … Dante byl prvním kreativním spisovatelem našeho tisíciletí, který zaujal významné stanovisko k morálním, náboženským a politickým otázkám své doby ..“ říká  profesor David Higgins na str.11  úvodu oxfordského vydání Božské komedie.Není to vzrušující ?  Uvědomit si, že  Dante nebyl romantickým rozervaným umělcem pozdějšího ražení, že byl a vědomě chtěl být součástí establishmentu své doby, že se chtěl podílet na řízení své společnosti. Že kdyby žil dnes, chodil by volit, chtěl by být volen, možná by psal blogy, články do nejrůznějších ( asi i renomovaných) novin a časopisů, že by toužil být viděn v televizních diskusích …. Avšak když neuspěl tam, kde by si býval nejvíce přál, neutekl do nicoty a neutopil své zklamání ve víně ( a to tehdy jako i dnes bylo v Toskánsku výtečné) a věnoval svoji energii a úsilí druhé věci – studiu, tj. poznání.


A právě studium a dosažení vzdělání ( nikoliv ovšem akademických gradů) je odpovědí na druhou otázku, kterou jsem výše položil.  Ačkoliv se málo ví o Dantově formálním studiu  - tj. jakou školu či universitu navštěvoval, byť spekulace jsou v tomto ohledu zajímavé - je známo, že byl  vzdělaným člověkem. Věnoval se , řekněme logicky ( byl to přeci básník ! ), studiu toskánské , antické latinské (Vergilius), ale i okcitánské poezie.  Po smrti  Beatrice ( 1290) hledal útěchu v Boethiově De consolatione philosophiae ( česky překládané jako Filosie utěšitelka). Zřejmě se zúčastnil i diskusí  dominikánů a františkánů, když ti první vysvětlovali teorie sv. Tomáše Akvinského, ti druzí pak mysticismus sv. Bonaventury. Toužil tedy vědět a znát, byť asi i tušil, že rozum sám na pochopení světa nestačí.


Vzdělání, zřejmě, bylo pro Danteho nezbytností a podmínkou vlastní práce.  David Higgins, v již zmiňovaném úvodu k překladu Božské komedie, cituje samotného Danta : „ Všichni lidé, jež vyšší přirozenost prodchla láskou k pravdě, by se měli cítit pobízeni k tomu, aby pracovali ve prospěch budoucích generací, které tím obohatí tak, jako sami byli obohaceni prací svých předchůdců. Nechť není žádné pochybnosti, člověk, který má prospěch ze společného dědictví, ale nedělá si starosti s tím, aby přispěl ke společnému dobru, smutně selhává ve své povinnosti.“


To je i na dnešní dobu neobvykle angažovaný názor.


Prof. Higgins píše  : „ Dante si ošklivil široce rozšířený materialismus, náboženský cynismus a politický oportunismus, které deformovaly jeho svět.“Dante promýšlel, přemýšlel, pracoval a studoval, vždy ovšem s ohledem na praktickou aplikaci toho, co svým úsilím získal. Není to moderní, možná nadčasový přístup ?


A není náš dnešní post-moderní svět  a přístup  - postavený na hromadění všeho, majetku, titulů, moci, popularity etc., ale ve velké míře lhostejný ke skutečnému vzdělání a vědění – dědicem Bonifáce VIII, kterého Dante tolik nemiloval, než Danteho samotného, byť na papeže jsme zapomněli a Danteho zná každý ?  V době, kdy žil Dante,  svět hledal své nové paradigma. Náš svět, Euroatlantická civilizace,  je hledá i dnes.


Myslím-li na muže, jehož dnes představujeme jménem  Dante Alighieri, mám pocit, že cítím chvění, touhy, aspirace, které jej prostupovaly. Že tuším zklamání, ale i závratnost úspěchu, kterých se mu dostalo. Že vidím úzkost i rozhodnost, které jej (paradoxně) obě předurčovaly. Vidím a cítím život a jeho vibrace, jako by Dante byl a žil i dnes, jen kdesi jinde, takže se nepotkáváme.   Možná by i on zvolal : „Života bído, přec mám tě rád!“


Pusťme tedy tohoto skvělého muže ven z čítanek a inspirujme se tím, co říkal, konal, v co doufal a i tím, v čem se mýlil.


Neboť Dante Alighieri byl génius, který se občas mýlil. Nebyl skvělý ?  

neděle 18. prosince 2016

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2017.

Moji milovaní, milí přátelé, známí, náhodní čtenáři,

dovolte mi, abych Vám popřál krásné Vánoce a vše dobré do nového roku 2017. Co více si přát než lásku, naději a víru, a také štěstí, zdraví, spokojenost ... určitě Vás napadne spoustu dalších krásných "věcí a přání."

Nádavkem Vám přeji, abyste uměli i v příštím roce těm krásným přáním jít naproti. Neboť jenom tomu je dáno, kdo se přičiní. Abyste nečekali na to, až Vás osud osloví, ale abyste měli sílu svůj osud tvořit sami a aby Vás náhody  nepřekvapovaly - nepříjemně :  příjemně klidně mohou. Abyste svůj osud dokázali, bude-li to nutné, přijmout, byť by byl jakýkoliv.

Abyste nezapomněli na to, že jsme tu jen návštěvou a uměli jste rozlišovat podstatné a nepodstatné, dobré a špatné, krásné a ošklivé. I já se budu snažit, abych naplnil to, co přeji Vám.

V roce 1206 se mladý muž jménem Francesco Bernadone vydal na nelehkou cestu do budoucnosti. Tehdy složil krátkou báseň, modlitbu :
Nejvyšší, slavný Bože,
osviť temnotu mého srdce
a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku,
hlubokou pokoru, rozum a poznání,
abych zachoval Tvá přikázání.

Ten samý muž pak 14.9.1224 shlédl ze skály La Verna a jeho ruce, nohy a bok přijaly stigmata, jimiž se přiblížil svému Bohu.


Mezitím stihl "vynalézt jesličky a betlém" - kouzelný způsob slavení Vánoc a narození Ježíše Krista :dodnes po celém světě křesťané přicházejí v tomto čase k jesličkám a zpívají koledy:

A tak zpívejme i my všichni "Narodil se Kristus Pán, veselme se!" A hleďme do budoucna s radostí a nadějí, navzdory všem protivenstvím.




sobota 12. listopadu 2016

Trump ... Trump ... Trump

Nikdy jsem si nemyslel, že bych psal blog na téma "Trump". 

Možná bych neměl : to by mně určitě doporučila moje manželka Jana : " Napíšeš něco, co si myslíš opravdu upřímně ( ne jako Stanislav Gross) a co čtenář, to jiné čtení. Budeš si myslet A, ale kdekdo si to bude vykládat jako B." 

Obávám se, že může mít pravdu. Ale nedá mně to ... politika, historie, smysl dějin a smysl našeho života, života jedince ... to vše mě zajímá a kromě toho, přestože svoji ženu miluji, nedělám jenom věci, se kterými souhlasí. A protože mě miluje, jak pevně věřím, odpustí mně i to, co se jí nelíbí ... mám za to, že to tak má, pánové, většina z nás. A že to je skvělé.

No ale k věci. Jsem rád, že nejsem Američan a že jsem tudíž nemusel nedávno k volbám. Také mně ale nevadí, jak ty "jejich volby dopadly." Byly svobodné, přišlo jim hodně lidí a vyhrál (překvapivě) kandidát, který se nelíbí ani médiím, ani establishmentu, ani EU, dokonce ani "mnohým u nás." 

Kdesi ve velkých amerických "cities" se prý stávkuje a nespokojení lidé blokují ulice, silnice, mosty .. netuším, co všechno dalšího. Dokonce jsem viděl i transparent " NOT MY PRESIDENT" : ten mně byl povědomý, na chvilku jsem měl pocit, že v tomto ohledu jsme Ameriku ( jde-li to vůbec) předběhli. 

Ale upřímně : je to jeden z nejstupidnějších transparentů ( a prohlášení ), které lze shlédnout. Sice trefně popisuje duševní rozpoložení svého nositele, ale to je "asi tak všechno" ( jak se tu kdysi říkalo). 

Prezident, je-li zvolen, je prezidentem ať se to Pepíkovi, či Pavlovi, byť by i byli ověnčeni tisíci akademickými tituly, případně čímkoliv jiným, líbí nebo nelíbí.  Pepík a Pavel, kteří obviňují své nezodpovědné, přihlouplé, nevzdělané ...  spoluobčany, kteří něco takového dopustili, by měli, při vší úctě a s ohledem na své akademické tituly, pochopit a uznat, že tomu tak je či může být. 

Že v demokracii se "hraje podle pravidel", že ta "pravidla jsou dána na začátku hry" a že je není možné měnit "nakonec", protože to nedopadlo tak, jak jsme si mysleli .. ."

Zdá se, že tohle chápe Hillary Clinton i Barack Obama, kteří v tomto duchu mluví a jednají ( asi ), ale že je to težké pochopit "jiným".  Ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, bude si muset zvyknout na to, že americkým prezidentem záhy bude Donald Trump a že ostatní ... se s tím  budou muset smířit. 

Možná to nebude až tak špatná změna. Možná si dokonce my, Evropané, leccos uvědomíme, o leccos se budeme starat sami (např. generálové hovoří o rozpočtech na obranu) a možná, dá-li Bůh a voliči, "to vymete" třeba jen pana Junckera ... nevím, jak to vidíte vy, ale pro mě to není až tak špatná představa.

Evropa a idea "United in Diversity" - tj. " jednotni v různosti" - je skvělá myšlenka, navzdory tomu, co hlásají "euroskeptici všech ražení." Největším nebezpečím této myšlenky nejsou "euroskeptici", nýbrž ti, kteří ji nyní "institucionálně okupují" : pro mě třeba pan Juncker. Jak řekl moudrý dominikán : "Největším nebezpečím pro víru a církev jsou zbožné kecy!" 

Anebo se mýlím ?

Martin Šimek : Modlitba pro M.

Při slavnostním předání klatovského poeziomatu veřejnost jsme měli možnost potkat se také se zajímavým plzeňským ( či dobřanským?) básníkem Martinem Šimkem. Daroval nám útlou, ale krásnou sbírku MODRÝ PARAVÁN. Z ní dnes vybírám jednu půvabnou báseň a přeji panu Šimkovi ( nejen dodatečně  k jmeninám) hodně úspěchů a inspirace.


Modlitba pro M.


Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic
a sníh pak padal vzhůru do nebe
Kamenným andělům vtom světlo padlo na líc
začali křídly pleskat o sebe


Jsou těžká křídla jsou-li vytepána
obratnou pěstí z hloubi kamene
Když ta se zlomí k zemi padá rána -
to na svůj původ kámen vzpomene


My nejsme z kamene ach my jsme jenom z prachu
a čím jsme lehčí tím víc nestálí
Dej Bože života i naděje i strachu
abychom vždycky k Tobě stoupali


Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic
a sníh pak padal vzhůru do nebe
Kdo světlo přijal když mu padlo na líc
ten stoupá s ním a už ho nezebe


neděle 9. října 2016

Krajské volby - poděkování

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé,


v sobotu se uzavřely volební místnosti krajských voleb a téměř okamžitě jsme měli jejich výsledky -  díky skvělé práci tisíců lidí, kteří se na organizaci voleb podíleli. Díky pracovníkům obcí, dobrovolníkům, ale i Českému statistickému úřadu, který provozuje server volby.cz.


V Plzeňském kraji volila o něco více než třetina oprávěných voličů. Konkrétně:k volbám jich přišlo 163.235, mohlo jich přijít, neboť mělo právo (a možná i trochu povinnost), 456.716. Poděkování patří všem, kteří se rozhodli volit.  Proč skoro 2/3 lidí volit nepřišlo, je otázkou nejen na ně, ale i na (zejména) vrcholné politiky kraje a státu.


Postupně se začínají objevovat analýzy a komentáře ... i já jsem v pokušení jednu takovou "konkrétní, lehce subjektivní a klatovskou" připravit. Ale zatím počkám, abych dal příležitost jiným, povolanějším.


Nyní mně dovolte poděkovat všem, kteří volili stranu, již jsem z 25. místa kandidátky podporoval ("25ka" se mi, mimochodem líbí, kdysi ji totiž v hokejové reprezentaci nosil Bohuslav Ebermann : pamatujete?) Neztratili jsme se - v samotných Klatovech dokonce ODS, vedená starostou Rudou Salvetrem, zvítězila s 24,32% odevzdaných hlasů.
Mě těší 656 preferenčních hlasů, které mě v rámci ODS posunuly na "pomyslné" deváté místo.


Děkuji všem, kteří mně dali svůj preferenční hlas. V mnoha případech vím a tuším, kdo jste, byť volby jsou samozřejmě tajné. Ale řekli jste mně to, případně naznačili, známe se, jsme seriozní a slušní lidé a nemá tedy cenu hrát si "na tajemství." Vážím si toho, že jste mně své preference dali. Protože jsem mimo "hranice Klatov a Klatovska neznámý a neviditelný", jsou "moje letošní preference" téměř výhradně "klatovské", mohu-li to takto napsat. Těší mě to.


Gratuluji všem, kteří získali zastupitelský mandát a přeji jim, aby další 4 roky dobře a kompetentně spravovali náš kraj.


Václav Chroust

středa 5. října 2016

Krajské volby : legrace ? Co jsem si poznamenal do mobilu.

Měl jsem za to, že už není co ke krajským volbám dodat. Mýlil jsem se. Přesvědčil mě nejlepší předvolební spot, který by asi v Americe urazil kdekoho :


Český smysl pro humor je prima, občas na hranici, občas za ní, ale uvolňuje. Nesmíme se "vidět" až tak důležitě, že ?

A proto se na mě nezlobte, že ke dvěma předvolebním blogům, které jsem dosud napsal,  přidám ještě jeden třetí :   vznikl s pomocí mého mobilu s fotoaparátem ( díky Nokii). Fotil jsem různé převolební agitky, které mě zaujaly. Mám jich spoustu, téměř za všechny strany, které v Plzeňském kraji kandidují. Vybral jsem jich "několik."


1) Ve volbách je třeba slibovat. Tuto disciplinu u nás vyhrála sociální demokracie. Nevěříte ? 









Co vše si lidé zaslouží a co by měli mít zdarma neví zřejmě ani pan Sobotka, nicméně jeho volební poradci mají jasno. Netuším, zda pan Sobotka kandiduje v krajských volbách, pan Bernard určitě ano. V disciplině "zneužijme svého předsedu" socialisté získali skvělé druhé místo !


2) Ačkoliv budeme volit v krajských volbách, vypadá to jakoby "to byly volby ceslostátní."



Zde nás o tom přesvědčuje pan Babiš ( asi také nekandiduje ...). Nicméně je to značka "makáme, nekecáme" , tak proč ji nevyužít. Pan Babiš zároveň získává pomyslné první místo, jak jsem již uvedl, v disciplině "využijme/zneužijme svého předsedu."

"Slogan je to perfektní", jen je trochu nemilé, že nedal spát panu Pospíšilovi, ten na něj odpověděl článkem :




Sympatické na článku je zejméa to, že se populární exministr spravedlnosti věnuje "problematice kraje", jak sám titulek napovídá. Nebo se mýlím ?


 3) V disciplině "je nám jedno, o jaké volby jde" bez konkurence vyhrála TOP 09 a pan doktor Pospíšil. Jakkoliv respektuji jeho politické úspěchy a přeji mu i další, se sloganem :


asi moc lidí nepřesvědčí. Silou rozumu měli volební mágové strany vybrat jiné heslo, anebo se mýlím ? Na druhou stranu - příští rok budou další volby, pak další ... možná jde jen o pokus zefektivnit předvolební výdaje. Tento plakát, pokud zbyde, se bude hodit příští rok i napřesrok ..


4) Ačkoliv to zatím "nevypadá", přeci jen se politici pustili i do praktických témat. Například pan Baxa si povšiml problému s EET :



Jen doufám, že EET lidi z venkova nevyžene a že by skončily hospody ? Kdysi se říkalo, že vláda, která zdraží pivo, padne. To už dnes neplatí. Vláda pivo nezdražuje, ani nemůže ... s "těma hospodama je to ale opravdu risk." No uvidíme. 


5) Dokonce ani krajská témata se neztratila. Pan doktor Pospíšil, který kandiduje z posledního 50. místa kandidátky své strany, ale v novinách je "skoro pořád", to vzal docela zostra. Co na to asi říká pan hejtman Šlajs ? 




6) Ke každým volbám patří nějaká aféra. Tentokráte, vlastně dnes, ji Deník (a jeho dopisovatelé) vytáhli na lídra ANO Bude líp pana Zemana :



Možná to je odpověď na jeho ostrá slova o tom, že nenechá prošustrovat ani korunu:




Možná to ale neřekl pan Zeman, ale pan Babiš .. ?  Možná to Deník ještě napraví. Pozor -  nekritizuji Deník:  hlídat politiky, aby "neuhnuli", má v popisu své práce. Jen se mi líbí "souvislosti a souvztažnosti." Panu Zemanovi asi méně, přeci jen : je to "aférka těsně před volbami." ( Ale asi může být klidný, voličům to bude jedno).


7) Ale trochu vážněji. V krajských volbách jde o kraj. Jak si "stojí", naznačují následující čísla :





Podle kvality života jsme někde uprostřed. Saldo příjmů a výdajů je pro nás příznivé. Naši zastupitelé neutráceli více, než získali. Trochu to kazí pohled na investice (kapitálové výdaje) : nic moc v porovnání s ostatními. Rozumné investice určují budoucnost ... ale to slovo rozumné je klíčem. Samotné číslo "kolik jsme utratili," nakonec nic neříká. Proto by se budoucí zastupitelé měli ptát právě na to "rozumné" - že ? 


8) A nakonec "úplně vážně." V minulém blogu jsem zmínil kamaráda, který si ze mě trochu utahoval. Nezmínil jsem ještě jednu jeho poznámku : " Ale vždyť v těch krajských volbách o nic nejde.." Právě, že jde! Nevěříte ? Pak se podívejte na to, jak velkým rozpočtem krajští zastupitelé disponují :

Témeř čyři miliardy daňových příjmů, sto devadesát miliónů nedaňových příjmů a přes šest miliard dotací. Přestože v dotacích jsou skryty četné "transferové dotace", mohu-li použít tento termín, nejde o zanedbatelné částky. Anebo se mýlím ?

Krasjkým voličům bych popřál : Přeji Vám hezký den, dobře volte, dobře zvolte.


sobota 1. října 2016

Krajské volby: Opravdu víte, jak se vypočte, kolik mandátů strany získají ? Fungují preferenční hlasy ?

Místo úvodu :
Jeden můj bývalý spolužák si „povšiml“, že zakrátko proběhnou krajské volby a dokonce i toho, že „kandiduji na pěkném 25. místě za ODS“ – to řekl se "šibalským"  úsměvem. Pobavilo mě to.  Pominul jsem jeho drobnou jízlivost a vysvětlil mu, že  kandiduji, abych podpořil ODS, je-li to v mých silách, a program, který reprezentuje. Že mě potěší,  když bude, třeba kvůli mně, volit ODS a mně dá svůj preferenční hlas. Kamaráda zaujalo i to, že za TOP 09 kandiduje na 50. místě pan JUDr. Jiří Pospíšil a položil mně dvě, musím uznat, zajímavé, zdánlivě lehké otázky :

1) Jak se počítají mandáty pro politické strany v krajských volbách ? Jak je možné, že v minulých krajských volbách vítězná  ODS  ( 44.160 hlasů, 26,48%) získala stejně mandátů – tj. 15 – jako druhá sociální demokracie ( 41.519 hlasů, 24,89%) ?

2)    Jak se „zhodnotí“ preferenční hlasy, které dáváme kandidátům, které máme „raději“ ? A opět svoji otázku doplnil příkladem : na kandidátce ODS získala mandát ( stala se zastupitelkou) paní Věra Rubáková, která obdržela 653 preferenčních hlasů, naopak nezískal mandát ( nestal se zastupitelem) pan Petr Mottl, který obdržel 1.180 preferenčních hlasů.

Požádal mě o stručné vysvětlení, bez „zbytečných odkazů, proč co a jak a kde to co a jak je napsáno.“ Takže „bez odkazů“ :

1)    Jak strany získávají mandáty ?

Volby skončily, jsou spočítány hlasy pro všechny strany a vše je OK, nikdo nic „nereklamuje“. Mandáty pro strany se přidělují v tzv. skrutiniu, do něhož postupují všechny strany ( politická hnutí, koalice ), které získaly alespoň 5% z celkového počtu platných hlasů v kraji.

Protože výsledky voleb ( platné hlasy) v roce 2012 byly takové, jak je popisuje následující tabulka ( zdroj : www.volby.cz) :



postoupily do skrutinia pouze Občanská demokratická strana, Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy a TOP 09 a Starostové pro Plzeňský kraj. Jen tyto čtyři subjekty překonaly 5% hranici, jak vyžaduje zákon.

U těchto stran ( tj. těch, které postoupily do skrutinia) se následně vypočítají tzv. podíly. Postupně se dělí počet stranou získaných platných hlasů čísly 1,42 poté 2, poté 3, poté 4 atd. až se „vyčerpá počet kandidátů na kandidátce“. Vznikne tak, za každou stranu, číselná řada – viz tabulka :

( Pro zjednodušení uvádím jen prvních dvacet položek každé číselné řady, řada je ( pro přehlednost) uspořádána jako sloupec čísel, první číslo 31.099 vznikne tak, že 44.160 dělím 1,42 = 31.099)


Z takto vytvořené matice čísel se vybere prvních 45 nejvyšších, protože zastupitelstvo Plzeňského kraje má 45 členů. Prvních 45 nejvyšších (nebo chcete-li největších) podílů  jsem pro názornost podbarvil modře. Každá „modře podbarvená pozice“ znamená jeden mandát pro konkrétní stranu.  

Tento způsob výpočtu podílů=mandátů dává  odpověď na otázku, proč 44 tis. hlasů pro ODS znamenalo 15 mandátů stejně jako 41 tis. hlasů pro sociální demokracii. Stručná odpověď zní : právě popsaným způsobem výpočtu.

Jen pro připomenutí přikládám tabulku rozdělení mandátů v krajských volbách 2012:

Nyní již víte, jak se mandáty počítají, můžete přepočítat, zda je "tabulka správná". Zajímavé je podívat se i na uvedená procenta a srovnat je s procenty uvedenými v předchozí tabulce obsahující výsledky voleb.

2) Preferenční hlasy a jejich vliv na získání mandátů.

Postupem popsaným v přechozím bodu jsme zjistili, že ODS získala v krajských volbách 15 mandátů.  Zbývá odpovědět na otázku, kdo (který konkrétní kandidát) tyto mandáty získá. 

Zákon říká, že v rámci politických stran mandáty připadnou kandidátům tak, jak jsou uvedeni na  hlasovacím lístku – tj. v pořadí uvedeném na hlasovacím lístku. 

Jestliže však některý z kandidátů získal takový počet přednostních (preferenčních) hlasů, který činí nejméně 5% z celkového počtu hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu v rámci kraje, připadne mandát přednostně tomuto kandidátu. Pokud je takových kandidátů více, pak jsou seřazeni (sestupně) podle počtu získaných preferenčních hlasů a ti z nich, kteří se „vejdou“ do počtu mandátů získaných stranou, získají i mandáty.

Tedy konkrétně na příkladu ODS v roce 2012 :


ODS získala 44.160 hlasů, z toho 5% činí 2.208 hlasů. Všichni kandidáti, kteří získali více než 2.208 hlasů, jsou tedy v pozici „přednostní“ a jsou jim přednostně přiděleny mandáty, byli to :
 -        Jiří Pospíšil                             18.501 hlas,
-         Martin Baxa                             5.183 hlasy,
-         Rudolf Salvetr                          3.262 hlasy,
-        Vladislav Vilímec                     3.131 hlas,
-        Jiří Šnebergr                             3.006 hlasů,
-        Marcela Krejsová                     2.373 hlasy,
tedy celkem 6 kandidátů , kteří získali své mandáty díky počtu svých preferenčních hlasů. 

ODS jako celek však získala celkem 15 mandátů, proto tuto „preferenční“ šestici doplnilo v krajském zastupitelstvu dalších 9 kandidátů, tentokráte však seřazených podle toho, jak byli „nasazeni“ na hlasovacím lístku ( kandidátní listině). 

Nyní je zřejmé, proč „neuspěl“ Petr Mottl, starosta Sušice, na kterého se mě ptal můj kamarád. Petr Mottl obdržel 1.180 hlasů,  v počtu preferenčních hlasů byl na 8. pořadí  v rámci ODS. „Nasazen“ byl však až na 17. místě kandidátky a proto v souladu se zákonem získali mandáty jiní.

Závěr ?

To první, oč stranám jde, je získat maximální počet hlasů a tudíž i mandátů. To je logické, byť propočet mandátů ve vztahu k počtu získaných hlasů  až tak „úplně logický“, jak je vidno, není. Ale je v souladu se zákonem, všechny strany i všichni kandidáti  jdou do voleb s vědomím toho, že tomu tak je a je to fér.

Preferenční hlasy ? Zde je to složitější : platí závěr, že „všichni ví, do čeho jdou“, tím myslím kandidáty. Ví to však všichni voliči ? S malým pousmáním říkám, že ti, kdo si přečtou tento příspěvek na blogu, to už vědět budou …

U větších stran podle mého názoru preferenční hlasy "nefungují". Přes onu pětiprocentní hranici ( v rámci strany) se dostanou jen mediálně dobře známí kandidáti.  Ty zpravidla strana ale stejně nasazuje do čela kandidátek. Výjimky, jakou je letos Jiří Pospíšil, který kandiduje z „posledního místa“ kandidátky TOP 09, ale veškerá propagace strany s ním de facto počítá jako s leadrem kandidátky, čímž nechci urazit formálního leadra Richarda Piknera, jen potvrzují pravidlo. Kandidáti "mediálně neznámí" tedy v komunálních volbách těžko "přeskočí dopředu" na pozici znamenající získání mandátu. Volič, který v této chvíli říká, že vše za něj "rozhodla strana", by se měl zajímat (v budoucnu) více o způsob tvorby kandidátky své strany.


U menších stran, paradoxně, může být snazší onu pětiprocentní hranici překročit a tudíž v rámci kandidátky přeskočit dopředu a tím trochu pozlobit ty, kteří ve straně rozhodovali o tom, kdo a jak bude „nasazen na kandidátku.“  Menší strany ovšem bojují s jiným pětiprocentním limitem –i ten jsem již zmínil - totiž aby se vůbec do skrutinia dostaly.

Přesto všechno : stojí za to jít k volbám, volit a pak se zájmem sledovat, „jak do všechno dopadlo.“ Nebo ne ?

Přeji Vám hezký den.

středa 28. září 2016

Krajské volby 2016 - Plzeňský kraj

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé,

dovolte mi, abych dnešní příspěvek věnoval politickému tématu.

I v letošních krajských volbách podporuji ODS. Tentokráte z 25. místa její kandidátky.

Budu rád, když se rozhodnete ODS volit. Věřím, že nabízí praktický a racionální program pro náš kraj. http://www.pravykraj.cz/

Věřím, že na své kandidátce nabízí slušné a kompetentní lidi. Lidi, kteří jsou ochotni a připraveni pro svůj kraj pracovat. Lidi, pro které je jejich úkol a vize důležitější, než jejich „postavení.“ http://www.pravykraj.cz/kandidati-ods-plzen-2016

Potěší mě, když – volíte-li ODS – dáte svůj preferenční hlas i mně.  Ještě více mně potěší,  když – chcete-li dát preferenční hlas mně – zvolíte ODS. Tím, pomyslně, splním svůj úkol: podpořit ODS v těchto volbách, které nejsou zdaleka nedůležité.

Věřím, že naše země svou historií, geografickou polohou, mentalitou lidí, kulturou, prostě vším … patří do Evropy, a to Evropy západní.  Že bude vždy ctít evropské hodnoty. Že svoboda, rovnost a volnost, vzájemná solidarita  nám budou nade vše. Že lidská sounáležitost nás povede k tomu, abychom  byli společností, která dává příležitost talentovaným i handicapovaným , mladým i starým, „veselým i smutným.“

I to a nejen to budou muset vzít za své ti, kteří budou zvoleni zastupiteli Plzeňského kraje. Jakkoliv se budou muset starat především o věci praktické, krajské, nesmí zapomínat ani na to, že mají povinnost reprezentovat i názor svých voličů na otázky všeobecné, třeba i celoevropské. Jedině tak splní svůj úkol, ke kterému se chtějí zavázat.

Přeji Vám, abyste uvážlivě volili  a zvolili.

Přeji Vám vše dobré.

Václav Chroust


čtvrtek 7. července 2016

A to je ta krásná země

Jsou chvíle, a díky Bohu za ně, kdy máme pocit, že naše naše osudy splývají s osudy mnohými, kteří tu byli před námi, a ačkoliv dávno nejsou, ba dokonce jsou zapomenuti, oni, jejich touhy, lásky a nenávisti, jejich "životní chvění"    (možná i "se"),  přesto máme pevný, snad i neochvějný pocit, že - jdeme-li krajinou, kterou milujeme - tu s námi jsou. A přáli bychom si, aby mohli vystoupit ze zapomnění, aby kniha života, která nepomíjí nižádnou vteřinu jejich života, jen je nám zastřena, byla na malý okamžik pro nás otevřena, abychom mohli číst :


... tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,

šírou tu zemi, zemi jedinou! 


Tak nějak jsme si dnes připadali na krásné vycházce do "blízkého okolí". Proč ty uvozovky ?  Protože někdy je nám právě ono blízké okolí vzdálené. Zkoumáme cizí kraje, mravy, zvyklosti, uchvacuje nás to, čím, jak tušíme, obohatily ony cizí kraje život náš. Ale malinko zapomínáme, že "blízké okolí" je onou "rodnou hroudou", o níž víceméně psali "romantici", která vytvořila i nás.

A proto každá "návštěva blízkého okolí" budiž požehnána. 

Tržek - Zboudovka - Hubenov - Běšiny - Tržek.































středa 22. června 2016

Ideální Klatovy - pozvánka na 30.6.2016

Dámy a pánové,

dovolte  mi, abych Vás pozval na přednášku - prezentaci, která se uskuteční ve čtvrtek 30.6.2016 od 18:00 v refektáři jezuitské koleje ( vstup z nádvoří koleje).

Na ní studenti pražské architektury představí své ročníkové práce, úvahy na téma "Ideální Klatovy."  Téměř rok se studenti pod vedením svých učitelů seznamovali s naším městem a jeho zákoutími, aby nám, Klatovanům, nabídli své příspěvky na téma " jak by šlo ideálně Klatovy dotvořit." Vymysleli leccos zajímavého, leccos překvapivého,leccos krásného.

Chcete-li se s jejich prací a jejich učiteli seznámit, přijměte moji pozvánku do jezuitského refektáře, místa, které není běžně pro veřejnost otevřené.

Požádal jsem architektu města Ing. Evu Kovaříkovou o stručnou anotaci přednášky, zde je :

Ideální Klatovy
"Doplnění městské struktury a náprava chyb - semestrální zadání studentů ateliéru  Novotný, Koňáta, Zmek, FA CVUT Praha. Studenti  FA ČVUT ve spolupráci s městem Klatovy vytipovali v zimním semestru 2015 místa, která město potřebuje vyřešit.  Při první návštěvě města a podrobné prohlídce potencionálních lokalit studenti sami nabídku ještě rozšířili o některá, zdánlivě neřešitelná místa." 

Věřím, že se Vám přednáška bude líbit a že bude nejméně tak originální, jako je pozvánka, kterou studenti připravili. Pozvánku přikládám.

Těším se na setkání.

Ing. Václav Chroust
místostarosta




čtvrtek 16. června 2016

Klatovy - Lubský les - proslov na pietním aktu na památku obětí Heydrichiády

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás přivítal na pietním aktu, jímž si každoročně, v polovině června, připomínáme lidské oběti, které byly v průběhu tzv. heydrichiády zavražděny mezi 31.5. a 3.7. na této bývalé vojenské střelnici. Bylo jich 73, byli mezi nimi nejen zralí muži a ženy, ale i lidé mladí, dvě z žen byly dokonce těhotné.  Byli mezi nimi velmi, velmi mladí lidé, i celé rodiny, jež staly obětí msty, nacistické zvůle následující po atentátu na nechvalně proslulého Reinharda Heydricha, SS Gruppenführera a generála policie, který coby zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě během svého krátkého působení téměř zdecimoval český protinacistický odboj.

A právě atentát na tuto nacistickou kreaturu a jeho tzv. „schvalování“, jak nás poučují mladí klatovští badatelé Jan Jirák a Lukáš Kopecký, byly důvodem poprav zde ve Spáleném lese. Badatelé správně uvádějí to, co do svých spisů zanesli ti, kteří se podíleli na zdejších vraždách. Byl však atentát a jeho „schvalování“ tím skutečným důvodem ? Jevově jistě ano, logicky nikoliv : důvod je vždy v nějaké vazbě s příčinou … v jaké vazbě byla smrt lidí popravených zde v Lubském lese se smrtí Heydrichovou ? Jen v časové, v žádné logické, odpovídám, proto všichni ti, co zde byli zavražděni, byli lidé nevinní, byli to mučedníci, jejichž osudy a jména bychom neměli zapomenout, jakkoliv jejich lidské osudy byly různé.

Lidé z „lubského lesa“, dovolíte-li mně toto oslovení, nebyli ve své většině z Klatov. Mnoho z nich bylo z Bernartic, jihočeské obce, jež se dostala „do spárů“ klatovského gestapa, mnozí byli z Písku, Strakonic, Sušice, Věšína, ale i obcí z okolí Klatov,  Plánice … mohl bych přečíst celý seznam obětí, na nikoho bych nechtěl zapomenout.  Dnes mi dovolte připomenout jen některá jména : rodina Viktorova z Věšína, společně s otcem a matkou museli 1.7. zemřít i šestnáctiletý Jiří a devatenáctiletá Marie. Rodina Krzákova z Bernartic, s otcem a matkou byly popraveny i dcery : osmnáctiletá Zdeňka a jednadvacetiletá Jiřina. Rodina Doubkova …  slzy se nám derou do očí a ptáme se proč ?

Hořkost jejich posledních chvil  musela být bezmezná a nevím, kde hledali útěchu, lze-li ji vůbec v takové situaci a na této zemi najít. Maně mi tanou na mysli biblická slova : „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil ?“

Nemohu nevzpomenout slavný monolog, jež v samém závěru filmu Vyšší princip pronáší zdrcený profesor Málek, zosobněný skvělým Františkem Smolíkem : „ Vaši spolužáci…..byli včera zastřeleni…..pro schvalování atentátu. Z hlediska vyššího principu mravního…..vražda na tyranu není zločinem! Já protestuji tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevinná…..čistá krev…..ať padne na hlavu jejich vrahů.“

Prof. Málek svá slova, jak film vypráví, pronesl ve dnech, kdy zde v Klatovech gestapo pokračovalo ve své neblahé pomstychtivé činnosti. A já chci věřit, že filmová fikce, má odraz i v realitě tehdejší doby – že byli nejen lidé, kteří našli odvahu a sílu říci cosi obdobného, ale i lidé, kteří to byli schopni vyslechnout a udržet v sobě, nevyzradit slova, která by byla v tehdejší chvíli, pokud by byla vyzrazena, pomyslným polibkem smrti. Že i tehdy, uprostřed zoufalství, úzkosti, ba přímo strachu, byla mezi lidmi jiskra naděje, dotek lásky a pevná víra v to, že navzdory ukrutnému bezpráví, nespravedlnosti, zášti a všemu zlu, jež tehdy prostoupily prostor a čas, ve kterém lidé museli žít, že navzdory tomu všemu je mimo onen prostor a čas živá láska.

Že nakonec tak, jak nás svědci, jejichž slova prostupují časem, učí ( a říkáme jim někdy proroci), dojde každý své spravedlnosti a lásky, jež není svázána omezeností tohoto světa. Protože pokud by tomu tak nebylo, nelze zde najít smysl našich životů.

A proto mi dovolte závěrem, aniž bych komukoliv chtěl cokoliv vnucovat, vybídnout Vás k tiché vzpomínce na ty, kteří zde na tomto místě zaplatili vlastní nevinnou krví … pro mě osobně ta chvilka ticha, ke které Vás vyzývám, začíná slovy : „ Otče náš, jenž jsi na nebesích …“