úterý 19. září 2017

Obracení Čech na víru

Možná se mně to jen zdá, ale přeci ... není snad osudem Čechů, že je neustále někdo "obrací na víru?" 

Vírou zde nyní myslím "přesvědčení ideologické, náboženské, politické .." - každé, které si svým způsobem nárokuje jedinečnost své vize, její nedotknutelnost a "pravověrnost" a vyžaduje striktní dodržování pravidel, jež "tato víra určuje." Historických příkladů známe více než dost.


Jeden takový, opravdu "věroučný", popisuje ve své knize, kterou právě čtu,  Howard Louthan ( Kdo je Howard Louthan ? )  Američan, ředitel Centra rakouských  studí a profesor historie na Univerzitě Minnesota.  Sepsal zajímavou studii :


OBRACENÍ ČECH NA VÍRU ANEB REKATOLIZACE PO DOBRÉM A PO ZLÉM.

Anglický originál : Converting Bohemia – Force and Persuasion in the Catholic Reformation vydaného nakladatelstvím Cambridge University Press, 2009 v New Yorku. Přeložil Zdeněk Rucki. Nakladatelství Rybka Publishers, 2011, vydání první.


Zdaleka nejsem u konce knihy, přesto už nyní, věřím, mohu říci, že se mi líbí a že mě vyprávění a postřehy amerického profesora v mnohém nadchly a rozhodně mě obohacují. Ale proč o tom píšu ? 


Protože na straně šestnáct knihy se dočtete :

„ Vždyť katolická víra, jejíž vyznávání se od obyvatel Českého království očekávalo, znamenala pro valnou většinu z nich jen dodržování určitého chování a vystupování. V prvé řadě šlo o to, co člověk praktikoval, a ne tak docela o to, v co doopravdy věřil.


Neskrývá se v tomto citátu quintessence českého osudu ? Není podstatou českého "přístupu - hlavně přežít" v situacích, jež "nemají řešení?" A můžeme Čechy kritizovat za to, že tuto ideu intuitivně aplikovali ( anebo i vědomě) v mnoha krizových momentech a obdobích své historie ? Možná můžeme ... ale to je téma na jinou úvahu. 

 

V knize citát popisuje situaci danou rekatolizací po bitvě na Bílé Hoře, tedy po roce 1621.  Ale co říci o jiných osudových okamžicích české historie ? Neplatí přístup popsaný citátem i pro období nacistické diktatury ? Pro období "budování reálného socialismu?" Je už málo těch, co pamatují nacisty, ale stále mnoho těch, co pamatují "socialismus". Neplatilo tehdy snad, že "myslet si můžeš, co chceš, ale do prvomájového průvodu jít musíš?" A nebrali jsme to jako povinnou daň, aby byl klid ? ( Nechci se nijak dotknout těch, kteří to tehdy mysleli vážně).


Je-li tomu tak, pak americký profesor historie vystihl část podstaty české povahy, část, která je mnohem starší, než bychom si mysleli. „Hlavně přežít“ není „výmyslem 20. století, je to idea, jak profesor dokládá, mnohem starší a starobylejší“. Možná nám pomůže, uvědomíme-li si to.