Nejslavnějším
a „světově nejpopulárnějším“ (slavný a populární není totéž!) českým svatým je bezesporu sv. Jan Nepomucký. Jeho
sochy, obrazy, oltáře, kostely najdete nejen na území bývalé „rakouské“ (název
se proměňoval, proto ty uvozovky) říše, samozřejmě nejvíce v Čechách a na
Moravě, ale doslova po celém světa. Ani Chlistov není výjimkou. Díky Václavu
Engelmannovi, který tu kdysi byl farářem, se Chlistov dodnes chlubí,
v dobrém smyslu toho slova, sochou sv. Jana Nepomuckého. Ta stojí mezi
kostelem a farou. Jak se tam objevila? A kdo byl Václav Engelmann a kde se tu
vzal? Odpověď hledám v chlistovské farní kronice.
Ta říká, že dne 1.7.1891 odešel z Chlistova farář P. Josef Lepič. Odešel do Žirovnice (nemocen… dlouho na svém novém působišti nepobyl, zemřel totiž ještě před koncem téhož roku). Chlistov dostal na starost mlázovský farář P. Václav Engelmann (farářem v Mlázovech byl 8 let). V Chlistově působil nejprve jako administrátor „excurrendo,“ posléze byl vybrán (ze šesti uchazečů) za faráře. Ačkoliv již 12.10.1891 složil v Českých Budějovicích požadovanou přísahu, přistěhoval se do Chlistova až 5.11.1891. Důvodem „zpoždění“ byly nutné opravy fary. Do farnosti byl oficiálně uveden 15.11.1891 „veledůstojným Petrem Götzem, vikářem ze Strážova“. Ještě do poloviny června 1892 se však musel coby administrátor starat i o svou bývalou faru v Mlázovech. Zdá se, že chlistovská fara byla tehdy „zajímavější“ než ta mlázovská.
Václav Engelmann byl zřejmě energický muž. A možná i trochu vznětlivý a svárlivý, jak naznačují zápisy z farní i školní kroniky. Pro svoji farnost však žil. Asi mu nebylo lhostejné, kde žije a v čem žije. I proto si nechal opravit budovu fary. Jeho předchůdci bydleli na severní straně farní budovy, kde měli svůj pokojík a kuchyň. „Já však, jsa milovník slunce, vyvolil jsem si obydlí na straně jižní,“ píše Engelmann ve farní kronice. A tak v bývalém obývacím pokoji nechal nově vylámat okna na jih, hostinský pokoj pak proměnil ve svoji kuchyni. Nutno však bylo vybourat do ní nový vchod z chodby. Z bývalé kuchyně pan farář udělal hostinský pokoj a ještě tu a tam vytvořil nové dveře, přesunul schody atd. Vyměnil kamna. Opravil taras ke kostelu, dřevník, maštal, dlažbu a vchod k faře – prostě se v Chlistově zabydlel po svém. Později nechal vykopat i novou studnu. „Peníze založil jsem do toho sám a čekám jich vrácení z fondu. Těmito opravami fara velmi pěkně zřízena, že nemá rovné v okolí,“ píše pan farář Engelmann v kronice.
V roce 1893 pak pan farář Engelmann učinil rozhodnutí, jímž je dodnes zapsán do životů nás všech. Pořídil sochu sv. Jana Nepomuckého.
Ponoříme-li se do chlistovská farní kroniky, dočteme se (volné citace):
O slavnosti sv. Kříže dne 17.9.1893 „byla od
mne, potestata delegata socha sv. Jana Nepomuckého, kterou jsem pořídil s dobrovolných
příspěvků v ceně 100 zlatých, posvěcena.“ Nejvíce na sochu sv. Jana
Nepomuckého přispěl pan učitel ve výslužbě Václav Mašek s rodinou (26
zlatých), pan farář Engelmann přispěl 5 zlatými, pan učitel Maydl
s rodinou 3 zlaté, paní statkářka Stocká(?) 3 zlaté. Přívoz sochy
v ceně 3 zlatých zřejmě zajistil rolník ze Sluhova František Dražka. Obec
Střeziměř dala 5 zlatých. Mnoho dalších přispělo menšími částkami. Celkem bylo
vybráno na sochu 69 zlatých a 77 krejcarů! Socha byla zakoupena
v Rožmitále v továrně Jeho Eminence pana arcibiskupa a hraběte
Schönborna za 60 zlatých („ceněná však byla na 100 zlatých!“ – sleva byla dána
„díky milosti pana kardinála.“ Socha je 1,84 m vysoká, váží 480 kg. Podstavec
pod ní zhotovil chlistovský kameník Šimon Šafránek za 25 zlatých. Přívoz
podstavce obstaral rolník Janeček, který bydlel vedle kostela. Při svěcení byli
přítomni kněží: bratr místního faráře Pater Karel Engelmann, farář chudenický,
kaplan Vodička, mlázovský farář P. Krejsa a kolinecký farář P. Hugo de Pauli.
Přišlo nesčetné množství lid. Deo Gratias!“
Žádné komentáře:
Okomentovat