neděle 13. září 2015

Meran (Merano) - Lana - Bozen (Bolzano)

Dnešní den jsme věnovali třem místům uvedeným v názvu příspěvku -  dvěma městům slavné historie, jedné vesnici, která je dnes spíše předměstím Merana. Stačí se v Laně jen porozhlédnout, aby byla změna zřejmá. Tohle opravdu není vesnice :


Ačkoliv mě láká pustit se do popisu historie obou měst, odolám  a budu se držet včerejšího záměru či předsevzetí - budu komentovat jen několik drobností - snad Vás mé komentáře a místa sama "zlákají" k tomu, abyste si udělali vlastní historické a geografické ( aj.) rešerše. Stojí za to !

1) Když jsme se blížili k Meranu údolím od Bolzana, snažil jsem se očima "zkoumat" krajinu a zejména hory.  Krajina se proměňuje, hory se nemění. Na ty samé vrcholky hor se díval Karel IV, Otec vlasti, když tu kdysi opakovaně pobýval.  Ještě lépe je měl prohlédnuté jeho mladší bratr Jan Jidřich, chlapecký manžel Markéty Maultasch, dcery kdysi českého krále Jindřicha Koruntanského. Jan Jindřich v Tirolsku ( z Merana a hradu Tirol)  nějaký čas "vládl" ( a uvozovky jsou zřejmě oprávněné). Přestože je důvěrně poznal, nepřirostl mu tento kraj k srdci. Jak tu asi mladistvému princi bylo , když jej zde jeho otec , český král, Jan Lucemburský "vysadil", aby kraj získal do pomyslného lucemburského dominia ?

2) Ačkoliv jsou v dnešním Meranu tu a tam budovy, které by Karla a Jana Jindřicha pamatovat mohly, netvoří podstatu současného Merana. Ten, zdá se, jakoby byl ozvěnou koncem Rakousko - Uherska. Krásná lázeňská budova vybudovaná v roce 1912, v předvečer Velké války, je toho důkazem i svědkem.

Nedaleko od ní je i Café Sisi, které náš první "rakouský" dojem jen umocnilo. Měli zde skvělé capuchino a briošky ( doma tomu říkám po francouzsku croissanty):

Jinak je ale jednou z dominant města řeka Passer a Passer Promenade je příjemná, stylová městská "tepna"táhnoucí se podél řeky.


3) Ještě jednou věcí Merano středoevropana překvapí. Svým klimatem. Najdete tu stromy, které by jinde v této nadmořksé výšce a zěmepisné šířce asi být nemohly. Podobně jako na jezeru Garda, je zde spíše středomořské podnebí - příjemné. Asi i proto se místní lázně specializují na choroby dýchacích cest ( v minulosti např. na tuberkulozu). 



4) Bolzano je hlavním střediskem Jižního Tyrolska ( Süd Tirol ). Dnes tu žije asi 105 tisíc obyvatel, 75% z nich mluví italsky a téměř 25% německy. Před sto lety tomu bylo naopak - z 29 tisíc obyvatel jich pouze 1,3 tisíce mluvilo italsky. Ovšem ne všichni jsou Italové nebo "německy mluvící Italové". Je zde i početná ne-evropská komunita, jejíž příslušníci sem přišli po roce 2000 z arabských zemí. Nutno dodat, že jsou na ulicích vidět, což je tak trochu pikantní v dnešní "imigrantské krizi", kdy ze Sýrie, Afganistánu ( a možná i z mnoha jiných muslimských míst) do Evorpy přicházejí tisíce a desetitisíce "uprchlíků". 

"Tyroláci" se v žádné "krizi" neztratí, což dokazuje i následující fotografie ( mimochodem dnes tu byl cosi jako den kol, auta nesměla do středu města a kdekdo se tu proháněl na kole) :


5) I při této cestě jsme viděli již mnoho kostelů ( všimli jste si, že kostely jsou nejen duchovním, ale i uměleckým svatostánkem?), velmi se nám líbil františkánský v samém centru města :


Okouzleni jsme byli i staronovým kostelem dominikánským. Vedle presbyteria je kaple, v níž jsou vzácné nástěnné malby od Giottových žáků. Bohužel jsme něměli 50 centů, abychom si rozsvítili iluminaci, ale i tak, malby jsou opravdu zajímavé :
























Tato například barvitě popisuje utrpení ( a mučednictví) svatého Bartoloměje, který, jak jistě každý ví, byl stažen z kůže. ( Mně se tento obrázek nezdá, Bartoloměj má otevřené oči a vypadá to jakoby snad se svými "mučiteli spolupracoval".)

Aby děsu nebylo dosti, přidám ještě smrtku jedoucí na svém koni a rozsévající mor ( docela horor, že?)


A tak jsme si koncem dne oddechli, když jsme ostře stoupající cestou ( s četnými serpentinami) dojeli do našeho dočasného alpského útočiště. Cestou jsme se i vyfotili :