Piemont
– výlet den druhý, 27. 10. 2019, již „piemontský.“
Z Feldkirchu jsme
skoro „na jeden zátah“ dojeli až do Barola. Vlastně kousek za Barolo, kde nyní
bydlíme, do Colina San Ponzio.
Cesta
byla prima, švýcarská dálnice, tunel San Bernardino, samotné San Bernardino se
svými (asi) 1630 m nad mořem, průjezd „italským Švýcarskem“ ( tj. Lugano etc.) –
vše šlo hladce. Až tak, že jsem se „potichu“ začal strachovat, kdy a kde se
zastavíme. Ale protože jsem svoji obavu nevyslovil nahlas, „čertík“ ji neslyšel
a my jsme dojeli nevídaně a skvěle načas. A protože Jana, cestou, vyjednala s našimi
ubytovateli, že můžeme přijet již v 13:00 a ne až po 16:00, ubytovali jsme
se hned!
Díky tomu jsme udělali
první pěší výlet – okolí Colina San Ponzio se svými fantastickými výhledy. Šli
jsme usilovně a velmi rádi, protože se bojíme, že tak krásně jako dnes, už nebude.
Anebo to svatý Jakub, náš patron a ochránce na cestách, „lehce opraví?“ Možná
jsme mu měli své obavy svěřit dříve a ne až dnes … Nicméně, to, co jsme viděli
dnes odpoledne a v podvečer, skutečně stálo za to!
Procházíme se v Langhe,
Piemontu, v oblasti zapsané jako World Heritage v UNESCO … etc. etc. …
a hlavně, procházíme se krajem, který je kouzelný, magický a krásný a který
souzní s tím, co známe a milujeme. Připadáme si jako doma. Stejně jako v Umbrii,
v Toskánsku, ve Wachau, v Alsasku, ve Francích.
To, co je
povzbuzující a inspirující, je malinký detail – žijeme v tak krásné zemi,
která si s těmi, v nichž nyní jsme, nezadá. Chybí ji jen víno, to si
snadno přivezeme. Nechybí ji esprit, vášeň, tajemství. A právě proto, přicházíme-li
ze své země, z Pošumaví, ze Šumavy, do těchto krásných zemí „cizích,“
cítíme se tu doma. Právem.
Závěrem, místo pozdravu,
několik obrázků Vám všem a pozdravů našim starším dětem, které v naší nepřítomnosti "hlídají rodný dům.":
Žádné komentáře:
Okomentovat