neděle 20. září 2015

Verona - kde se ztratila Julie ?

Na Veronu jsme si vymezili celý den. Přestože jsme tu viděli mnohé, zdá se, že jeden den na Veronu nestačí.

Řekne-li se Verona, zazní mnoha lidem Romeo , Julie a William Shakespeare. Je to však ozvěna mylná. Verona je více!  Město sice z shakespearovské tragédie znamenitě těží, neboť tisíce a tisíce lidí by sem jistojistě nepřišly, pokud by tu nehledaly stopy po snad nejslavnější milenecké dvojici historie, ale Romeo a Julie, či Montekové a Kapuleti zdaleka nejsou ( jedinou ) Veronou.

Navzdory tomu tisíce dívek osahává prsa (asi) bronzové Julie na dvorku domu, kde údajně žila :

Zřejmě ty samé dívky a ženy píšou na stěnu průjezdu "tajné" vzkazy, raději se snad ani neptat, jaké.



Co je naprosto neuvěřitelné, ale pozor - pochopitelné - že se do této juliánské mánie zapojují i muži (ovšem bedlivě střeženi svými ženami. Co si ten chlap myslí, mě opravdu nenapadá ...)  a muž na obrázku nebyl jediný:


Verona je historie sama ! Přestože jsem si na letošním italském výletě zapověděl  "historické výklady" a nechávám na laskavém čtenáři mého blogu, aby si historická data doplnil sám, nelze se v případě Verony trocha historie vyhnout :

1) Základy Verony byly položeny již za starověkých Římanů, Velký Augustus tu nechal vybudovat velkolepou arénu, byla prý třetí nějvětší po římském Coloseu a aréně v městě Capua.  Monumentalita té místní veronské je dodnes zřejmá - povšimněte si těch dvou ošklivých kamionů v popředí a pochopíte, jak velká byla :



2) Teodoric ( také Veliký ), ostrogótský král, si Veronu zvolil za jedno ze svých sídelních míst - spolu s Ravennou a Pavií. Ravennu i Pavii jsme v nedávné minulosti také navštívili a v podstatě se nedivíme, že tak Teodoric učinil. Měl přinejmenším vkus. V raném středověku město bohatlo zejména díky obchodu s hedvábím. V roce 1117 je postihlo velké zemětřesení.  Veroňané vzali přírodní katastrofu jako výzvu ( jak se dnes často říká) - jako podnět k tomu, aby se tu znovu a znovu budovalo. Právě tehdy byly položeny (obnovené) základy několika nádherných kostelů, o nichž ještě bude řeč.

3) Město bylo dějištěm četných svárů mezu ghibeliny a guelfy. Vnitřní rozbroje ( ale podněcované zvenčí) je vyčerpávaly. V roce 1263, tedy v době, kdy byly založeny Klatovy jako královské město, se vlády ve Veroně zmocnili Scaligerové ( nebo též rod dela Scala). Ti, prý navzdory svým tvrdým praktikám, město stabilizovali a zajistili mu prosperitu. Mauzoleum Scaligerů je jednou z významných památek centra města. Jednomu z nich Dante Allighieri dokonce věnoval poslední díl své Božské komedie - tj. Ráj. Dante, jenž po nuceném odchodu z Florencie žil ( a zemřel) převážně v Ravenně měl k Veroně intimní vztah - žili tu jeho dva synové i dcera, Dante tu opakovaně pobýval. 

Jinak se mi ovšem zdá, že Dante, jehož socha stojí na náměstí u radnice ( Piazza Signori ), spíše "zírá", jak se davy amerických a asijských turistů ubírají směrem ke Casa di Giullieta a možná (?) si v duchu říká : " Kde se stala chyba ? Hlavní literární atrakcí města a širokého "okolí"  mám být přeci já!

Já bych s ním souhlasil ...

3) Kostely - ty určitě přispěly k tomu, že od roku 2000 je Verona a její historické centrum na seznamu UNESCO. Je jich tu mnoho, ty skvělé a vyjímečné / pozor je to moje volba , může být subjektivní/ jsou :

-- Santa Anastazia,
-- Duomo ( Santa Maria Matricolare),
-- San Fermo.
-- San Zeno.

Do kostelů je třeba vstupenka, což není v Itálii vždy obvyklé. Není se co divit ! Naštěstí však Veroňané nabízejí výhodnou společnou vstupenku za 6 EUR pro osobu a ještě nadto velmi tolerantně poskytují různé úlevy.

Santa Anastazia byla vybudován koncem 13.st. Co o ní říci ? Je úžasná.






Klečící rytíř mně připomíná neslavně proslulého Reinharda Heydricha - nedávno jsem viděl jeho fotku na obalu jedné knihy. 

Tato malba je od Pisanela

Je to Sixtus V ?



Duomo, nebo-li katedrála , je další úžasnou stavbou, jíž se Verona právem pyšní. A protože nepíšu turistického průvodce, připojím jen tři "drobnosti", které mě tu zaujaly :

Fontána baptisteria.

Kupole.

Moderní anděl před katedrálou.
Pokud bych psal průvodce, musel bych si všimnout vícero věcí nejen v interiéru, ale například i samotného portálu krásné katedrály.


San Fermo je dalším z veronských skvostů: Je "rozdělen na dolní a horní kostel", v tom dolním je aktuálně i výstava obrazů od il Guercina.




Giovanni Francesco Barbieri , zvaný Il Guercino ( tj. šilhavý) byl výtečný barokní malíř, velmi pracovitý a plodný. 

il Guercino : Kristus a Samaritánka

il Guercino : Večeře v Emauzích

Posledním z kostelů ( památníků), který bych chtěl zmínit je San Zeno. Je nejen pohřebním místem místního biskupa a patrona svatého Zena ( původem z Afriky), ale i místem skutečné duchovní hloubky. Asi neslavnějším umeleckým dílem, které tu lze nalézt, je oltářní triptych (desky) od Andrea de Mantegny.

Mně se však líbil i anděl s mladým hochem ( zřejmě archanděl Rafael s Tobiášem):

Slavný Mantegnův triptych ( predelu ukradla napoleonská vojska, její originál je dnes v Louvre)

Zajímavý je i sv. Jiří s drakem.

Nebo i tato ilustrace přenesení ostatků sv. Zena. Směli tak učinit jen dva mniši.


Překvapivé množství votivních maleb - s Pannou Marií.

Skvělé bronzové dveře - doporučuji prostudovat wikipedii, neboť tam najdete vše o tom, co se na nich zobrazuje.


Přilehlý klášter.

Šatstné děti - ani si neuvědomují, kde si to vlastně hrají.

Slavná roseta - ve formě kola štěstí. 


Basreliéfy vypadají starobyle, ale jsou prý z 18.st.



Návštěva San Zena byla poslední zastávkou naší procházky po Veroně. Brzy na shledanou.

Zmínil jsem převážně památky, které nás zaujaly, Verona však vždy byla čilým, rušným městem. Pocházeli odtud zajímaví lidé, jiní, neméně zajímaví a slavní je opakovaně navštívili, či zde po nějakou dobu žili. 

Ze všech těch slavných nemohu nezmínit básníka, který se zde narodil- Proslavily jej verše :

Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris.
Nescio. Sed fieri sentio et excrucior.
„Nenávidím a miluji. Možná se ptáš, proč tak činím?
Nevím. Ale cítím, že tomu tak je, a mučím se.“

Hádanka nakonec pro trpělivého čtenáře .. kdo jím byl ?

A kde se ztratila ta Julie ? Asi někde ve skutečné Veroně, možná v blízkosti San Zeno, v jehož kryptě se měla tajně provdat za Romea ... ale to už je jiná historie. Stejně jako jedna událost z roku 983 - tehdejší San Zeno, nově opravený po maďarských nájezdech, byl znovuvysvěcen pražským biskupem Vojtěchem, dnes svatým Vojtěchem, českým patronem.